Failing Dance With My Life [POZASTAVENO,KOREKCE]

Kapitola 28.

Vzbudila jsem se, v posteli, v pokoji, který jsem znala, ale nevěděla odkud.. Pak mi to došlo.. Chata Lucasovýh rodičů!.. Jenže ta byla dvě města od toho našeho a byla zakrytá v pustém lese, ve kterým jsem se už dlouho nevyznala.. Sedla jsem si a vše poznávala.. Byla jsem tu pomalu častěji, než Lucasovi rodiče, protože jsme sem s Lucasem jezdili, když jsme potřebovali vypnout.. Dali si pizzu, něco na "zlepšení nálady" ve tvaru trpké vody, jako je třeba vodka a bavili se.. Mělo mi dojít hned, že tahle se nechová ani kluk, který je gay.. Proč jsem jen byla tak slepá!

Vstala jsem a do mé hlavy se vlnila ostrá bolest z nárazu.. Ještě doteď jsem si nebyla jistá, jestli mě Lucas fakt praštil, nebo se mi to jen zdálo, protože takhovýho Lucase neznám.. Teď už ho vlastně neznám vůbec.. Chytla jsem se za hlavu a hlasitě sykla.. Náhle jsem slyšela dupot z chodby, a pak hlasité "Už jsi vzhůru?".. Otočila jsem se za hlasem a uviděla Lucase, který něco mýchal v misce - tu jsem si taky pamatovala.. Jen jsem koukala a nemluvila.. Bála jsem se ho, bála jsem se na něj jen pohlédnout... Pohlédnout do těch tmavých očí, které byli falešnější, než poprsí silikonky a to už je co říct.. Bála jsem se i jakkoliv pohnout, a tak jsem tam jen tak stála, jako tělo bez duše.. "Dělám palačinky, dáš si?" nadhodil mi další otázku.. "Noroo" pokračoval a pomalu se přibližoval.. V tu chvíli jsem se nebyla schopná ani nadechnout.. "Tak řekni už něco!" zařval najednou a já sebou cukla.. Rázným krokem přišel až ke mě a těsně předemnou se zastavil.. Udělal ten svůj falešný a slizký úsměv a pohladil mě po tváři.. Z oka mi ukápla slza, kterou náhle setřel prstem.. "Neplač" řekl bezmocně.. V tu chvíli se mi do očí nahromadilo ještě více slz, ale já brečet nechtěla.. Ne před ním.. Nechci, aby věděl, jak jsem slabá..

xxx

Potom, co mě chytl a přitáhl do kuhyně, mi řekl ať se posadím a já tak učinila.. Seděla jsem a nemluvila, přemýšlela jsem, jak se dostat pryč.. "Je mi jasné, nad čím přemýšlíš Noro.. Vím, že to tu znáš nazpaměť, i na to jsem myslel.. Nedostaneš se odsud.. Všehny dveře jsou zamčené a telefony odpojené.. " řekl najednou a uchechtl se.. "Za to já tebe neznám.." odsekla jsem tiše.. "Já to slyšel.. A neboj, poznáš.." "Poznávám" opravila jsem ho.. "Už vím, proč ti žádný vztah nikdy nevydržel.. Buď jsi se neuměl chovat dost Gayovsky, nebo jsi přesně tohle dělal holkám.. Nebo všem všechno?" provokovala jsem.. "Víš, že tuhle válku nevyhraješ".. řekl už trochu naštvaně.. "Sama ne, ale já mám narozdíl od tebe přátele, kteří mě najdou.."sykla jsem a udělala úšklebek, který naštěstí neviděl.. Rychle se otočil s nožem v ruce a pohlédl mi přímo do očí.. "Lu- Lucasi.." vzlykla jsem, když jsem ho spatřila s tím nožem.. "Jé, jsem to ale špatný hostitel.." uchechtl se, když mě uviděl, jak civím na nůž a už jen čekám na smrt.. "No nic.." pokračoval.. "Kolik je hodin?" zeptala jsem se naléhavě.. "Půl 9 ráno" odpověděl bez zájmu.. "Ale, ale já musím na letiště!" vykřikla jsem.. "Smůla, budeš tu semnou, dokud se mi nepodvolíš.." pokrčil rameny, jako by to nic nebylo.. Oni tam na mě určitě čekali.. A nic neví.. Co si jen počnu!.. "Já se ti nikdy nepodvolím, nikdy.."

Cameron view    (Já vím, to tu dlouho nebylo :D) 

Začínám mít strach.. Nora už je několik hodin mimo kontakt a nepřišla ani na letiště, kde se měla setkat s ostatními a letět za mnou.. Třeba si to rozmyslela, nejspíš.. To k ní sedí.. Ale divné na ní je, že nikomu neodpovídá.. Ani holkám, ani mě.. Nikomu.. Dokonce ani tetě.. Já byh jí odpustil hned.. 

Právě teď sedím na letišti zpět do města, kde jsem ještě před 29 hodinami viděl, jak za mnou Nora bezmocně běží.. Co když se jí něco stalo.. Co když si něco udělala sama? Ne, to ne.. Na to je až moc pozitivní osobnost.. Ale co když se to v ní díky mě zlomilo? Co já bych dal za to, abych se vrátil do doby, kdy jsem jí viděl a věděl na vlastní oči, že je v pořádku.. Objal jí, nebo cítil její vůni.. Stačila by jen smska, že je v pohodě a já už na 100% věděl, že je v pořádku a má furt zájem.. Teď nevím ani jedno a ničí mě to.. Thomas a ostatní mi po telefonu vysvětlili, jak to bylo s Melanie a Lucasem a vším tím rozruchem, díky němuž tohle všechno je.. Byl jsem rozzuřený.. Chvíli jsem si myslel, že jí něco udělal Lucas, nebo jí unesl, ale z toho mě hned Lea a Kate vymluvili, protože prý Lucase znají a ten je teď nejspíš u sebe doma a brečí, jako to děla vždy, když něco podělal..  Ale já v duchu věděl, že to až takový citlivka nebude.. Věděl, prostě věděl.. 

Když jsem byl v letadle, prohlýžel jsem všechny fotky v mobilu s Norou.. Co já bych dal za to, aby teď stála na letišti s ostatními a byl by to jen nějaký žert, aby mě dostali zpět.. Jenže tak to nejspíš nebylo.. Kéžby.. Vedle mě si přisedla jedná dívka tak nějak v mém věku a pozdravila mě.. "Ahoj" špitla.. "Ahoj" řekl jsem tiššeji, než jsem chtěl.. "Jsem Jessica, a ty?" zeptala se po chvíli zdvořile. "Cameron, ale říkej mi třeba Cam, jak chceš.." odpověděl jsem a dál prohlížel v mobilu.. Tentokrát Lucasův profil na Facebooku, kde jsem se snažil najít jakoukoliv stopu, která by prozradila, že něco udělal Noře on.. "Ehm.. Můžu mít jednu nezdvořilou otázku?" odkašlala si vedle mě najednou Jessica.. "Um.. Jo, jasně" odpověděl jsem už trochu příjemněji.. "Omlouvám se, že se ti koukám do mobilu, ale ty znáš toho kluka, na jehož účet jsi se díval?" zeptala se a pozvedla obočí.."Jo.. Proč?" zeptal jsem se nechápavě.. "Drž se od něj dál" odpověděla prostě až trochu naštvaně.. "Proč?" zeptal jsem se znova.. Čekej chvíli, jen si pro něco zajdu a hned ti to povím" odpověděla a následně vstala směrem k vozíku s jídlem a objednábvala si něco u servírky, nebo jak se jim říká v letadle.. 

Další kapča je tuu.. Přeji hezké čtení.. Nějaký názor na zlepšení do komentáře?

 Vaše -free- ❤