Failing Dance With My Life [POZASTAVENO,KOREKCE]

Kapitola 39.

On se mnou nemluvil. Prostě se mnou nemluvil. Všichni jsme společně seděli v obýváku a koukali na Transformers. Teda všichni, kromě mě. Seděla jsem na kraji gauče a vedle mě seděla Beth. Před gaučem seděl Marcus společně s Philem a Theem a v křesle Cameron. Sice sledoval obrazovku televize, ale já věděla, že je duchem nepřítomný. Nash se někam vypařil s oznámením, že mi pak zavolá, protože bude něco potřebovat. Musela jsem mu tedy dát svoje číslo a čekat na zprávu. Koukla jsem se na mobil, jestli tam už něco bylo. Nic. Byla jsem čím dál nervózní, protože jsem nevěděla, co mě čeká. 

Když jsem pohled odvrátila od mobilu, sjela jsem každého pohledem, a pak sjela pohledem dolů, do mého klína. Vzpomněla jsem si na Nashovo slova "A opovaž se to někomu říct, když tu nebudu! Víš, čeho jsem schopný!" Jen jsem si hlasitě povzdychla. Všimla jsem si nechápavého pohledu od Beth, která následně koukla po Camovi, a pak něco pošeptala Philovi. Bylo tu najednou napjaté ticho. Beth do mě jemně drkla rukou a já se na ní podívala.

"Noro, je všechno v pohodě?" kývla směrem k Camovi.

"Já nevím" vydechla jsem. 

"Co se stalo? To je naštvaný kvůli tomu, co se stalo na chodbě?" zašeptala.

"Nejspíš jo." zvedla jsem jeden koutek úst do mírného úšklebku, a pak se ohlédla po Camovi. Koukal na mě. Pohledem, který chtěl zabíjet. Jak milé. 

"Měli by jste si promluvit. Cam má Nashe rád, jako svého bráchu, ale po tom incidentu s Maliou už mu tolik nevěří, protože- Beth, já to vím." skočila jsem jí do řeči.

"Počkej" odmlčela se "Cameron ti to řekl?" divila se.

"Jo?" odpověděla jsem jí nechápavě.

"Potom tě má opravdu rád. Trvalo mu hodně dlouho, než to vůbec řekl Theovi. A to je to jeho bratr." vydechla a mírně se na mě usmála.

"Jo, to asi jo." musela jsem se sama pro sebe trochu pousmát. Koukla jsem se zase směrem k Cameronovi, který se zvedal a šel směrem do kuchyně. Rozhodla jsem se, že za ním zajdu. Zvedla jsem se taky, ale v tom mě zarazil zvuk mého mobilu. Vydechla jsem nadávku a mobil vyndala z kapsy. Nash.

Nash: Nazdar kotě. Vyběhni rychle z baráku, potřebuju tu tvou pomoc.

"Lidi. Zajdu si zavolat s mamkou, za chvíli budu zpátky." otočila jsem se na ostatní a oni zakývali hlavou.

Rozešla jsem se tedy do chodby, kde jsem si oblékla mikinu a boty a rozešla se ven před barák. Zašla jsem trochu za roh k dalšímu baráku, aby to vypadalo, že odcházím, kdyby mě někdo viděl. Jak mi bylo ze sebe zle, že jsem všem lhala. Že jsem lhala Cameronovi. Vypustila jsem své myšlenky z hlavy a porozhlédla se, jestli někde nevidím toho idiota. 

"Hej, tady!"ozvalo se na druhý straně silnice. Seděl tam na zábradlí a kouřil. Jak dlouho jsem už vůbec nekouřila? Pomyslela jsem si. Rozhlédla jsem se, jestli nejede nějaké auto, a pak se rozešla směrem k němu. 

"Tak co je tak důležitého, že to nemůžeš nechat na zítra?" vyštěkla jsem na něj potichu.

"Ty si nepamatuješ, co jsem ti říkal o tvém chování vůči mě?" pozvedl obočí a mezitím zahodil cigaretu, kterou zašlápl. Jen jsem si hlasitě odfrkla a on se vítězně usmál.

"Takže.. Potřebuju něco předat jednomu chlápkovi v místním baru, ale je tam ochranka, která už mě jednou chytla. Je to jen obyčejný kšeft, který ale policie moc nemusí." 

"Drogy" vydechla jsem. "To si nemůžeš zařídit peníze jinak? Já tam žádný drogy brát nebudu!" vyštěkla jsem.

"Příjde mi, že zapomínáš na Camerona.. " udělal zamyšleného. "Uvědomuješ si, že má mamku v nemocnici? Stačí jen vytáhnou jeden jediný kabel z nějakého přístroje a je po ní. Co by si asi Cameron pak myslel o jeho přítelkyni, která mu v podstatě zabila matku? Já si myslím, že.-" zarazila jsem ho rukou.

"Fajn, udělám to!" rozkřikla jsem se. "Jsi strašný bezcitný hovado." řekla jsem si spíš pro sebe, jenže jakmile jsem to řekla, ucitíla jsem na své tváři pálivou bolest. Okamžitě jsem se za tvář chytla a zničeně se koukla na toho idiota. 

"Ještě něco krásko?" usmál se na mě.

"Jo, Cameron to jednou stejně zjistí!" vplivla jsem mu do tváře.

"Ty mrcho!" rozkřikl se.ti

"Chceš pomoct?" rozkřikla jsem se na něj, když už napřahoval, že mi dá další ránu. Zarazil se a ruku dal podél těla. 

"Fajn, jdem" odfrkl si a rozešel se. Šla jsem hned za ním. Za chvíli jsme zastavili u menšího parkoviště a on se vydal k autu, které tam měl zaparkované. Nasedli jsme tedy do auta a on se rozjel.

xxx

Za pár minut jsme se ocitli u podniku, který zářil barvama. Nash ke mě natáhl ruku s menším pytlíčkem, nějakýho prášku. Jen jsem pokrčila nos, při pohledu na to svinstvo a opatrně ho v19zala do ruky. 

"Schovej to do kapsy a hlavně se chovej přirozeně." vyštěkl na mě. "Až tam dojdeš, budou po tobě chtít občanku, kterou máš tady." podal mi malou kartičku, kterou jsem vzala opět do ruky a podívala se na ní. odpovídala tomu, že mi je 19 let, i když tomu tak nebylo. Byla falešná. 

"Jak jsi vůbec sehnal mojí fotku?" podívala jsem se na něj s vykulenýma očima.

"Facebook?" odpověděl a pozvedl obočí.

"Nevyjde to, jsem tam moc malá a ani teď neodpovídám věku 19let." vydechla jsem.

"Vyjde, pokud to neposereš! Je to docela důležitý kšeft, takový matroš najdeš málokde. A taky za něj asi hodně pikáš, tak proto." kývl k malýmu sáčku s bílým obsahem

"Neříkal jsi náhodou, že to je jen obyčejný kšeft?" zamračila jsem se.

"Asi jsem se přeřekl" mykl rameny. 

"A komu to mám teda dát?" zkřížila jsem ruce na hrudi.

"Jmenuje se Billy, je to tmavovlasý chlápek se strništěm. Je mu okolo 22 let. Na levém uchu ná naušnici." odpověděl klidně. Jen jsem kývla a zamyšleně koukala na rádio v autě. Má cenu tohle všechno dělat? Zvládnu to? Co když to nezvládnu a něco se stane Camovi nebo jeho mamce? Co když to nezvládnu a ona díky mě umře?  Moje negativní myšlenky chtěly pokračovat, ale Nash je přerušil.

"Jdi už." zavrčel a kývl hlavou ke dveřím. Jen jsem si povzdychla, zandala sáček do kapsy a otevřela dveře. Pomalu jsem kráčela směrem k podniku, kde na mě už koukala ochranka.

"Kolik vám je let?" zeptal se mě jeden. Měl opravdu děsivý hlas.

"19." odpověděla jsem. Sama jsem se divila, že je můj hlas tak klidný.

"Občanka?" pozvedl obočí. Natáhla jsem k němu ruku s občankou a podala mu jí. Chvíli se na ní díval. Pak se koukl zpět na mě a zamračil se. Začala jsem být dost nervózní. Podíval se zpět na kartičku a se slovy "Vše v pořádku, můžeš jít." mi jí podal zpět a uhnul v cestě. Jen jsem nervózně kývla a vydala se dovnitř.

Další kapitola je na světě! Chtěla jsem teď napsat, že už se blížíme ke konci, ale vím, že jsem tohle psala tak před pěti kapitolami, tak teď vám to oznamuji znovu, ale už doopravdy. Původně jsem chtěla po Lucasově výstupu už nechat Noře a Cameronovi normální život, bez nástrah, ale když jsem se rozhodla k tomu, že pojedou za Camovo mamkou, napadla mě ještě tahle věc s Nashem. Jak si myslíte, že to dopadne?

Vaše -free-