Failing Dance With My Life [POZASTAVENO,KOREKCE]

Kapitola 32.

"Máš sbaleno?" uslyšela jsem ode dveří, a tak jsem se otočila a uviděla tetu. Měla furt stejný výraz, jako včera. Je jí mě líto, ale to já nechci. Chci, aby byla šťastná a nezabývala se furt mými problémy, už tahle toho semnou zažila hodně. 

"Ehm, jo. Asi." usmála jsem se na ní. Otočila jsem pohled zpět na kufr a snažila se ho zapnout. Když se mi to konečně podařilo, musela jsem se pro sebe usmát, za svou vyvedenou práci. Teta si sedla na postel a chtěla něco říct, když v tom jsem uslyšela prasknutí a potom bouchnutí do země. Ten kufr se rozepnul a věci byli všude kolem. 

"To snad ne" zafňukala jsem a plácla se do čela. To se může stát jenom mě.

"Ukaž, pomůžu ti." snažila se říct, ale její záchvat smíchu jí v tom bránil. 

"Hele, to není vtipný" založila jsem si ruce na hrudi a zamračila se. 

"No jo,no jo. Už toho nechám" uklidňovala mě teta. Jak jsem si mohla takového člověka vůbec zasloužit? Jak? Jak můžu mít takové štěstí? Díky Lucasově odjezdu si začínám uvědomovat, jak jsou pro mne lidé okolo tak důležití. Neumím si představit život bez nich. Bez nikoho. Sice mě ještě jako celou partu mrzí, co se s Lukem stalo a že odjel, ale nedá se nic dělat. Ale aspoň jsem si uvědomila tuhle určitou věc. Nebyla bych tam, kde teď jsem, pokud bych neměla tyhle určitý lidi kolem sebe.

"Ehm, Noro? Vnímáš mě? Jsi v pořádku?" zamávala mi před obličejem rukou teta. Je jsem zakroutila hlavou, abych se probrala z tranzu a vzhlédla  ní.

"Hm?" odělala jsem nechápavý výraz. 

"V pořádku?" udělala naopak teta vážný výraz. 

"Jo, v naprostém" usmála jsem se na ní.

xxx

"Cam tu za chvíli bude" oznámila jsem tetě, když jsem si přečetla zprávu od Cama. 

"Dobře., tady máte něco na cestu." odpověděla mi teta a dala mi několk obědáků, přidělaných k sobě. "Máte tam sládké, slané i něco, co vás nasytí víc." pokračovala.

"Děkuju." usmála jsem se na ní a dala to k tašce, kterou jsem si brala s sebou do letadla.

"Teto?" zavolala jsem po chvíli, co jsem seděla v obýváku a čekala va Camerona. 

"Hm?" vykoukla z kuchyně. Zvedla jsem se, vypla televizi a šla směrem k ní do kuchyně.

"Mám tě moc ráda" řekla jsem tiše a opřela se o futra.

"Cože jsi říkala?" zeptala se, protože mě neslyšela, ale nevěnovala mi pohled a dál se věnovala kuchtění něčeho, co bude určitě dobré.

"Že tě mám opravdu moc, moc ráda a jsem ráda, že jsi mě vyhovala zrovna ty. Že jsi se mě ujala. Nikdy bych tě nevyměnila." Řekla jsem už hlasitěji. V tom se zarazila a položila nůž. Vzhlédla ke mě a já se naní lehce usmála. Úsměv mi opětovala a přišla až ke mě.

Pořádně mě objala a zašeptala. "Jsi jako moje malá dcerka. Jsi moje zlatíčko. Taky tě mám moc ráda a za žádných okolností bych tě nikdy, opakuji NIKDY nevyměnila." vyprostila mě ze svého sevření a usmála se na mě. Ukápla jí první slza a tu následovali další a další. Neudržela jsem se a začala brečet taky. Znova jsme se objali a tentokrát ještě pevněji, což jsem se divila, že to vůbec jde. 

Odtáhly jsme se od sebe, když se ozval domovní zvonek. "Já tam jdu, to bude Cam." řekla jsem a rozeběhla se ke dveřím. Teta šla mezitím zase do kuchyně. Otevřela jsem dveře a jako první mě zaujal velký trs rudých růží, a pak stydlivý obličej člověka, který pro mě byl úplně vším. 

"A-ahoj" ozval se rozklepaně. 

"Ahoj" odpověděla jsem a pro změnu to bylo klidné ahoj. 

"To je pro tebe." podával mi růže. Byla jsem najednou tak šťatná, změnil se. Už to nebyl ten starý Cameron, co si nikoho nepustil s srdci a jeho minulosti. Změnil se. Změnil se díky mě. Neudržela jsem se a místo toho, abych si zvala růže a poděkovala jsem mu skočila do náruče a pevně ho objala. Jakmile si uvědomil, co jsem udělala pevně mě sevřel v náruči. Nebylo to takové sevření, jako ud tety. Bylo úplně jiné a odlišné, ale já milovala oba dva způsoby. Odtáhla jsem se od něj a usmála se. Úsměv mi opětoval, a pak mě jemně, ale dlouze políbil.

xxx

"Za chvíli budeme přistávat, prosím připoutejte se." ozvalo se v rozhlase. S Camem jsme se připoutali a chytli se za ruce. Byli jsme v letadle a měli jsme asi 20 minut do přistání.

"Zamiluje si tě" ozvalo se najednou vedle mě. Otočila jsem se a pohlédla na Camerona, který měl v očíh zároveň radost, ale i smutek. Jeho matka umírala a já ho chápala. Byl na tom stejně jako já.

Najednou jsem cítila tlak v hlavě a břiše, přistávali jsme.