𝙵𝚎𝚎𝚕 𝚒𝚜 𝙵𝚊𝚕𝚕¹ (FF Spider-Man CZ)

=Star princess=

Jako každý jiný obyčejný den jsem se probudila dlouho a zřejmě sama , protože kdyby v lodi někdo byl, vstavála bych dost brzo. Protože by se Rocket hádal s Draxem, nebo by Drax skákal po lodi, nebo by se před mojí postelí objevil Groot a řekl by: ,,Já jsem Groot." s tím smyslem 'vstávat'. Shodila jsem ze sebe lehkou deku a nohama si stoupla na studenou podlahu vesmírné lodi, která je mým jediným domovem. Jestli nikdo není v lodi, znamená to , že jsou někde poblíž a zase se snaží něco zabít a nebo s někým bojují, jako většinou všechny dny, které si pamatuji. Po žebříku jsem vylezla nahoru do druhého patra lodi a přešla k řídícímu středisku. Na křesle pilota seděl Groot v klíně měl misku ovoce a u toho poslouchal hudbu z rádia. Usmála jsem se na něj a protáhla se což jsem mohla odškrtnout na celodenním seznamu 'ranní rozcvičku'. Groot na mě zamrkal svýma korálkovýma, černýma očima a dál pokračoval s jedením fialového ovoce. Na stole místo mapy nějaké prozkoumané planety bylo pohozených pár dalších neznámých kusů záhadného ovoce, která slouží jako snídaně, oběd i večeře. Natáhla jsem se pro ovoce a usadila se na druhé křeslo pilota kde většinou sedí Rocket, židli jsem si natočila směrem ke Grootovi a hladově se zakousla do žlutého oválného ovoce. Groot mě inspirativně začal sledovat a u toho si do jeho pusy dával kusy malého drobného ovoce. Přimhouřila jsem na něj oči a začala ho stejně sledovat jako on mě. Teď se z toho stal spíš souboj o nemrknutí. Bohužel jsem asi svým neposedným pohledem Groota vyděsila , protože nasadil smutný kukuč a dál už se mi nevěnoval. Bezva, zábava skončila. Prohrábla jsem si vlasy jak už je mým zvykem a slezla jsem po žebříku dolů kde jsem si vzala můj starý roztrhaný skicák , který jsem společně vzala s tužkou a vyšplhala po rezavém a polorozpadlém žebříku zpět nahoru do druhého patra, protože když tu naposledy Groot zůstal sám a my se vrátili z mise , celá loď byla porostlá větvemi a listím , což nám trvalo dost dlouho než jsme se dostali dovnitř. Ani jsme nevěděli jak tak malé roztomilé stvoření z dřeva mohlo udělat něco takového za pár hodin. No, prosekáváli jsme se dost dlouho. Ta puberta.

Rocket se chová ke Grootovi jako jeho vlastní otec, od Grootova znovuzrození, se o něj Rocket dost bojí. Ani se mu nedívím, nechtěla bych o Groota přijít znovu. Od poslední bitvy s Egem nebo-li tátou Petera Quilla, mého táty, Groot dost vyrostl, sice ještě není velký jako když jsem ho potkala úplně prvně spíš je o něco větší než já a hodně času tráví poslouchaním hudby a nebo hraním her na rozbitém displayi, který mu jednou Rocket přinesl od sběratelů, Groot v pubertě?

Sedla jsem si a nalistovala prázdnou stranu na kreslení. Tužkou jsem začala klepat o papír , po které se na papíře objevily malé tečky. Začala jsem se rozhlížet všude kolem po vesmírné lodi , co by mohlo být mou inspirancí. Nakonec ke mně přicupital Groot s úsměv na jeho tvářičce. Zacukaly mi koutky , Groot bude ideální pro mojí dnešní kresbu. Sedl si kousek přede mně a jen koukal. Rukou jsem mu dala povel ať zůstane sedět a rychle načrtla lehký obrys stvoření. Groot zůstal klidně sedět a já ho mohla v klidu nakreslit. Po dokončení mého uměleckého díla jsem se pořádně nadechla a nadzvedla při tom ramena. Groot se svýma rukama začal natahovat po bloku s obrázkem , který jsem mu teď nakreslila. Usmála jsem se, znovu nalistovala stránku a blok s výkresem podala Grootovi. Začal ho sledovat, chytl ho svýma ručičkama a usmál se. ,,Já jsem Groot." řekl trochu nabručeně. Přimhouřila oči a znovu jsem se podívala na obrázek. ,,Že tam máš moc tlustý větve?!" Odfrkla jsem si, je stejně paličatý a nevděčný jako Rocket. Rychle jsem mu blok vytrhla z dřevěných rukou a větve jsem tužkou opravila. Sice říká jenom: Já jsem Groot. Ale za tu dobu jsem jeho významu dost porozuměla. Jednou jsem se Rocketa zeptala, proč Groota neučí mluvit , jednoduše odpověděl , ať to někdy zkusím sama. Pokrčila jsem nad tím ramena a dál se ho už nevyptávala. A teď je ta pravá chvíle využít čas a zkusit naučit Groota mluvit. Sedla jsem si rovně do zatočeného sedu přesně naproti Grootovi a on zvedl oči na mě od papíru s obrázkem. 
Zatleskala jsem před očima Groota , aby se soustředil a začala jsem na něj mluvit. ,,Groote, myslím že jsi dospěl k tomu správnému věku , aby ses naučil lépe mluvit." usmála jsem se na něj a polkla. Groot zamrkal a dál mě poslouchal. Připadám si jakobych učila batole mluvit, uhh.

Začala jsem na něj mluvit a říkat mu jednoduchá slova. Která opakoval pouze s výrazem 'Já jsem Groot' a nebo jenom Groot. Durtivě jsem mu znovu zopakovala slova nad kterými jen nechtěně zakýval hlavou a začal ode mě odcházet. Že já tu s ním zahazuji jen tak čas.

,,Rocket." řekla jsem mu tak důrazně jak jsem mohla, Groot párkrát zamrkal svýma korálkovýma očima , zvedl se a začal poskakovat po plošině. Podepřela jsem si hlavu a se vtipem ho pozorovala. Tak jen přeci Rocket měl pravdu. Strávila jsem s učením slov s Grootem několik hodin a nic. Puberťák jeden nedorostlý.

.........