𝙵𝚎𝚎𝚕 𝚒𝚜 𝙵𝚊𝚕𝚕¹ (FF Spider-Man CZ)

=Player=

Pode mnou křupaly opadané nebo zlomené větvičky z místních stromů. Venku byl stále terč s vyznačeným červným středem do kterého jsem se snažila zabodnout šíp pomocí luku. Jeden nevinný šíp jsem vytáhla s opaskové úzké brašny a nasadila ho do luku na správné místo. Šíp tam zapadl jako puzzle do puzzle, jako skládanka jiné skladanky a nebo jako hlavolam. Vydechla jsem a šíp natáhnutý v tětivu jsem
natáhla, konec šípu se mi otíral o tvář, očima jsem míjela vzduch okolo mě, mlha překrývala lehce terč, ale mé výborné vidění to vyřešilo na jedničku. Znovu jsem zamířila, a vypustila šíp. Šíp rotoval ve větru rychlostí až se zapíchl nad střed v terči. Otravně jsem zavrčela a promla si spánky. Šíp se , ale začal z terče sám od sebe vytahovat a vracet se k luku, jak už je tak na programovaný, natáhla jsem ruku směrem k letícímu šípu zpět, přivřela oči a natáhla ruku před sebe, kdyžtak to schytá ruku...

Ale ne, šíp jsem perfektně chytla do ruky, a neutrpěla žádného vedlejšího zranění. Naštěstí nemám šíp v ruce skrz na skrz. Usmála jsem se jako sluníčko na šíp, připadala jsem si jako nejšťastnější člověk, strom, obluda, mýval...na světě. Šíp jsem znovu nasadila na místo v luku a zvedla luk ke správné míře, konec šípů se mi musí dotýkat tváře a musím koukat stejným směrem jako o nen šíp. Vydechla jsem do šípu, ruce se mi potili, šíp jsem více natáhla a s vírou vzhlédla směrem k šípu na terč, přesněji do červeného středu. Narovanala jsem se a vypustila šíp směrem na terč. Šíp rotoval znovu až k terči, zapíchl se asi centimetr nad červeným středem. Plácla jsem se do čela, a natáhla jsem ruku k šípu, už se totiž vracel zpět. Jako na štafetu jsem ho chytla a nastavila automaticky znovu na tětivu, na správné místo.

A tak jsem trénovala dost dlouho než jsem se naučila perfektně chytat zpětný šíp , ale do červeného středu jsem se trefila jen jednou. Je potřeba trénink. Před sebou za stromy jsem uslyšela našlapování a praskání větviček. Natáhl jsem klepající rukou s lukem směrem ke stromu a snažila se vidět za strom. Pomalu jsem šla s nataženým lukem vpřed. ,,Haló?" Zeptala jsem se do prázdná. Za stromem se něco rychle mihlo a přešláplo. ,,Vylez." narovnala jsem hlavu k obloze statečně a natáhla více tětivu. Zpoza stromu vyběhl vysmátý Rocket na zádech měl airotrysky, a v tlapě svíral malou kudlu s kterou si házel. Oddechla jsem si a luk nasměrovala k zemi, abych někomu neublížila. Rocket se uchechtl, sjel mě pohledema hned potom terč a luk. ,,Vyděsil si mě. Co tu děláš tak pozdě, neměly by už malá zvířátka jít spát?" řekla jsem s přízvukem starostlivého rodiče s trochou sarkasmu. Rocket se znovu uchechtl , dobře věděl že se mnou se nemá cenu hádat. ,,To jsem tě vyděsil co?" Zasmál se a dýku si strčil do pozdra. ,,Neměla by si ty jít spát? Kdyby tě viděl Quill asi by se zcvokl." Rocket začal mávat rukama kolem sebe jako to vždycky děla táta. Zasmála jsem se a prohrábla si vlasy, které se mi míchali přes rty.

,,Trénuji. Spát nechci. A táta se ke mně chová jak k malý holce." Řekla jsem nejdřív nadšeně až to přešlo  k povzdychnutí. Rocket se otočil kolem své osy a potom po mě hodil kudlu. Co to má být za test? Přimhouřila jsem oči a zamířila se na kudlu, kterou jsem úspěšně chytla. Až na to , že se mi zapíchla do předloktí, se dá počítat že jsem ji chytila. Zakrvácené předloktí jsem rychle zakryla , aby to Rocket nepoznal. Místo toho se na mě usmál a podrbal se na zátýlku. ,,Chtěl jsem vyrazit ukrást Anulaxový baterie. Ale myslím , že by mě pak Star-prd nenechal na lodi." Zasmál se sám sobě, a uhl před mým pohledem. Koutky se mi nadzvedli, nad pomyšlením o záchraně Anulaxových baterií a hned potom krádéž, kterou způsobil Rocket.