Peter Jason Quill, nebo-li Star-lord, vychovaný Pleniteli, měl jen jedinou dceru. Nathalii Meredith Quillovou, která už od malička jezdí v lodi Milano, kterou Peter ukradl Yonduovi a jeho Plenitelům. Thalie si myslí, že pod vší tou ochranou prožije...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
O 5 let později
Bylo to jako včera, kdy Thanos lusknul a polovina všeho živého zmizela. Jako včera, kdy jsem s Nebulou a Tonym zůstala uvězněná v rozbité vesmírné lodi ve vesmíru. K našemu štěstí, zrovna kolem proletěla Carol a odvezla nás na Zem. I to, jak Thor zabil Thanose. Ne, usekl mu hlavu přímo před jeho dcerou, což bylo trochu morbidní už i na mě. Ani po těch 5 letech jsem se nesmířila s tím, že můj otec je dávno mrtvý a nikdo mi ho nenavrátí. I zbytek Strážců. Dokonce i ten roztomilý kluk ze Země v železném obleku pavouka jako jediný, který mě upoutal. Ani on si nezasloužil zemřít. Nikdo z těch lidí si to nezasloužili.
Stála jsem na zemi, na Xandaru. Po těch 5 letech, co tu planetu Thanos zdemoloval, se ti lidé vzpamatovali a začali novou éru života. Aspoň tito lidé se o to snažili. Na sobě jsem měla svou, starou a dobrou, koženou bundu. Své vysoké boty, opasek se zbraní a stehení pouzdro, které zbylo na lodi po Gamoře. Tátovu masku Star-Lorda a se vší dospělostí, která se u mě, za těch dlouhých 5 let, objevila.
Procházela jsem Xandarem a skenovala každou neprolidněnou ulici ve městě. Moc lidí tu nebylo, ale v jediné ulici byli nějací lidé. Koukala jsem na zašedlou oblohu, která na tuto situaci působila smutně a depresivně. Jako by se vytratily ze světa všechny barvy. Pár lidí na mě koukalo skrz oken z vysokých domů a já se zastavila u sloupu, kde byl nalepený plakát, který byl vybledlý od Slunečních paprsků. Stáhla jsem si masku a zahleděla se na plakát se vší odvážností, kterou jsem za těch let nasbírala a šetřila si je na nejhorší.
STAR-LORD Peter Quill ODMĚNA ZA OSOBU 50000 JEDNOTEK
Stálo na plakátě. Bylo to tu jako pro smích. Byla tam i jeho fotka, byla stará, ale bylo poznat, že je to on. Moje oči se nemohly odtrhnout od toho psaní. Strhla jsem plakát a zmuchlala ho do kuličky. Někdo mě ale uviděl a to se mu zřejmě nelíbilo.
,,Hej, slečno, co to děláte?" křikl po mě nějaký hromotluk z hloučku lidí. Podívala jsem se jeho sběrem a plakát si uschovala v dlani. Přešel až ke mně a nějaký jeho společník se k němu přidal.
Hlavu jsem zvedla odvažně výš a zahleděla se do jeho zahněvaných očí. ,,Ten plakát tu nemá, co dělat," Sjel si mě pohledem a založil si ruce na hrudi.
,,Ten plakát vraťte, za Petera Quilla je pěkná sumička,"
Jeho slova bylo sobecká a zřejmě neměl ponětí o čem mluví. Moje tváři se rozehřály a já zrudla zlostí. Přistoupila jsem blíž k mluvícímu a prstem ho bodla do jeho svalnaté hrudi.
,,Tak hele chlape, jestli tenhle plakát uvidím ještě někde, nakopu ti vlasnoručně zadek, protože by tam měla být tvoje hlava. Star-Lord je jeden ze Strážců, který se obětoval pro tvůj život, takže jestli nechceš skončit jako prach, strhni všechny plakáty než je uvidim, tak jdi!" Ukončila jsem svůj proslov lehce křiklavým hlasem. Chlap se zhrozil a při útěku přede mnou zakopl o zem a málem spadl. Trochu jsem ho postrašila rozžhavený prsty.
S těmito posledními slovy jsem opustila Xandar i moji hlídku tam. Našla jsem svojí loď a nastoupila. Byla to menší loď, kterou mi opatřil Rocket. Choval se ke mně jako otec. On přišel o syna a já o otce, takže jsme to hráli spolu a je to taková týmová práce. Vytáhla jsem zmačkaný tátův plakát s odměnou na něj a snažila se ten papír narovnat. Tak nějak se mi to povedlo a já se usmála, když jsem znovu uviděla jeho tvář. Zahřálo mě to srdce, ale bylo to ledové zahřátí. Tohle není on, jen jeho fotka a nic se tím nemění. Kdybych se mohla přenést do toho plakátu a mohla být s tátou, bez rozmýšlení bych to udělala.
Pověsila jsem plakát na přední sklo lodě, abych na něj měla výhled při pilotování a usmála se znovu. Ta fotka ten pravý roh okna doslova zdobila a pasovala tam. Popošla jsem dál a rozhlédla se po lodi. Bylo tu nezvyklé ticho. Rocket ani Nebula tu se mnou nebyli, protože měli už své starosti, jako zbylí Strážci Galaxie. Po Thanosovi smrti jsem se tak nějak té interakce zbavila a odmítla s tím pokračovat. Nebyla jsem nikdy Strážce, byla jsem jen takové malé nemehlo, které se tam vždycky přimotalo. A dětské sny opustily mou hlavu, protože jsem musela dospět o pár let dřív.
Rozhlížela jsem se po lodi a představovala, jaké by to tu bylo, kdyby tu mohl být Star-Lord a nebo Spider-Man. Ale nebyli tu. Jen já. Zůstala jsem na vše sama s osudem, abych se se vším poprala a určila si budoucnost sama. Z mého hlubokého přemýšlení a přehrávání starých vzpomínek mě vyrušil hovor, který vyskočil na displayi. Zvedla jsem to a posadila se do křesla s horkou polévkou v misce.
,,Nazdar, Quillová," pozdravil mě někdo než jsem uviděla jeho tvář. Ale tenhle tón hlasu bych poznala všude.
,,Rockete," usmála jsem se na něj a začala jíst z misky poslední jídlo, které jsem tu měla. Hned mi to připomnělo 22 dní uvězněná v lodi s Thanosovou zbylou dcerou a hrdinou Země.
,,Byla jsi už na té obhlídce na Xandaru? Nova Prime je nevrhlá," připojila se Nebula, kterou jsem poznala podle jejího, trochu rozklepaného, robotického hlasu. Promluvila, ale otráveně. Zřejmě na nich Nova Prime nešetří a využívá zbylé možnosti... Uviděla jsem jejich podobisny a oni zřejmě sledovali mě, jak se cpu jídlem.
,,Ano, byla. Všechno v pořádku," zalhala jsem a zatajila tu konverzaci s neznámým o plakátu s mým tátou. ,,mám ještě něco omrknout?"
,,Dostali jsme prosbu o zkontrolování planety Kjö," pokračoval Rocket a založil si ruce na hrudi. Poté posunul své hbité prsty po displayi a zaslal mi souřadnice.
,,Kdo ji poslal?"
,,Nevíme, bylo to anonymní," zodpověděla na mé otázky Nebula a Rocket pokývl hlavou.
,,Jasně, vyrázím tam."
Rocket pokývl hlavou k Nebule a ta pochopila situaci. Sledovala jsem je, jak na sebe mrkají a dál je, s otevřeno pusou, zaujatě sledovala. Rocket si začal hrát s prsty a sklopil hlavu.
,,Víš, že můžeš kdykoli přijet zpět?" Naše loď má pořád místo pro jednoho," začal nervózně a já se uvelebila v křesle, abych se vyhla očnímu kontaktem s chlupatým zvířátkem.
,,Vím, ale mám teď něco na práci," další lež. Začala jsem lhát vlastní rodině. Nechtěla jsem, aby mě v tomhle stavu viděli... zvlášť ne teď, když jsem je přes 2 roky neviděla.
,,Stále se snažíš najít způsob, jak je vrátit zpátky?" zeptal se opatrně, ale přitom narovinu. Zřejmě ho nenapadla jiná věc než tahle. Taky, že nejsou jiné věci, které mám na práci. Rovně jsem se narovnala v křesle a odložila křišťálově průhlednou misku na stůl. Podepřela jsem si hlavu a podívala jsem se mu odvážně do očí. Podíval se na mě a povzdechl si.
,,Ty víš, že osud si už vybral své daně..."
,,Já ten osud nikdy nepřijmu," usmála jsem se falešně a snažila se zadržet všechny stavidla, která už praskaly pod tak velkým nátlakem.
Poté jsem vypla hovor, protože nesnáším, když mě někdo vidí brečet. Je to ta nejtrapnější věc, která se může stát. Nemohla jsem předtím utéct...
Bohužel osud mě viděl brečet neustále.
_____________________
A začíná éra mých originálních kapitol, takže doufám, že se vám první z nich líbila a uvidíme, co se stane na té další planetě 😏🤫
