Peter Jason Quill, nebo-li Star-lord, vychovaný Pleniteli, měl jen jedinou dceru. Nathalii Meredith Quillovou, která už od malička jezdí v lodi Milano, kterou Peter ukradl Yonduovi a jeho Plenitelům. Thalie si myslí, že pod vší tou ochranou prožije...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Souřadnice mě dovedly ke vstupnímu bodu na Zemi a já, bez dalších velkých dumání, proletěla dovnitř. Byla jsem znovu na území Avengers. Nevěděli o mě a neměla jsem v plánu se jim prozrazovat. Loď jsem schovala na místo, kde opravdu nikdo nebyl. Poté katastrofě všichni zalezli do svých domů. Nedivím se jim, já se zase uzavřela do sebe. Loď byla zneviditelněná, takže je v bezpečí a já si můžu dál spojovat můj rodokmen. Na málem holografickém displayi, mi blikalo, kam mám jít. Nikdy jsem se v orientaci nevyznala, ale když dospějete a nikdo už vám nehlídá zadek, je to jinak.
Malá navigace mě dovedla do města, kde to mimochodem vypadalo jako po teroristickém útoku. Ono to něco jako teroristický útok bylo. Možná ještě horší než to. Na silnici stále bylo pár opuštěných aut řidíčů, kteří vymizeli a nestihli zabrzdit. Nikoho jsem neviděla, a proto jsem měla tak špatný a prázdný pocit. Šla jsem dál městem a prohlížela si ho. Bylo to tu jiné než na jiných planetách. O hodně jiné. Ulice spali a mě lákalo je vidět prolidněné lidmi. Když neslyšíte pomalu ani váš dech, protože je to tu přeplněné. Auta troubí, semafory jsou v provozu, fronty do kaváren pro ranní kávu.
Došla jsem před vysokou budovu, která měla výtah a vyjela jsem do správného patra. Měla jsem souřadnice i adresu, takže bylo na mě, jaký typ si vyberu. Bylo to vysoké patro, ale když výtahem jede jen jeden člověk, netrvá to tolik dlouho. Výtah se prudce zastavil, jako by snad málem přejel patro a zacinkal. Tím mě upozornil na dveře, které se otevřely a já vystoupila. Ocitla jsem se na dlouhé chodbě plné bytů. Hledala jsem byt, nosící číslo 277, kde by se měl, podle instrukcí, které jsem dostala, nacházet další člen mé zvrhlé rodiny. Když jsem stála před těmi dveřmi a pozorovala je, začala jsem hluboce přemýšlet.
Zda mi bude věřit a přijme mě. Jako moje matka být nemůže...přechytračil ji přece. Doufám, že se u něj nashromáždili informace, po kterých moje maličkost touží. Zaváhala jsem při zaťukání, ale přikousla si rty, abych se se sebou sama nezačala hádat o dalších problémech a zaklepala na dřevěné dveře. Zvuk zaduněl a zevnitř se ozvalo pochodování u dveří.
,,Kdo je tam?" ozvalo se z bytu a já začala vnímat.
,,Bydlí tu Nathan Morgan?" přiblížila jsem se ke dveřím, abych byla dobře slyšet a u toho si mnula prsty.
,,Kdo se ptá?"
,,Nathalie Quillová," odpověděla jsem mu a odstoupila ode dveří, když je dotyčný začal otvírat.
Ze dveří vykoukl mladý muž s hnědo-blonďatými, lehce kudrnatými vlasy a šedomodrými oči. Sjel si mě pohledem a poté se porozhlédl po chodbě, jestli tu se mnou není ještě někdo jiný. Asi kvůli jeho bezpečnosti. Bez mrkání jsem na něj koukala a on vypadal trochu nervózně, z mého pohledu.
,,Mohu vám nějak pomoct, slečno?" zeptal se zdvořile po kontrole bezpečnosti a já se až teď nadechla. Neměla jsem pocit, jak mu dokázat, že máme stejnou matku. Ale v té trapné a tiché chvíli, jsem dostala nápad. Natáhla jsem před sebe dlaň a soustředila se na energii, která mi patřila. Přesunula jsem do dlaně celkovou mojí energii a ona se seskupila do souměrné fialově zářící koule. On se mi zadíval s otevřenou pusou do očí a poté udělal krok přímo ke mně. Nastavil také dlaň a udělal to samé. Až na to, že jeho energie představovala tmavě modrou barvu.
,,Kdo jsi?" hlesl a já se ušklíbla.
,,Budeš se divit,"
/
Nathan mě pustil dál do jeho moderního bytu, který byl dost podobný tomu matčinému. I když to jsou dvě rozdílné planety a dvě kultury, všechno se mi tak nějak spojovalo. Seděli jsme naproti sobě a já se rozhlížela okolo, prohlížela jsem si jeho bydliště. Mezitím co on měl založené ruce na prsou a čekal, až ze mě vyjde pár chápavých slov a on bude konečně vědět, kdo jsem.
,,Takže řekneš mi, kdo jsi nebo budeš ještě mlčet?" Zeptal se rozrušeně a já se opřela o opěradlo dřevěné židle.
,,Oh, já myslela, že budeš hádat, kdo jsem," ušklíbla jsem se na něj provokativně a nevinně a on zamrkal párkrát očima. Vypadalo to, jako by mě těma řasama chtěl rozmačkat. Dokonce jsem u něho zahlédla malý tik v oku, uchechtla jsem se a uhla očima před jeho přísným pohledem.
,,Fajn. Znáš Lydii Eghel?" Přivřela jsem oči a on se narovnal a otevřel oči, bál se, co mu řeknu? Dost možná.
,,Je to má matka," dokončila jsem a on zůstal zmražený na místě. Až jsem se bála, že zapomněl, jak se dýchá. ,,a takovou malou náhodou i tvoje!" Zasmála jsem se a ukázala na něj prstem. Mezitím co já jsem si s ním mohla hrát, jak jsem potřebovala, on měl ve své hlavě zmatek.
Nic neříkal a jen na mě s vykulenýma očima hleděl. Tak jsem si udělala prohodlí a čekala až si to vpustí do hlavy.
,,To není možné," hlesl tiše a mnul si bradu. Stáhla jsem rty do linie a zvedla ruce do vzduchu.
,,Tak nemožné to není, když tu teď před tebou sedím,"
,,Řekla mi, že sestru mám, a že tvůj otec mámě zakázal se s tebou stýkat-"
,,Jo, lhát ji šlo," skočila jsem mu do toho a on poté pokývl hlavou na souhlas. Oba jsme si zažili to samé, ale on nevypadal, že mi věří.
,,Jak ti mám věřit, že jsi opravdu moje sestra?" Zachmuřil se a zkrabatilo ŠD mu čelo. Já se naklonila přes stůl k němu. Před jeho pihatý nos jsem dala ruku a luskla - v dlani se vytvořil malý plamínek ohně a Nathan si mě projel znovu zvědavým pohledem.
,,A jak já mám věřit, že jsi opravdu můj bratr?" Napodobila jsem jeho hlas a zeptala se na tu samou otázku. Chytl mě za ruku a já náhle ucítila volný pád - oči se mi sami od sebe zavřely a já viděla jen temnotu - černo. Padala jsem dolů, ale pode mnou nic nebylo, a když jsem měla pocit, že se přibližují k pevné zemi - najednou jsem se objevila na zemi, stála jsem na nohou. Nekonečná černá místnost. Nikde nikdo. Otočila jsem se okolo mé osy, abych zjistila zda tu se mou někdo není, ale ani živa duše. Začala jsem panikařit, ale v tu ránu se přede mnou objevil Nathan s škodolibým úsměvem.
,,Kde to jsem?" Zeptala jsem se ho a můj hlas se rozezněl po místnosti znovu. Ozvěna. Nathan si spojil ruce a začal chodit okolo mě.
,,Takhle poznáš, že jsem tvůj bratr. Tohle je má schopnost," řekl mi a já ho sledovala, jak on pozoruje mě. ,,umím si dost dobře pohrát s lidskou myslí,"
