=You're asshole Spider-man=

1.3K 83 4
                                    


,,Doprčic, Petere!" zanadávala jsem na něj a chytla si svůj nos, který právě narazil do Peterova železného obleku. Peter si automaticky dal dlaň na hruď obalenou v železe a polkl před mým tátou, který ho zpochybňoval pohledem.

,,Promiň." zašeptal Peter sladce a hrdinsky se postavil v tváří tvář mému tátovi. V duchu jsem se proklívala, co nejvíc to šlo a musela jsem rychle jednat, aby nedošlo k další válce.

,,Jdeme se s Parkerem připravit na boj." usmála jsem se na všechny sladce a nadzvedla koutky úst nahoru, chytla jsem Petera za zátýlko a odtáhla ho do jiné místnosti a nechala jsem se spražit pohledem Starlorda. Zabouchla jsem za námi dveře a Petera odhodila ode mě, ze skříně jsem vyndala opasek, který jsem si uvázala kolem pasu a zavěsila za něj pouzdro s pár vracejícími šípy. Přes rameno jsem si natáhla luk, posadila se na židli. Peter stál pořád u dveří kam jsem ho odhodila a hypnotizoval mě jeho oříškovými oči.

,,Musíme si promluvit." začala jsem vážně až se mi rty zdemolovaly do úšklebku, připadám si jako 2 roky ve vztahu. Peter pokýval hlavou dolů, a zůstal nehybně stát na místě.

,,Ta pusa nic neznamenala a nic znamenat nebude." řekla jsem prostě a čekala na Peterovu reakci. Bohužel, zamračil se na mě a udělal ke mně pár kroků blíž a mračil se víc a víc. Nakrčila jsem nos a zmenčila prostor mezi námi a udělá jsem krok k němu, takže jsem od sebe stali asi 20 centimetrů.

,,Jak nic neznamenala?!" vyjekl najednou a dal ruce před sebe. Nadechla jsem se pro uklidnění a přivřela oči, nahodila jsem přátelský úsměv, ale jak jsem viděla nakrknutého Petera úsměv mi klesl a rty jsem stáhla do úzké linie. ,,Nic to nezmenalo. Po bitvě už se neuvidíme, Petere, chápeš?" posmutněla jsem a sklopila zrak k zemi, ale neodolala jsem a podívala se zpříma Peterovi do očí v kterých byl lesk. ,,Už se nikdy neuvidíme."

,,Mohli by jsme se vidět kdyby si chtěla." řekl vážně a ústupně pootevřela rty. Ajaj.

,,Táta, mě s tebou nepustí na planetu, na kterou se nikdy nechce vracet." objasnila jsem mu a pro pomoc jsem si pomáhala gesticky rukama. ,,Ale-"

Rychle jsem dala prst na Peterovi rty a tím ho utlumila. Zmkl a povolil stisk v obličeji. ,,Musíme ty nevyřešené vztahy mezi sebou vyřešit. Takže, tamto nic neznamenalo." řekla jsem ukončeně a obrátila se k němu čelem zad a vyrazila ke dveřím. Peter mě ale zachytil za paži a já se otočila o 180 stupňů a Peter přirazil své rty na ty mé, po pravdě, do boje jsem se zapojila, až mi to potom došlo. Odtáhla jsem se od něj a zamračila se na něj.

,,Petere!" zaječela jsem snad pisklavě a pohodila přitom vlasy. V duchu jsem se proklívala a vyrazila znovu ke dveřím, až jsem se donutila obrátit a Peterovi polibek oplatit, cítila jsem jeho mentolový dech míchat se s mým, a jeho teplé rty na mým studených. Jako skládanka. Všechno do sebe pasovalo. Pak se od něj zacukaně odtáhla a mezi tou malou vzdáleností jsem ho tentokrat začala pohledem hypnotizovat já. Otočila jsem se čelem vzad a proklívala se za všechno, co se teď stalo. Chytl mě ze zadu za dlaň a otočil směrem k němu. Zrakem jsem nekoukla do jeho očí jen koukala na naše spojenobé dlaně. Polkla jsem a stiskla více Peterovi dlaň zabalenou v železném obleku. Zmenšila jsem mezi námi méně místa a tak jsme od sebe byli asi tak 10 centimetrů. Kmitala jsem očima po jeho obličeji a snažila si perfektně a do podrobna zapamatovat jeho rysy a speciality. Až nás přerušilo rychlé otevření dveří, cukla jsem sebou a postavila se vedle Petera. Pustila jsem jeho dlaň a zaraženě a úplně rudá jsem koukala na pošklebujícího Tonyho. Nadzvedl koutky a uchechtl se, pokroutil hlavou ze strany na stranu a pak si mě i Petera sjel pohledem.

𝙵𝚎𝚎𝚕 𝚒𝚜 𝙵𝚊𝚕𝚕¹                     (FF Spider-Man CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat