𝙵𝚎𝚎𝚕 𝚒𝚜 𝙵𝚊𝚕𝚕¹ (FF Spider-Man CZ)

=Big problem=

,,Co je s tebou? Zeptal se mě táta až nevrle nepříjemně. Ramena jsem stáhla blíž k sobě a sklopila zrak k zemi. ,,Poslední dobou se chováš zvláštně." Pokračoval hned dál, postavila jsem se strachu a zvedla své oči přímo na tátu, prohýbal rty a udělal krok ke mně. Obejmula jsem se pažemi, a znovu jsem sklopila zrak dolů. ,,Děje se něco?" ptal se stále, nevěděla jsem jak mám správně najít slov, jen jsem koukala do země a snažila se zastavit proudy slz. Lehce jsem se podívala na tátu, který svůj pohled ihned zmírnil, když mě viděl, jak zadržuji slzy. Ať už jsou pryč.

,,J-Já nevím co se se mnou děje, tati." zašeptala jsem a schovala se do tátovi láskyplné náruče. Hlavu jsem schovala do jeho hrudě a on mě začal pro uklidnění hladit po vlasech. Odtáhla jsem se od něj, utrápeně se na mě podíval a já se rozhodla udělat jediné správné možné rozhodnutí. Říct pravdu.

Nadechla jsem se čistého vzduchu a odstoupila jsem dál od táty, chtěl jít ke mně, ale rychle jsem mu dala povel ať tam zůstane. Nervózně pokroutil hlavou a ruce dal podél těla. Zavřela jsem oči a nátáhla ruku k němu, vyčistila jsem si do podrobna hlavu a vydechla, luskla jsem prsty a otevřela prostě oči. Na konci prstu se znovu objevil plamínek ohně, kéž by ne. Táta stál pár kroků ode mě a s otevřenou pusou koukal na hořící plamen na mém prstu. Chvíli bylo ticho a já sledovala jak se plamen zvětšuje mezitím táta, vypadal jako já na úplném začátku. ,,Jak si to udělala?" Hlesl potichu a udělal krok ke mně, hlavu otočil o pár stupňů jinak, aby si plamen prohlédl ze všech stran a já nechala plamen putovat po prstu dal až do dlaně, kde se rozrostl do hrsti. Obě dlaně jsem dala k sobě a svírala v nich větší oheň. Táta vypadal zmateně, a jakoby se měl každou chvíli probudit ze snu. ,,Začalo to..."

.

,,A potom snu, jsi měla pocit, že v tobě proudí oheň, jakési teplo?" Zeptala se mě znovu Gamora. Říkala jsem tátovi ať to nikomu neříká- a vidíte jak to dopadlo.
Řekl to všem a teď už to tady přes 3 hodiny řešíme, stačilo jen: Já jsem to říkala.

,,Cítila jsem tu sílu jak mi proudí v žilách, neodolala jsem a vyzkoušela tu sílu použít." Řekla jsem rychle slova za sebou a poslouchala jen pár povzdechnutí, už jsem jim to řekla snad 15 krát! ,,Nevěděla jsem, že to opravdu zvládnu. Myslela jsem si, že jsem blázen, který zkouší to co se mi zdálo, nesmysl. Pouhý nesmysl." Dokončila jsem druhou větu a nechala putovat po místnosti ticho, jen trapné ticho. Táta seděl v rohu, podpíral si hlavu a koukal do podlahy, vypadal jako nepřístupný. ,,Nesmysl to nebude, když je to pravda."

,,Je možné, že je to síla ještě z Ega i ze mě samotného?" ohlásil se otázkou táta a zvedl se z odstrčené židle v rohu, stoupl si opodál Gamory a koukal přitom na mě, vlastně na mě koukali všichni a já nevěděla kam koukat dřív, až na Groota, ten zase koukal do displaye té přihlouplé a bláznivé 'hry'.
,,Ale Ega jsme zabili i s tou tak zázračnou silou." Připomněla jsem jim ironicky a narovnala se na židli. ,,Není možné, aby v ní něco zůstalo." Řekla znovu Gamora jakoby znala všechny tajemství vesmíru. ,,A Ego ovládal jinou moc, mohl tvořit i planety, byl jako tvořivá hmota, Thalie má jen moc ohně, jakoby v ní zůstala jen část z Ega a tebe, ale ty si o své schopnosti přišel, ale co potom ona?" dokončila souvětí Gamora a začala pochodovat okolo stolu.

,,Umím i trochu pohybovat věcmi." Ohlásila jsem se a táta protočil očima. Tohle bude ještě dlouhá noc.

,,Jestli uměl Ego stvořit planety a jiné věci-"

,,Tak ovládal zřejmě i živly, tím pádem i oheň." Domluvila Gamora a můj táta si přešlápl. ,,Nebude to, ale z Ega, je to nemožné." Zachraptěla Gamora a Koukla se na mě a na Star-lorda.

,,Nebude to z Ega. Bude to ze strany její matky." Hlesl táta a rukou si promasíroval spánky, mohla mi spadnout brada. ,,Tak povídej, řekneš mi už konečně něco o ní?!" Zvýšila jsem na něj hlas a ještě se krotila, abych nezapůsobila jako živá výbušnina. ,,Ne. O ní si opravdu teď povídat nebudeme." Zavrčel Star-lord a pohledem sjel ke Gamoře.

Podepřela jsem si hlavu, abych neusnula a koukala po ostatních. ,,Nezjistíme odkud se ta síla vzala, jen že Thalie má vidiny a má v sobě sílu ohně, jestli s tím bude muset žít, musí se naučit i ovládat..." Pokračoval táta a sjel pohledem ke mně, tentokrát.

,,Jinak jí ta síla pohltí." Doplnila ho Gamora a přejela rychle očima po všech v místnosti. Rocket jen tak přikývnul na znamení, že nás poslouchá. Dlaní jsem si přejela po obličeji a prohrábla si vlasy, oznámila jsem všem, že jdu spát a bezdalších slov odešla za roh, ihned se začali bavit odkud se to všechno vzalo. Zamířila jsem krokem ke své posteli a spadla na povrch měkké postele, povzdechla jsem si. Sundala jsem si své vysoké a těžké boty, v nohách jsem ucítila mravenčení a hned se přikryla slabou dekou pohozenou na posteli, přitáhla jsem si ji až k obličeji a snažila se na nic už nemyslet. Vyčistit hlavu a vymazat vše zlé do bezdného koše. Než jsem upadla do říše snů, bohužel ne dobrých snů.

Stála jsem na nějaké polorozpadlé planetě, byla celá zníčená, zřejmě tu dřív byla civilizace. Otočila jsem se kolem své osy a prohlédla si všechno okolo sebe. Najednou se okolo mě objevili Strážci galaxie nebo-li Drax, Mantis, Rocket, Groot, Gamora a Star-lord, můj táta. Měli neutrální výrazy a všichni koukali na mě. Pomalým krokem jsem vyšla blíž k tátovi, ale ihned jak jsem se ho dotkla rozplynul se jako vzduch. ,,Tati..." snažila se ho chytnout ale on tam nebyl. Rychle jsem se rozeběhla po všech, ale všichni se rozpadli. Svezla jsem se po nohou dolů a sedla si na zem, stále hledící na místo kde stáli před tím. Zamrkala jsem, abych odehnala porci slz, ale okolo mě se objevila další skupinka. Spíš 3 postavy. 2 dva dospělý muži, jeden byl v červeném železném obleku a druhý měl dlouhý červený plášť, žluté rukavici a zvláštní modrý oblek. Ten poslední byl normální dospívající kluk tak v mém věku, měl modro-červený železný oblek, jeho hnědé vlasy trčely do všech možných stran a jeho oříškové oči upírali ty mé. Nemohla jsem se hýbat ani mrknout, doslova mě hypnotizoval, porozhlédla jsem se po nich a snažila si marně vzpomenout jestli je od někud neznám.  Jeden po jednom se rozplynuli stejně jako před tím Strážci a přede mnou se objevil fialový svalnatý a velký muž, spíš to bylo monstrum. Měl na jeho velké ruce,jak moje tělo, železnou těžkou rukavici na které bylo vyhrazené místo na malé předměty jako na nějaké krystaly. Sjela jsem si ho pohledem jestli ho taky neznám. Najednou se zvedl. Ruku i s rukavicí zvedl k špinavé obloze a na vyhrazených místech se objevili barevné kameny. Fialový, modrý, červený, oranžový, zelený a žlutý. Ruku nátahl ke mě a otočil rukavicí a zároveň rukou, ke mně se začal přibližovat fialový paprsek dala jsem si automaticky ruce před hlavu a čekala na nejhorší. Fialové paprsky na mě nabourali a já jsem po celém těla cítila tu bolest. Jen bolest a stále ty oříškové oči, které na mě koukali ve tmě a bolesti.

,,Střež ho jako poklad." Zašeptal někdo bezmocně do tmy, než se mi podlomily kolena a já upadla bolestí do bezvědomí.

_______________________________

Začíná se nám to pořádně rozjíždět, myslím.

Brzy čekejte rozjezd a nástup na Infinity war v této knize, po mě😏💞