𝙵𝚎𝚎𝚕 𝚒𝚜 𝙵𝚊𝚕𝚕¹ (FF Spider-Man CZ)

=Xandar=

Ráno mě probudila rána pár metrů od mé postele, ospale jsem si sedla a protáhla se. Na uších jsem už neměla sluchátka, tím pádem mi je táta sebral, jako já jemu.  Na podlaze ležel Rocket, a zíval. Usmála jsem se pro sebe, bude zřejmě unavený, vrátili jsme se dost pozdě. Dala jsem pokyn Rocketovi ať si lehne a nechá to na mně. Ihned si lehl zpět a ve vteřině usl. Nikdo už v posteli nebyl, a zeshora se linuly hlasy. Vylezla jsem po žebříku nahoru, a u stolu jsem uviděla zbytek strážců, věnovala jsem jim malý ranní úsměv , který už víckrát neuvidí. ,,Kde je Rocket, máme dnes důležitý plán." zabouřil se trochu táta, a koukl mým směrem.

,,Rocketovi není dobř-" nedořekla jsem to, protože mě táta přerušil a tak jsem si radši do misky nasypala z pytlíčku oříšky, jako mou snídani. ,,Nepřípustné." řekl znovu táta a už si to mířil za Rocketem. ,,Tati počkej, možná bych mohla jít s vámi?" řekla jsem nervózně a u toho si nervózně pohrávala si mými prsty na rukou. Táta už se nadechl pro přednášku o tom, že nejsem připravená, ale Gamora ho zastavila. ,,No tak, Petere, už by mohla s námi. Věřím ji, zvládne to." podpořila mě Gamora a pohlédla nutivým pohledem na Star-lorda, mého tátu. Ten lehce zabručel, ale odsouhlasil to. Děkovně jsem se usmála na Gamoru, ta se na mě jako vždycky mateřsky usmála a usedla do křesla. Obejmula jsem ještě tátu, protože nikdy mi to ještě nepovolil. ,,Fajn, půjdeš s námi, ale to neznamená , že Rocket nepůjde taky." Prohlásil se vztyčeným prstem vzhůru a už si to mířil jako budíček k Rocketovi.

.

,,O co tedy jde?" zeptal se Rocket mého táty, u toho si zívl a zastřihal malýma ušima.  ,,Nova Prime, nás informovala, že se po Xandaru, podrobněji na severu, potuluje obrovský vesmírný ještěr a níčí každý kout, takže musíme okamžitě vyrazit. " Odpověděl na jeden nádech táta a zašel si pro zbraň a svou masku. Ihned jsem se rozeběhla ke svým věcem, luk si navlékla na rameno, a k pásku jsem si přidělila boční pouzdro na vracející se šípy, přidělala jsem si i stehení pouzdro do kterého jsem uschovala dýku. A do vysoké boty schovala pistoli, pro jistotu, člověk nikdy neví. Vlasy jsem si svázala sponou kterou jsem dostala od Gamory k narozeninám, prý jí tu sponu dala její matka, než ji Thanos nechal zabít, řekla jsem ji , že by si ji měla nechat, ale ona mi pohotově odpověděla, že mi ji chce dát, protože mě bere něco jako vlastní dceru. Mám Gamoru ráda jako vlastní matku, protože jsem svou biologickou  nepoznala. Sponou od Gamory jsem si svázala vlasy, aby mi nepřekáželi v boji.

Rocket s tátou se usadili na svá stálá místa v pilotování naší vesmírné lodi, a já jsem se posadila vedle Groota do křesla, protože na mě nevyšlo řídící místo. Loď se zvedla do vzduchu a mířila si to vesmírnou cestou na Xandar, kde sídlila i Imperia Nova.

.

Přistáli jsme na místě blízko od pohromy, ve městě vypukl požár, a všude pobíhali lidé a stvoření různého původu. ,,Já , Gamora a Rocket jdeme na toho obřího ještera. Drax a Thalie, evakuji město a Groot pomůže dostat lidi do bezpečí." Zavelel můj táta, a rozeběhl se s Gamorou a Rocketem kdo ví kam. (nemyslím tu planetu xd)

S Draxem jsme se rozeběhli k hořícím vysokým domům. Tohle nebude jen tak, pomyslela jsem si pro sebe. Drax vyrval dveře z pantů, aby mohli lidé lépe utíkat z hořící vysoké budovy. Drax pomáhal zraněným se dostat od toho společně s Grootem, ale z vysoké budovy jsem uslyšela křik a pláč který drásal nervy. Přivřela jsem oči, a rychle jsem se rozeběhla do hořící budovy a snažila jsem jít za křikem. Vyběhla jsem rychle po skleněných schodech asi do třetího patra, odkud se to ozývalo, všude okolo mě, byli červené plápojící plameny živlu, ohně. Porozhlédla jsem se po místnosti, kdo to byl, Zakašlala jsem , protože se mi kouř dostal do pusy,rukou jsem si přikryla pusu a běžela do rohu, kde se krčila malá bezmocná holčička, doběhla jsem rychle k ní a přeskála jsem přes smrtící oheň. Byla v rohu a brečela, kousek od ní ležela na zemi žena, a byl na ní spadlý nábytek, který hořel, ta žena byla mrtvá... předpokládám , že to byla matka té holčičky, silně jsem polkla, protože asi metr a půl přede mnou se propadla podlaha do spodního patra, vydechla jsem vyděšeně, protože malá holčička se krčila v rohu a už u ní byl skoro oheň. ,,Ahoj princezno." řekla jsem mile a usmála jsem se na ni. Měla světle béžovou až růžovou pleť , která byla od ohně na jejích tvářích trochu popálená a popraskaná. ,,Ahoj." pípla vyděšeně a více si ke své hrudi natiskla hračku. ,,Zachráním tě, ale budeš mi muset pomoct, ano?" Řekla jsem rychle a začala jsem se koukat na bortící se strop. Lehce přikývla.

,,Musíš přeskočit tu díru, chytím tě , ano?" Snažila se ji to říkat co nejklidněji, ale doopravdy jsem uvnitř sebe propadávala panice. Beze slov se zvedla a popošla blíž k díře, kterou má přeskočit. Otočila se na její matku pod plameny a přivřela její očka se zářícíma jiskřičkama. Nahla se dolů a podívala se na mě.