𝙵𝚎𝚎𝚕 𝚒𝚜 𝙵𝚊𝚕𝚕¹ (FF Spider-Man CZ)

=Forbidden love=

Lydia, tak se mi ten pronásledovatel představil. Zavedla mě do nejbližšího baru, kde byli jen samé zlomené duše plné bolesti. Žádný smích nebo radost. Jen smutek a bolest. Posadily jsme se k malému kulatému stolku s tím, že mi vysvětlí vše, na co si moje hlava vzpomene. Měla jsem tolik otázek a teorií. Moje hlava to nezvládala a potřebovala informace.

,,Kdo jsi?" vypadlo ze mě, sotva jsme si sedly ke stolu. Lydia naklonila lehce hlavu nalevou stranu a poté sklopila oči ke sklence zřejmě nějakého laciného alkoholu. Lydie bych tipovala tak o 20 let víc než mě, tak nějak. Měla blonďaté až rezavé vlasy, zadělané do zvláštní drdolu. Na jejím krku se houpal zajímavý náhrdelník s někým znakem. Ale jelikož jsem se neustále dívala na její dekolt, abych zjistila, co je to za náhrdelník samozřejmě, vypadalo to zvláštně a já se jí musela začít dívat do očí. Z jejích působivých očích se ale nedalo nic vyčíst.

,,No, těžko se to vysvětluje...," začala nervózně koktat a chytla se za zátýlek. Pohlédla jsem jí, znuděně, do očí a ona trochu povolila, když uviděla můj odraditelný obličej. ,,fajn. Když to chceš vědět,"

Nastalo ticho a Lydia se zřejmě snažil nabrat, co nejvíc potenciálu, sebevědomí a odvahy. Trpělivě jsem čekala na její slova, ale když je vypustila z úst, přála jsem si to vrátit.

,,Jsem tvá matka."

Koukala jsem na tu ženskou jako na kořist. Na tyhle slova jsem čekala opravdu dlouho, ale ty odešla i s dětskými sny, které jsou také pryč. Na konci hluboké propasti a neměla jsem je v úmyslu znovu přijmout. Bezmocně jsem se jí dívala do očí a nevěděla, co říct. Slova mě dráždily v krku a moje mysl neměla nejmenší ponětí, co dělat dál. Věřit, nevěřit?

,,Nevěřím vám," vykoktala jsem s tím, že to nakonec bude jen nějaký žert a vše bude zase jako předtím. Ona jen zklamaně zamrkala a dopila skleničku.

,,Pojď se mnou, dokážu ti to," vzešlo ji z úst cílevědomě, chytla mě za ruku a vytáhla z baru. Když se naše dlaně spojily, prošla mnou nepříjemná elektřina, která nechtěla ustat. Pohybovala se mým tělem po celou dobu spojení. Hrálo si to s mým tělem a já se tomu nemohla bránit. Lydia mě dovedla do temné uličky, kde cizí oči neviděly a pustila mou dlaň, i když vypadalo, že by si jí nejradši uřízla a odvezla s sebou pryč. Natáhla před sebe dlaň, v které se ve vteřině, objevila jakási síla, která se v mžiku přebarvila z bílé na fialovou barvou a vytvořila tvar, kouli, skoro stejnou jako obývající planety.

Poté mi dala gesto, ať si fialově zbarvenou, kouli převezmu a já, se vší zvědavostí, natáhla ruku a Lydia mi do dlaně předela kouli zvláštní moci. Dívala jsem se do své dlaně, jak fialová koule osvítila mou ruku a jak se přizpůsobila mé osobnosti. Cítila jsem každou buňku, která se se sílou spojila. Ruka mě začala příjemně brnět a já se nechápavě podívala na Lydiu, která mě s úsměvem a dojetím sledovala.

Přesně věděla, co chci říct a tak mě umlčela zvednutím prstu a ona otevřela pusu. ,,Kdyby jsi nebyla můj potomek, síla by tě nepřijala a omráčila tě nebo odhodila dozadu,"

Pohlédla jsem do jejích očí a poté na svoji dlaň. Začala jsem panikařit a skousla si rty, když Lydia čekala jakoukoli mojí reakci. Nebo jí mám říkat mami?

,,Ne, nejsi má matka. Ta by mě nikdy neopustila," prosadila jsem si své a svými dlaněmi tleskla o sebe, takže koule zmizela. Vím, jak to funguje. Mám přece taky své možnosti, akorát s ohněm.

Lydia sklopila hlavu, a když jsem od ní chtěla udělat malý krůček dál, chytla mě pevně za ramena.

,,Nemohla jsem nic udělat!" hlesla zoufale a já se snažila nechat slané kapky tam, kde jsou.

,,Mohla jsi, za těch let, co jsem vyrostla v dospělou, ale ty jsi neměla ani snahu!" křikla jsem po ní a obejmula sama sebe kolem paží. Pár slz mi vyteklo z očí a Lydia se na mě posmutně podívala. Chtěla ke mně udělat znovu chybějící krok, ale já jí zarazila.

,,Nevěděla jsem, kde jsi," snažila se z toho vykroutit a já se sarkasticky usmála až jsem neudržela stavidla slz.

,,Byla jsem celou dobu u Strážců, o nich věděla celá galaxie!"

Lydia otevřela rty, že něco řekne, ale zarudly jí oči a vyteklo z nich pár slz. Poté se nadechla na slova, ale já ji předeběhla.

,,Přišla jsem o všechny a ty se zjevíš teď a tvrdíš, že jsi moje matka?!" zvýšila jsem trochu hlas a Lydia se na mě podívala utrápeným výrazem. Sklopila jsem hlavu a nechala slzám volný průběh a cestu, ať spadnou na zem, pryč z mé tváře. Lydia ke mně natáhla paže a poté mě opatrně obejmula a já byla tak moc zlomená, že jsem ji podlehla. Obmotala kolem mě její paže a já ucítila její hebkou pokožku a slzy na mé tváři. Po chvíli jsem se tomu uvolnila celá a chytla ji kolem zad a obejmula ji taky.

Tak takhle jde jednoduše zlomit Thalii Quillovou.

,,Moc se ti omluvám. Ale můžu tě ještě hodně naučit, nevíš o sobě hodně věcí," usmála se do slz a setřela ty mé z mých očích. Usmála jsem se na ni a znovu ji obejmula.

Je těžké se naučit milovat někoho, koho znáte od narození, ale nikdy jste ho neviděli a nepamatujete si ho. Ale moje duše byla tak zlomená, že bych v té chvíli obejmula kohokoli.