𝙵𝚎𝚎𝚕 𝚒𝚜 𝙵𝚊𝚕𝚕¹ (FF Spider-Man CZ)

=Next loss=

Gamora je pryč. Stojím tu a stále koukám na to stejně místo za mnou se ozve pár zvuku a hned ruka na mém rameni. Prudce jsem se otočila, s nadějí, ať už je to kdokoliv. Byla to Mantis, měla lehce skloněná tykadla dolů a svýma černýma očima, jako noc, se na mě smutně dívala a přitom mě hladila po rameni, nechala jsem ji a bez dalšího nadání jsem skočila Mantis do objetí. Nejdřív byla zřejmě zaskočená, ale potom obmotala i svoje zve okolo mých zad. ,,Jsi v pořádku?" zeptala jsem se ji, když jsem vydechla všechny zlé myšlenky, kterých jsem měla v hlavě tolik.

,,Ano, já ano. Ale ty nejsi v pořádku." Řekla, jako by věděla, že všechny mé ženského starosti teď případnou na ní. Co to melu, Gamoru najdeme a tu borůvce sestřelím ohnivým šípem do zadku. ,,Najdeme ji." Řekl odhodlaně můj táta, Star-lord, a pohladil mě po paži,pokývla jsem k němu hlavou. Trámy místa se najednou začali bortit a vrzat, rozeběhli jsme se zpět k naší vesmírné lodi. A každý usedl na požádané místo. Usedla jsem na Rocketovo místo a nastartovala zadní motory. Táta nastartoval první a rychle pryč z rozpadajícího se Kdovíkde.

Projeli jsme železnými prstenci a průjezdem a zastavili o kus dál od Kdovíkde. ,,Mám tu jednu nepřijatou zprávu." Řekla Mantis a ukázala na diplay před ní. Chytla jsem se za hlavu, skrčila se a popoběhla k Mantis. Opřela jsem se o opěradlo křesla, kde sedí Mantis a čekala až se zpráva načte. Zprava vedle mě se postavil můj táta a zleva Drax, a čekali jsme na zprávu. Zpráva se rozklikla a zvětšila se na hologram.

,,Mantis, musíme se sejít na Titanu." řekla svým robotickým hlasem Nebula a po skončení se hologram zase stáhl zpět. Chvilku bylo ticho než to všem došlo. Nebulu, jsem měla taky ráda, i když mě zradila, po usmíření vše klapalo zas tak jak má být. ,,Co může Nebula chtít?" Zeptala jsem se a postupně se podívala na zbytek skupiny. ,,A hlavně na Titanu?"

,,Pojedeme a zjistíme to." Rozhodl jednoduše táta a usedl zpět na své místo. Nezbývalo mi nic jiného, sedla jsem si znovu na Rocketovo místo, které bylo často od jeho chlupů, a znovu nastartovala všechny zadní motory. Nastartovali jsme společně Milano a ta se pod naším vedením rozjela tam, kam by měla správně jet, a to je na Titan. Mantis nás navigovala a hlásila každičký asteroid i hvězdný prah. Cesta byla dost dlouho, když jsme se měli dostat z Kdovíkde na Titan. Mezitím jsem měla čas si pročistit hlavu, stejně to dělám jednou za světelný rok. Momentálně mám v hlavě všechno ohledně Thanose a dění, zvláštní doba.

Pamatuji si, když mě Gamora učila sebeobranu, a nebo jak jsem se 4 měsíce učila ovládat mou sílou, která byla teď úplně stranou, teď jsou důležitější věci, kterým musíme porozumět. V řízení mě po čase vystřídal Drax a já se šla mezitím převléct, do elastického obleku, který byl vytvořen pro oheň, takže ho oheň nepropálí a já si můžu dělat divadlo jak budu chtít. Vlasy jsem si zadělala do drdolu, ať v boji nepřekáží, nechápu jak Gamora zvládne bojovat s rozpuštěnými vlasy, mě by dokázalo omráčit i šimrání, ale to už zase předbíhám někam jinám. Na krku jsem měla stále nalezený záhadný náhrdelník, který jsem našla v opuštěné lodi, ah, ty vzpomínky. Do vysokých bot jsem si schovala svou dýku, a za opasek jsem si dala menší pistol, možná bude potřeba...

Na rameno jsem si dala luk a úzkou brašnu na pár normálích šípů. Vrátila jsem se zpět, můj táta s Draxem projeli lodí úspěšně vstupním bodem a přistáli hned kde, to bylo možné. Představovala jsem si Titan teda úplně jinak. Všude jen trosky a kusy budov, které tu stály, bohužel to tu teď vypadá jako na bojišti, možná že i bojiště vypadá líp než samotný Titan. Ámen se zemí Titanu.