𝙵𝚎𝚎𝚕 𝚒𝚜 𝙵𝚊𝚕𝚕¹ (FF Spider-Man CZ)

=Quick run to you=

Vyšla jsem z plným a těžkým batohem z obchodu až jsem zakopla o práh. Rozhlédla jsem se tak, abych pohledem zaregistrovala tajemnou a úzkou uličku, kterou jsem prošla. Ah! Objekt nalezen. Povolnou, ale svižnou chůzí jsem si to mířila přímo do uličky, avšak jsem k ní nedošla, protože mi cestu zkřížili zahalení muži v dlouhých kabátech, z kterých vyčuhovali pistole a elektro granáty. Polkla jsem a pohled od jejich výzbroje, přesunula nahoru, abych jim viděla pěkně a odvážně z očí do očí, uh, špatný nápad.

,,Mohli by jste pánové prosím uhnout, mám na spěch, a-" začala jsem odvážně větu a snažila jsem se koukat do všech zahalených tváří. Mužů bylo celkem 5 a větu už jsem nedokončila.

,,Jsi Nathalie Quillová? Dcera Star lorda?" zeptal se první muž, temným a chraplavým hlasem, vypadal na vůdce, ostatní zůstali zmraženi a jen mě probodávali bolestným pohledem, nečumte tak blbě sakra.

,,Podle toho kdo se ptá." odpověděla jsem se zvýšeným hlasem na konci, a naklonila se více k muži, všichni vypadali na Plenitelé. Nic moc oblečení, neupravení, a pach na kilometry daleko, až na bývalého Yondu...ten voněla jako muškátový květ. Nikdy jsem nepřišla na to, jaktože tak voněl.

,,Jsi Quillová?" stál si za svou stejnou větou tentýž samí muž a pokroutil zvláštně bradou až se jeho vousy zakroutily dokola lalůčkové brady, jsi odporný jak-

Postavila jsem se strachu, který mě začal pomalu naplňovat zevnitř, a batoh si hodila na záda.

,,Ano. Jsem, a taky jsem na to pyšná." odsekla jsem jim a chtěla je obejít obloukem. Jeden, který mi byl nejblíž mě hrubě chytil za mou paži a přitáhl zpět na místo, zamračila jsem se na ně.

,,V tomhle případě by jsi na něj být pyšná neměla." zarazil mě drze druhý zezadu, měl dlouhou mastnou ofinu která mu skrývala jeho oči, pokožku měl od sazí a vousy měl do tvaru rovnoramenného trojúhelníka, vypadal nehorázně nechutně. Kdo nosí takové vousy. Ještě víc jsem přirazila oči a pokroutila nad jeho upomínkou hlavou.

,,Necháte mě normálně projít?! Mám na spěch." řekla jsem znovu a neměla jsem v plánu, to opakovat. Strčila jsem do jejich ramen, který se ani nehli, a tak jsem zůstala obklíčená v kruhu.

,,Je tu s tebou Quill?" zeptal se nezdvořile jejich vůdce a založil si ruce na hrudi jako drsňácký bodyguard, až na to, že nevoněl jako fialky.

,,Můj otec tu není, ráda jsem si s vámi pokecala, hoši, ale já už musím jít můj osobní gymnastický exot na mě čeká v lodi, takže-" mluvila jsem na ně s tím největším potenciálem a sebevědomím které jsem kdy měla, možná zálohu jsem vynechalacha, a vybočila z kruhu. Ale zase mě to nenechali dokončit.

,,Jestli tu není Quill. Budeš nám muset stačit ty." odsekl jejich šéf a dva z nich mě chytlili, každý jeden z jedné strany, za paži, začala jsem se vzpouzet a snažila jsem se vybočit z jejich sevření.

,,Co jsem vám udělala?!" zakřičela jsem tomu jednomu s trojúhelníkovým tvarem vousů, do jeho tlustého a velkého ucha. Ale s ním to ani nehlo.

,,Vezmeme to tak, že máme s tvým tátou nevyřešené účty." uchechtl se ten první až jsem viděla jeho černé zuby na popel. Protočila jsem znechuceně oči až jsem viděla bělmo a rychle přemýšlela, jak se z toho dostanu. A! Mám to!

Tomu jednomu jsem přiložila svou dlaň na jeho paži a zapla své tepélné zdroje, tím myslím, že jsem z dlaně vyšlehla plameny a ty mu začali pálit pokožku, to už s tím seklo. Zakřičel sundal moji ruku z jeho a spadl k zemi a začal si přejíždět po spáleném místu. To samé jsem udělala tomu druhému bodyguardovi a on spadl k zemi v bolestech. Dalším jsem přiložila jednu ze svých dlaní na jejich obličej a popálila jim ho, to už si lehli a snažili se vzpamatovat. Zbytek jejich skupiny na mě koukalo, a já před sebou měla natažené ruce pro svou obranu, ten jeden dal gestický povel dvoum zbylým a oni opatrně vyrazili proti mně s pistolemi. Začali pomalými krůčky našlapovat ke mně, a já ustupovala stále s nataženými dlaněmi před sebou. Přemohla jsem se a z dálky po obou z nich, vyslala plameny ohně přímo do jejich hrudě, oba klesli k zemi a můj oheň jim popálil jejich kabáty, které začaly lehce hořet, ehm, doslova vzplanuli.

Teď už zbýval jen ten poslední, teď jejich 'statečný vůdce'. Měl proti mně nastavené dvě nabité pistole a nepopsatelný pohled s vražednými emocemi. Zachmuřila jsem se a nakrčila svůj pihatý nos, pomalu ho obcházela, že jsme se pomalým krokem točili dokola.

Vystřelil po mně, rychle jsem se sklonila a poslala na něj znovu na dálku plameny, kterým se očividně vyhl, začal po mě střílet. Udělala jsem kotoul po zemi k němu, a jen tak tak se kryla před jeho palbou, ze země jsem mu podkopla nohy a on spadl k zemi. Obě jeho pistole se uvolnily a já je odhodila pár metrů od nás. Muž vypadal omráčeně, tak jsem vstala a narovnala si batoh na zádech. A vydala jsem se svižným krokem k úzké uličce, kterou jsem se sem dostala.

Ale nikdy se neobracej k lidem zády, když nevíš, jestli tě už nebodnou znovu.

*****

Votes a komentáře jsou vítány ✨