𝙵𝚎𝚎𝚕 𝚒𝚜 𝙵𝚊𝚕𝚕¹ (FF Spider-Man CZ)

=Secret=

Zpoza lesa se zašumělo a byl tam vidět obrys vysoké postavy. Zbystřila jsem , a nátáhla tětivu na luku směrem k lesu. Rocket ztuhnul a vytáhl pistoli a namířil ji na záhadnou postavu stejně jako já. ,,Kdo je to? Je tu s tebou ještě někdo?" Zašeptala jsem mu do ucha a udělala krok k němu blíž. Zavrtěl hlavou a dál sledoval postavu. Postava se na nás otočila, oči ji začali svítit modře a koukala na nás jako na maso, vydechla jsem neslyšně do vzduchu, a čekala co se stane dál. Postava udělala něco jako gesto, ať jdeme za ním, luk s šípem jsem nechala natažený a namířený a k tomu se rozeběhla za osobou. Za sebou jen uslyšela Rocketovo napomenutí, ale jinak se okamžitě rozeběhl za mnou. Běžela jsem lesem, vyhýbala se každému stromu, co mi stal v cestě, až se záhadná postava zastavila. Než jsem se nadala , už tam nebyla. Párkrát jsem zamrkala , abych vše zpracovala, a vydala se k vesmírné lodi před kterou mě dovedla záhadná tmavá postava se zářícíma očima. Rocket už mi byl v patách a stejně jako já koukal na polorozpadlou vesmírnou válečnou loď, zřejmě opuštěnou. Se svou zvědavostí jsem se vydala k lodi a snažila jsem se najít vchod do ní. ,,Jdeme to prozkoumat." Řekla jsem si spíš pro sebe. Zatáhla za
podezřelou dlouhou páku, trochu se otřásla , ale otevřely se dveře do polorozpadlé lodi. ,,Fakt tam chceš jít?" řekl výhružně Rocket s trochou adrenalinu, byl z něho cítit strach, více si k hrudi natiskl pistol a koukal se do tmavé lodi.

,,Rockete, ty se bojíš?" zeptala jsem se ho s trochou humoru, ale moc to nepřeháněla na 100% by mi mohl Rocket nevyškrábal oči, na takové věci je dost výbušný. ,,Já, a bát se?! Pfff, jdeme to prozkoumat." Bránil se statečně, nabyl pistol a připravil se při nejmenším, pro útok, zakroužila jsem očima a vyrazila do tmavé lodi hned za ním. Pohltila nás obrovská tma, a já se snažila ve tmě nahmata záchraný bod. ,,Rockete, nemáš baterku?" zeptala jsem se a snažila se ze tmy rozkoukat. ,,Baterku, sice nemám," začal se v něčem přehrabávat a okolo nás cinkali věci. ,,ale mám fostforové světlo." Řekl nadšeně Rocket a prokřupl obal světla, které se začalo pomalu vybarvovat až vytvořilo okolo sebe zelené svítivé světlo. Odfrkla jsem si nad tím jak je Rocket vždycky vybavený a dala mu povel ať jde za mnou. Loď vypadala velmi staře, všude byly škrábance a polorozpadlé přístroje. U prostřed byl menší stůl na kterém byl , ale velký plán loupeže. Byl to plán na ukradnutí Anulaxových baterii. Přečetla jsem si každý krok po kroku pro jistý plán, lusknutím prstů jsem k sobě přivolala Rocketa, který už byl vedle mě a začal si prohlížet plán. ,,Kdo by kradl Anulaxový baterie?" Zeptal se nechápavě Rocket a doplnil to kašlaním a dál četl plán. Naštvaně jsem se na něj podívala a s vyčítavým pohledem si ho sjela od hlavy k patě. Ihned pochopil můj výraz a zatvářil se na mě zmateně. ,,Co je?" Vyprskl na mě Rocket a pevněji stiskl pistoli. ,,Já ti řeknu, kdo by kradl ty baterie, nepamatuješ co se stalo před pár lety? Ty baterie si ukradl ty , a my měli potom problémy." Zkřížila jsem si ruce na hrudi, a pozorovala jsem dál pobaveného Rocketa. ,,To byly zlatý časy." Zasnil se na chvíli Rocket a pozvedl hlavu vzhůru.

,,Jo,stejně zlatý, jak ty zlatý lidi a velekněžka." povzdechla jsem si otravně a dál prozkoumávala loď.