𝙵𝚎𝚎𝚕 𝚒𝚜 𝙵𝚊𝚕𝚕¹ (FF Spider-Man CZ)

=Relationship=

Jako správný gentleman jsem pavoučího gymnastu pustila před sebe.

Připadám si jako dítě, které konečně ve 40 letec odešlo od rodičů.

Batoh jsem hodila na zem vedle mého křesla u displaye pro řízení a Peter si sedl na sedadlo pro spolucestujícího.

,,Výletu zdar." zvolala jsem a ruku jsem objela kolem své hlavy, a možná ohrozila pavoučího gymnastu vedle mně. Vybočila jsem z naší velké lodi Milano, ve které byl záchranný modul zaparkovaný a oddělila se od ní. Vnesla jsem se výš a podle pomoci na displayi jsem našla bod, kterým jsem v pořádku projela a tak se dostala pryč z Titanu. Projela jsem atmosférou až do samotného vesmíru. Vítězně jsem si zahvízdla a protočila hlavu. Po projetí Titanu jsem na displayi zadala cíl a autopilota, takže se loď řídila sama, otočila jsem se v křesle o 360 stupňů a až potom si uvědomila, že je tu stále Peter. Ztlumila jsem všechny mé zvuky, které jsem ještě před chvíli vydávala a narovnala se v křesle. Možná jsme tam pár minut jen seděli a mlčeli. Asi 10 minut.

Takhle to nejde, ale jak začít?

Nevím jak se začínají konverzace s hezkými kluky ze Země s železným zadkem!
Klid. Je. To. Jen. Kluk. [my mood in school, lmao xd]

Nahodila jsem mírný úsměv a křeslo otočila směrem na něj. Nervózně si mě sjel pohledem, a já zakroužila očima jestli opravdu kouká na mě. Tady nikdo jiný není ty jelito blbý.

,,Fajn. Donutil si mě. Nevydržím mlčet, takžeeee...řekneš mi něco o sobě nebo tak?" navázala jsem s ním oční kontakt, myslím že byl i docela přátelský no ne?

,,Já jsem tě donutil? Nic jsem neříkal." řekl svým normálním sladkým hlasem a stáhl si svou železnou masku, ve které jsem nemohla vidět jeho obličej. Zamrkal svými hnědými oči a prohrábl si vlasy trčící do všech stran.

,,Nooo, právě. Nic si neříkal." usmála jsem se a taky jsem si prohrábla své medové vlnité vlasy. ,,Tak začni." Pobídla jsem ho znovu.

,,A co by jsi chtěla vědět?" Zeptal se mile a své tělo natočil směrem ke mně.
Přimhouřila jsem oči a stáhla oči co nejvíce k sobě. To je jedno, sakra. Hlavně mluv! Je to čím dál víc divnější. ,,Odkud jsi, co máš rád..., tvoje rodina?" Odpověděla jsem s náznakem otázky, ale pochopil, přikývl, pravděpodobně.

,,Jsem z Queensu-" začal, ale já musela mít hned první dotaz.

,,To je kde?" zeptala jsem se a podepřela jsem si hlavu.

,,Je to čtvrť New yorku. Na Zemi." objasnil s gestikou v rukou. Vím, že je to na zemi, hlupáčku. ,,A rodina?"

Polkl a odvrátil ode mě pohled na druhou stranu a začal se koukat z okna na poletující vesmír.

,,Už mám jen tetu...ale někdy mám pocit jakoby se ke mně chovala jako k dítěti, vím že toho poslední dva roky měla moc, musí se starat i o mě, nebo ne starat,mám ji rád, to jo, ale-"

,,Malé 'ale'." povzdechla jsem si a uchechtla jsem se. Je to jen divný, že to ten kluk cítí stejně jako já k tátovi? Zvedl ke mně zrak spojený s krásným úsměvem.

,,A ty?" probral se z tranzu, pozorování mě. Protáhla jsem si paže a spustila to do, už jsem to nepobrala hodně dlouho s nikým.

,,Jsem z Xandaru-" začala jsem já a tentokrát jakoby mi to chtěl Peter oplatit, se zeptal on.
,,Jako...jsi...z Xandaru?" drmolil a dělal přitom velké mezery mezi slovy, s vysvětlováním si pomáhal rukama. Dost, pochopila jsem to dost dobře.

,,Ne, teda ano. Jsem narozena na Xandaru, nevím kde mě moji rodiče...." zasmála jsem se a trochu zrudla. ,,Můžu být klidně z neobydlené planety. Ale radši to necháme být." objasnila jsem a koutky se mi smíchem nadzvedly, když Peter spadl z otáčivého křesla.

,,A rodina?"

,,Mého tátu znáš, Peter Quill, Star lord, pan dokonalý, to je jedno." odmumrala jsem pár slov a složila z nich věty.

,,A máma?" zeptal se se zájmem a znovu se posadil opatrně do otáčivého křesla.

,,Samozřejmě, že mám mámu, nebo jsem měla. Nejsem vylíhnutá z vejce. Ale, nikdy jsem ji neviděla, nebo viděla ale nepamatuji si to." zesmutněla jsem a sklopila zrak k podlaze, nesnáším o ní mluvit, totálně se na mě vykašlala, a bylo ji jedno co se mnou bude.

Peterovy rty se semkly k sobě a naklonil se směrem ke mně.

,,Nepotřebuješ ji. Máš milujícího tátu, který je ještě k tomu Strážce galaxie, nebo jak to říkal. Je to její chyba, že tě nechala." řekl upřímně, možná drze k ní, ale mile ke mně, doslova se vpil do mých pocitů jako přístroj.

Nevím jak se chová na Zemi, ale přijde mi dost stydlivý, ale možná je to jen, že tu jsme sami dva.

,,Děkuji." řekla jsem potichu a znovu zamrkala do jeho očí, byly tak nádherné, nikdy jsem tak krásné oči neviděla.

Co to sakra děláš?! Neslintej tady nad jeho oči. Chtěla jsi přece zachránit vesmír! Ne se zamilovat do jednoho kluka, kterého jsi viděla pouze den a ani ho pořádně neznáš. Jdi se léčit, nesmíš se zamilovat, aspoň ne teď.

Jenže pak už nebude čas se zamilovat...

__________________________

Takže, děkuji za všechny votes, a zatím, pozitivní komentáře, které sem píšete :)))

Určitě si přečtěte SUNFLOWER od _thelucy ,  je to ff na Milese, takže to jděte omrknout, ať není zklamaná
:(((( 💘