𝙵𝚎𝚎𝚕 𝚒𝚜 𝙵𝚊𝚕𝚕¹ (FF Spider-Man CZ)

=Normal day always=

Táta se na mě začal usmívat a očima kmital směrem ke Gamoře. Podzvedla jsem překvapeně obočí na tátu, který se naposledy usmál než se hladově zakousl do zralého kořenu. Gamora si sedla a začala si brousit svůj velký meč. ,,Tak jak jste se dneska měli?" snažila jsem se zeptat mile, protože to mile vůbec neznělo. Byla jsem několik hodin zavřená v lodi s mluvícím pařezem, měla bych být ráda?
Každý den mě nechají , abych tu byla sama a zhnila tu? Nic jiného? ,,Ujeli jsme pár lodí, zabili pár těch příšer jako obvykle." odpověděla mi Gamora pohotově a přejela druhým mečem po tom jejím. Táta si sedl na křeslo vedle Gamory a zaujatě ji začal sledovat. ,,Kdy už mě konečně vezmete s sebou?" Zeptala jsem se táty, on i Gamora na mě zvedli hlavu s nechápavý pohledem, Gamora hned stisk povolila a dál se věnovala broušení. ,,Jak vezmeme?" zeptal se mě táta na zpět, spíš to ale znělo jako posměšek než otázka pochopení.

,,Každý den, brzo ráno odejdete. Necháte mě tu , abych tu strávila nudný den v lodi. Mezitím co vy si tu někde hrajete na hrdiny?!" konec věty jsem trochu rozkřikla, v tátovi se vařila krev hněvem už teď, jen co jsem zvýšila tón, narozdíl od Gamory ta to chápala dost jasně jak to myslím. ,,jako pardon , ale tohle už je trochu přes čáru." Zlomil se mi hlas a já upřela pohled na tátu. Starlord se otočil na Gamoru , ta jeho povel hned pochopila a odešla do kajuty lodě. Táta se natočil mým směrem a pořádně se nadechl. Tohle bude ještě na dlouho. ,,Nad tím jsem takhle nepřemýšlel...omlouvám se za to , že spolu čas vůbec netrávíme , ale jednoduše se o tebe bojí..."Nedořekl větu kterou začal, protože moje durtivé svědomí vše překazilo. ,,Je mi 16, nezapomínej." Připomněla jsem mu svůj sklerózový věk. Už jsem stará, nojo, za chvílí  budu mít vnoučata a já jim budu dávat takové ty super tvrdé bonbóny které se jim budou lepit na zuby. Krásný to život. ,,To je ještě dost málo let." řekl znovu Star-lord , mezitím se podrbal na zátýlku a položil si ruce do klína. ,,Neříkal jsi mi , že jsi uměl řídit loď už v 10? A že jsi kradl už od 10? A takové ty další příběhy." vybouchla jsem na tátu trošku drsněji a přehodila si nohu přes nohu. Ten se nadechl jak kdyby se mě snažil zabít, a pokračoval dál tuhle konverzaci. ,,Fajn. Myslím , že jsi už dost stará na , řízení vesmírné lodě, bojování a pomáhaní, zatím. Yondu měl v krabici jeho věcí starý ale zdatný lůk s šípy mohla by si začít s tím." povzdechl si znovu a promasíroval si horní část hlavy. Moje durtivost trochu odstoupila a já se zaměřila na pohyb za tátou, ano stál tam Rocket s Grootem a sledovali nás. ,,Rocket už mě jednou učil řídit loď." Zamrkala jsem na tátu a hned potom na Rocketa za ním, který se už propadal vztekem, protože to mělo být naše tajemství. Ale já žádné tajemství neudržím, teda to bylo mé první tajemství. Táta se naštvaně otočil na Rocketa a sjel ho takovým tím starostným pohledem táty s významem ' to si ještě vyřídíme' ale hned se otočil zpět na mě a věnoval se mi. ,,Nejsi na takové věci ještě...křehká?" Pokračoval dál táta svými unávnými otázkami.
,,Já a křehká? Pfff, to je nějaká kravina. Stačí jen pořádný výcvik, Gamora mi ráda pomůže." Dořekla jsem a děkovně se usmála na Gamoru která se omluvně podívala na tátu. ,,Zvládne to." zvážnila Gamora a odložila svůj dlouhý meč na stůl. Sjela jsem ho pohledem, jen pohledem jsem věděla , že ten meč ani neunesu.