Peter Jason Quill, nebo-li Star-lord, vychovaný Pleniteli, měl jen jedinou dceru. Nathalii Meredith Quillovou, která už od malička jezdí v lodi Milano, kterou Peter ukradl Yonduovi a jeho Plenitelům. Thalie si myslí, že pod vší tou ochranou prožije...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Netrvalo dlouho a Tony s Brucem měli polovinu stroje času. Rocket jim pomáhal a Nebula s Rhoodym měli na práci obleky, které nám měli pomoct cestovat časem. Život na Zemi opravdu vzkvétal. Všichni mě sice ignorovali, protože mě viděli jako dítě. No, Natasha mě zase viděla jako pravdu válečnou zbraň, která se musí využít. Proto jsem polovinu dne trávila v hale a trénovala s opravdu dobrou agentkou. Občas se k nám přidal i Clint, ale jinak jsem ho pozbytek dne ani neviděla. Nikdo z nás. Místo toho, aby jsem se Scottem znovu řešila věci, které nám nedávali smysl, dělal manekýnu Nebule, která navrhovala obleky.
,,Kolik budeme potřebovat těch obleků?" zeptal se najednou Rhoody, když jsme všichni společně seděli u večeře a on prolomil to hrobové ticho. Všichni zvedly hlavy od svého talíře s jídlem a podívali se na ostatní.
,,10 obleků," promluvil Rocket a vrátil se k jídlu. Všichni pokývli hlavou a Steve ze mě nespoštěl oči. Začalo mě to deprimovat a nedalo mi to. Spočívala jsem nás 11 i se mnou, což se mi hned nelíbilo.
,,10 obleků?" Zvázněla jsem, nakrčila nos a příbor si přendala jen do jedné ruky. ,,Jsem snad vzduch? Nebo jsem tu jen na ozdobu?!"
,,Kdyby se ti něco stalo, nikdy bych si to neodpustil," odpověděl mi Rocket a ani se nenamáhal se mi podívat do očí. Všichni u stolu jen sledovali naše divadýlko. Rodinné drama. ,,a za 2. jsem dal slib Quillovi, že se o tebe postarám, když se mu něco stane."
,,Chci ho zachránit, ani nevíš jak moc," bránila jsem se a moje slzy se zase nedržely na uzdě. Co se to se mnou sakra děje? Rocket neměl slov a jen si povzdechl. Přechytračila jsem ho?
,,Musím tam jít, prosím," zlomil se mi hlas a všichni u stolu hleděli do mé rozlomené duše, která se otevírala všem nápadům.
,,11 obleků," vyhrkl najednou nahlas a podíval se na Rhoodyho a Nebulu, kteří přikývli. ,,potřebujeme 11 obleků."
Děkovně jsem se na něj usmála a sáhla si tvář, která byla stále vlhká od slaných slz. Ach jak já tohle nesnáším. Pak mě zase posedla ta vzpomínka a začalo to ničit moji osobnost zevnitř. Cítila jsem každé píchnutí do srdce a ta vzpomínka se mi před očima přehrávala pořád před očima. Až se mi z toho zamotala hlava a já potřebovala na čerstvý vzduch.
,,Omluvte mě," akutně jsem se zvedla ze svého místa a odešla z jídelny. Ještě zezadu jsem cítila jejich nechápavé pohledy na mých zádech.
/
Vyšla jsem na balkon a opřela se o zábradlí. Cestování ve vesmíru mi chybělo. Hvězdy zářily, jako by mi chtěly každou chvíli něco naznačit. Opravdu jsem cítila, jako by v každé nové hvězdě, která se tu objevila, byla osoba, která se rozpustila. Byli v té hvězdě uvěznění a nemohli nic dělat. Mohli volat o pomoc, jak chtěli, ale nic. Bylo to vězení.
Tati, jestli mě někde tam nahoře ve hvězdách slyšíš, chci, abys věděl, že mi moc chybíš. Jako všichni ostatní. I ty Draxi. Celá moje rodina. Vždycky jsem chtěla, co nejrychleji odletět, abych si mohla cestovat, kam chci. Ale teď, když jsem od tebe odloučená přes 5 let, vrátila bych se do minulosti a vrazila bych svému, minulému a mladšímu, já facku. Za to, že jsem chtěla z Milana pryč. Na svojí vlastní loď, kde bych byla kapitán své vlastní flotily. Ale teď, nechci nic jiného než, abych tě mohla zase vidět a říct to všechno, co se za tu dlouhou dobu stalo.
Ach Petere...kéž by jsi tu byl. Tvojí tetě určitě moc chybíš. Stejně tak jako tvým kamarádům. Užíval sis toho nejlepší teenagerského života. Sice si musel dospět dřív, protože se z tebe už tak v mladém věku stal superhrdina. Jiní hrdinové by to přebrali za tebe, ale ty ses nenechal. Bavilo tě to a tvým cílem bylo zachránit úplně všechny. Věděl si, že to pokaždé nejde a těžce si to nesl, ale pokaždé ses znovu postavil na nohy a oživil si svojí osobnost. Měl si hromadu potenciálů. Byl jsi první osoba, který upoutal moje skromné srdíčko. A já se mu otevřela. Byla jsem smířená s tím, že tátovi řeknu, že s tebou odjedu zpět na Zemi a budeme si hrát na hrdiny spolu. Opravdu jsem to chtěla. A pořád chci. A když na tebe každý den koukám do hvězd a hledám tě v těch milionech, vybavíse mi tvůj sladký a široký úsměv, rozcuchané vlasy, ty nejrozářnější oči s jiskřičkama, do kterých jsem se zamilovala. Opravdu jsem to teď řekla? Ano...přiznávám to a doufám, že mě slyšíš. Slibuji ti, že tě přivedu zpět, i kdyby mě to stálo život... Doufám, že mě zeshora pozoruješ. Protože já tě každou noc kontroluji.
A do té doby, než tě osvobím z té oslnivé hvězdy, tě kontrolovat budu.
