𝙵𝚎𝚎𝚕 𝚒𝚜 𝙵𝚊𝚕𝚕¹ (FF Spider-Man CZ)

=Little fire princess=

Holčička se nahla nad propadlou díru v podlaze a s úzkostí hned na mě. ,,Já to nezvládnu." Řekla slabým dětským hláskem a odstoupila dál od té díry. ,,Ale ano, zvládneš to. Věřím ti. " řekla jsem znovu a natáhla se k ni. ,,Bojím se..." vzlykla potichu a přimáčkla si ke své hrudi hračku. ,,Jak se jmenuješ?" mluvila jsem na ni, a snažila se odpoutat pozornost ohně. ,,Lillian." Hlesla hrdě a pomalu otočila hlavičku ke své matce, ihned jsem ji zastavila a znovu jsem ji řekla ať skočí, že jí chytím. Neváhala a po dlouhém přemlouváním a dlouhé debatě, se opravdu rozeběhla přeskočila díru v podlaze a já jsem ji chytla za její malé hubené béžové ručičky. Vytáhla jsem ji k sobě na druhou stranu, a ona se mi vyhrla kolem krku, poplácala jsem ji jemně po zádech a pohladila po jemných hedvábných vlasech, uklidnila se, vzala jsem ji do náruče a běžela jsem s ní z hořícího patra. Seběhla jsem do patra, ale na schody spadl nábytek z horního bytu, začala jsem panikařit a uviděla jediné volné okno z vysoké budovy. Povzdechla jsem si , pevně jsem chytla Lillian, jako své vlastní dítě, svoji hlavu si schovala do mé hrudi, a nevnímala hořící okolí, rozeběhla jsem se skrz okno, střepy padaly s námy dolů, rychle jsem stihla zapnout airotrysky, a tím se snesly pomocí nich bezpečně dolů. Lillian svýma svíticíma zelenýma očkama párkrát zamrkala a více se na mě natiskla, sedla jsem si s ní na zem, dál od hořící budovy a hladila ji po vlasech pro její uklidnění , a aby přestala plakat. Obličej si opřela o mé rameno a udělala roztomilou grimesu. Po dlouhém uklidnění se ke mně přiřítil naštvaný Drax. ,,Kde jsi byla?" zeptal se nehorázně Drax a přejel prstem po jeho dlouhém ostrém meči.

,,Zachránila jsem tuhle princeznu ze spárů ohně." Odsekla jsem mile a povýšeně, nadzvedla jsem hlavu nahoru , abych viděla více na Draxe, přeci jen on stál a já seděla. ,,Quill, by mě zabil, kdyby se ti něco stalo." řekl znovu a založil si ruce na hrudi, výhružně. Opatrně jsem se ze země i v náruči s holčičkou zvedla a stoupla si naproti Draxovi. Lillian se vyděšeně podívala na Draxe, a více se ke mně přitulila. ,,Ale jak vidíš, nic se mi nestalo." řekla jsem nabručeně. ,,Dokážu se o sebe postarat sama." Drax nad mými argumenty mávl rukou, a dal mi povel ať jdu za ním. Došli jsme ke zbytku Strážců kteří už jen sledovali vyhořelou vysokou budovu, která už byla uhašená, a opodál zabitého vesmírného ještěra.

V náruči jsem stále chovala malou holčičku, rozhlédla jsem se okolo sebe, na zemi seděla bezmocná a zklamaná žena, přešla jsem k ní sklonila jsem se, Lillian ze mě slezla , ale mou dlaň nepustila. Z kapsy jsem vyndala mou druhou půlku měsíčního kamene od táty, a podala ji Lillian, ta si zářící kámen úžasné prohlédla a zamrkala na mě jejíma očima. ,,Tenhle kamén nás dvě bude navždy spojovat, navždy." řekla jsem ji vážně a měsíční kámen ji srolovala do dlaně. Usmála se na mě, a poděkovala mi. Lillian jsem předala té ženě, která slíbila , že se o ni postará, rozloučila jsem se s ní a vrátila jsem se za tátou a spolkem. Když jsem si vyskakovala ke skupině Strážců, na krok ode mě si táta rychle sundal svou masku, a koukal na mě jako na mrtvolu.

Snad nevypadám tak strašně. Zpomalila jsem svůj radostný pochod, a šla jsem plně zodpovedně a normálně až úplně k němu, ještě jsem se ohlédla za sebe, jestli tam není náhodou nějaká hnusná příšera, že tak nenormálně kouká, bohužel koukal na mě. ,,Řekl jsem ti ať se držíš u Draxe a Groota." Výčítal mi moji záchranou misi. Založila jsem si ruce na prsou a odvrátila jsem od něj oči. ,,Zachránila jsem malou holčičku." Natáhla jsem ruku k němu jakobych mu něco ukazovala.

,,Drax by ji potom zachránil taky." Udělal stejné gesto jako já, založil si ruce na hrudi a na tváří se mu vytvořila zvláštní grimesa, kterou jsem u něj nikdy neviděla.

,,Drax má citlivé bradavky pro airotrysky," zamumlala jsem si pod vousy se smíchem, asi to ale bylo nahlas, protože Rocket se uchechtl a Drax se radši nevyjadřoval, táta dělal , že není můj otec, a já se snažila nějak nenápadně Rocketovi naznačit ať mě zachrání. ,,Rodinu už neměla, byla tam sama." Řekla jsem trochu se zvýšeným hlasem, spíš to znělo jakobych vyprávěla dobrodružnou historku svým dětem, které ani nemám, jak smutné, a tátu úplně ignorovala. Ale tahle věta ho zaskočila, ruce dal podél tělo, sklopil oči, a nastalo trapné ticho. Mantis se dotkla mého ramena, neohlédla jsem se za ní, jen vím , že použila své schopnosti , aby si přehrála vzpomínku ze záchrany malé holčičky, kývla potom směrem k tátovi, který se mi otcovsky zahleděl do očí, oběma rukama mě chytl za ramena a díval se na mě zpříma.

,,Jen jsem se o tebe bál, to je vše." řekl potichu , aby jsem to slyšela jen já, ale okolo nás stál zbytek naší skupiny, takže to nepochybně slyšeli všichni. ,,Umím se o sebe postarat." hlesla jsem potichu a vrhla jsem se mu do objetí. Na moje bezpečí je dost háklivý. Jednou když jsme byli s tátou, asi před 4 lety na planetě Contraxia, byl tam jeden hezký kluk , který se se mnou začal bavit, a tak trochu mě sváděl, byla jsem ale ještě malá holka, když se táta vrátil málem toho kluka zabil... chtěl ho ubodat vidličkou, řekla jsem mu , že to není v úvahu, a odtáhla jsem ho od hezkého chlapce pryč. Už nikdy jsem ho neviděla. Můj smutný život, je mi 16, skoro už 17 a nikdy jsem nedostala ani polibeh ani neměla pořádný vztah. Ono je to docela těžké když žijete v obrovském vesmíru. Jak typické pro dceru hloupého Strážce.