Peter Jason Quill, nebo-li Star-lord, vychovaný Pleniteli, měl jen jedinou dceru. Nathalii Meredith Quillovou, která už od malička jezdí v lodi Milano, kterou Peter ukradl Yonduovi a jeho Plenitelům. Thalie si myslí, že pod vší tou ochranou prožije...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Za těch 5 dlouhých let jsem nehledala rodinu. Ale ona našla mě. Má matka mě sice našla kvůli penězům, ale nachvili jsem měla zas ten pocit, že je vše v pořádku. Byla jsem oslepená láskou. A teď když trávím čas se zbylým členem mé rodiny, pořád to není ten pocit po kterém jsem toužila. Táta tu není. Dokonce si moje myšlenky vybavily Petera Parkera - Spider-Mana.
Nathan byl na mě hodný a neměl o mě zájem jen kvůli penězům.
Láska je někdy převlečená bolest. Ale ne v tomhle případě.
,,Hele, jak jsi mě vlastně našla?" Zavolal na mě, když se snažil nám udělat slavnostní večeři.
,,Jela jsem na Wegg a poptala se po tobě," mykla jsem rameny a dál si pročítala nějaké knížky, co tu měl.
,,Potkala jsi Liama?" Vykoukl na mě a já zvedl hlavu.
,,Jestli je Liam otravný a nehumorný chlápek, tak ano,"
,,Potkala jsi Liama!" Zaradoval se a donesl na stůl veškeré jídlo, o které se pokusil. ,,snad se mu tam vede dobře."
,,Vypadalo to tak, ale ráda jsem mu řekla ať si tam shnije," řekla jsem a poslední slova věty jsem si spíš zašeptala pro sebe, ale Nathan slyšel všechno. Proto se na mě podíval a svraštil obočí.
,,Proč nejsi se svým otcem a takhle cestuješ za mnou?" zeptal se mě narovinu a podepřel si bradu. Polkla jsem sousto dobrého pozemského jídla a sklopila oči. Začala jsem si vidličkou hrát s jídlem a lovila ty slova, abych je řekla srozumitelně a ne koktavě.
,,Nepřežil, to lusknutí,"
,,To mě mrzí," zlomil se mu hlas, když se na mě podíval a chytl mě za ruku. Stiskla jsem ji a věnovala mu úsměv, který mi velice rád oplatil.
,,Ale teď už kladu otázky jen já, takže chci vědět celou tvojí minulost." přecvakla jsem rychle na jiné téma a Nathan se pustil do jídla a u toho prozkoumával mysl.
,,Chvíli jsem vyrůstal u mámy - asi do 5 a pak si mě odvezl děda. Byl to takový ten starý a přísný muž, který chtěl velice přísnou výchovu pro svého vnuka. Takže jsem se toho od něho naučil dost - bojovat, ubránit se." Začal a já poslouchala. ,,ale hned krátce po tom, jsem se dozvěděl, že moje máma měla dceru, kterou si odvezl její otec a máma najednou začala jevit zájem o mě. Ale její otec jí to zakázal a vyhnal ji z její rodné planety. Neviděl jsem ji potom asi 10 let. Když mi bylo 15, našel jsem ji, protože děda zemřel a já prahnul po rodině. Nikoho jsem neměl," zesmutněl a já cítila všechny jeho emoce, jako by se o ně se mnou dělil.
,,Byl jsem rád, když jsem mohl být u matky a ona mi oplácela veškerou její lásku. Bohužel to nebyla pravá láska. Asi půl rok po tom, co jsem u ní bydlel, jsem ji prokoukl a ona mi nabídla tu práci. Řekl jsem si, že to ještě zkusím, ale hned po první misi jsem nebyl na první místě, ale ta odměna, kterou dostane. Odešel jsem a na mě spadlo vlastnictví dědovi planety. Nikdy mě řízení země nebavilo, proto jsem utekl na Zemi a nechal Wegg Liamovi, který po tom vždycky toužil."
,,Oh, to je velmi netradiční minulost," promluvila jsem poté, bohužel mě nenapadlo nic jiného než říct právě tohle. Ale Nathan se nad jeho vyprávěním jen uchechtl a mávl nad tím rukou. Je to přeci už jen minulost, že? Nemůžete se do ní vrátit.
,,Jo, to byla..., ale teď dost o mě, začnu mluvit o sobě, notak!"
Napila jsem se vína ze sklenky a poté zapátrala hluboko ve své mysli...
,,Začalo to, když můj táta našel orb - setkali jsme se Strážci a tak začalo naše dobrodružství. Po poražení Ronana, jsme se usadili a zaregistrovali se jako Strážci galaxie." Usmála jsem se nad tím výrazem a Nathan mě s úsměvem pozoroval. ,,poté můj táta zjistil, že je jeho otec má schopnosti. Bohužel jsme ho musela zabít, protože on zabil tátovu matku - jo, to byl den... chvíli po tom jsem zjistila, že mám schopnosti a pak se bohužel objevil Thanos..." vydechla jsem a načerpala čerstvý vzduch do plic, protože tohle celé vyprávění bylo na jeden nádech.
,,Páni, to je taky zajímavá minulost," uznal a koutky úst mu klesly dolů, jako by mi chtěl pronést poklonu.
,,My jsme oba takoví zajímaví,"
,,Jo, a ještě chvíli nám to zůstane."
/
Už to byli pomalu 3 týdny, co jsem přežívala společně se svým bratrem. Já nevadila jemu a on nevadil mě. Na Zemi se mi líbilo. Nate si musel něco vyřídit a já zůstala sama doma. Chtěla jsem udělat bratrovi překvapení a tak jsem se vydala do obchodu pro něco, co bych mu mohla uvařit. Nikdy jsem nevařila, ale tak všechno se musí zkusit jednou poprvé, ne?
Obchod od bratrova bytu nebyl daleko. Moc jsem se tu nevyznala, ale na místo s jídlem jsem opravdu trefila.
Tady na Zemi byly úplně jiné obchody než na jiných planetách. Žádní roboti, ale ti lidi tam opravdu celý den seděli a markovali jídlo. Ubožáci. Našla jsem suroviny, které jsem už několikrát viděla u bratra jako třeba těstoviny a další věci. Když jsem měla vše, vydala jsem se k pokladně a zaplatila. Peníze. Zvláštní slova, divný zvyk. Kdo by chtěl tahat v kapse hromadu mincí, když v galaxie stačí převést jen jednotky. No jo, co se dá dělat.
U východu z obchodu byl automat se studenou limonádou, na kterou jsem náhodou dostala chuť. Vybrala jsem si v tom hojném výběru a hodila tam správný počet peněz. Stiskla tlačítko a automat dal do pohybu železné dráty, které poháněli plechovky, aby vypadli. Ale ta moje se zasekla a nešla dál.
,,Cože?!" Naštvala jsem se a natiskla svůj obličej na automat, abych dobře viděla, co se stalo. ,,Sebralo mi to peníze! Normálně mě to obralo o peníze!" Křičela jsem okolo sebe a stiskla tlačítko znovu.
Okolo mě zrovna prošel muž s nákupním taškami, který si mě opravdu směšně prohlížel, ale když jsem do automatu opatrně kopla a nic se nestalo - muž začal jednat. Položil nákup vedle automatu a usmál se na mě, ani se mi nepodíval do očí.
,,Musíte do toho pořádně kopnout," muž do toho kopnul vší silou a z automatu vyjela plechovka. Zaradovala jsem se a pohlédla na muže s úsměvem.
,,Moc vám děku- to jsi ty?!" opravdu jsem se divila, že jsem ho nepoznala hned...
