Peter Jason Quill, nebo-li Star-lord, vychovaný Pleniteli, měl jen jedinou dceru. Nathalii Meredith Quillovou, která už od malička jezdí v lodi Milano, kterou Peter ukradl Yonduovi a jeho Plenitelům. Thalie si myslí, že pod vší tou ochranou prožije...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Rychle jsem se vynořila na hladinu a chytla se za hlavu, která mi po ráně trochu krvácela. Ale teď jsem měla horší problém než tohle. Nad hladinou jsem hledala cestu, kudy odsud ven. Byla jsem tu sama a stále sem přitékala voda.
,,Haló! Tady!" Začala jsem pěstmi mlátit do kamenu, který mě tu zazdil a pořád jsem kmitala očima po okolí, jestli neobjevím východ.
,,Thalie? Jsi v pořádku?" Ozval se Rocketův kašlavý hlas do mikrofonu a já se nenechala zdržovat hledáním.
,,Ano jsem, ale brzy nebudu. Jsem tu uvězněná," začala jsem lehce panikařit a snažila se nohou odkopnout velký kámen z cesty.
,,Nejsme na tom o moc lépe..." odpověděl mi Rocket a mezitím ještě odpovídal Rhoodymu.
,,Scotte? Slyšíš? Potřebovali by jsme píchnout." Přidržela jsem prsty malý mikrofon zabudovaný v mém uchu a začala mluvit. Bůhví jestli se ta vysílačka nerozbila. Byl tu dost hluk, když se vše bortilo a voda pořád přitékala. ,,Sakra, Scotte, jsi v pořádku?!" Bylo jednoznačně slyšet, jak mi zběsilý tlukot srdce přechází i do řeči, jak mluvím nevyrovnaně kolísavě.
,,JÁ NECHCI UMŘÍT!" Křičela jsem a bušila silou do kamene nade mnou. ,,NE POTOM CO JSME TEĎ ZVLÁDLI UDĚLAT!"
Voda mi sahala už k lícním kostem a moje hlava pukala nad všemi těmi připomínkami. V hrdle jsem pocítila slabou chuť krve, která se mísila do slin. Když se přidal i další proud vody, cítila jsem, jako by mi někdo zmáčknul srdce a udělal si z něho pískající hračku. Nemohla jsem pochytit vzduch tak rychle. Čerpala jsem vzduch do plic. Voda už mi namáčela vlasy a už se pomalu dotýkala mých rtů. Položila jsem dlaň na kámen nade mnou, abych mohla zvednout hlavu a snažila se jí ještě dostat z vody. Znovu jsem tvrdě praštila do kamene až jsem na kůži uviděla fialové flíčky. Když se ale nic nestalo, vzdala jsem to a skousla si rty. My jsme všechny osvobodili a já zmizím a obsadím to místo ve hvězdách za ně. Ale tak už asi živothrdinů funguje, že?
,,Rockete, slyšíš mě?" Zavolala jsem po něm rychle do mikrofonu a svou tvář tiskla na strop, hladina vody mě k němu pozvedla.
,,Slyším, Thalie," ozval se jeho koktavý hlas. Zřejmě je taky už umačkávaly základy nebo utápěla voda.
,,Mám tě ráda,"
Zasýpala jsem po dechu a poté mě pohltila hladina. Objevila jsem se celá ve slané vodě a já snažila ještě najít jakoukoli skulinku, kterou bych se mohla procpat. Ale marně. Byl to ten čas, kdy se vám před obličejem promítne celý váš život. I ty nejhlubější vzpomínky. Od dětství do teď. Byl to rychlý průblesk mého života a já věděla, že to byla podtitulková scéna mého filmu. Smrt mi klepala na rameno ať už ten vzduch pustím, ale já si u toho pomalého umírámí nechala pouštět záblesky života. Tolik věcí, které jsem nestihla udělat... Když už moje plíce dovypotřebovali všechen vzduch, začala jsem se topit a nechala se unášet do nekonečného bezvědomí... Než někdo seshora odstranil kámen a já skrz rozmazaný vodový obraz pochytila světlo. Jako by mi život dal novou šanci. Naději, za to co jsem udělala pro ostatní. Někdo po mě natáhl velkou ruku a opatrně mě uchytil a vytáhl. Držel mě v zatažené dlani a já začala vykašlávat vodu. Poté jsem nabrala novou sílu a já celým svým tělem ucítila moji tepelnou schopnost, která se mi dostala i do mých výrazných očí. Postavila jsem se, nově zrozenou energii, a když mě Scott vytáhl nad povrch, rozevřel dlaň a já věděla, že tohle je znamení na moje znovuzrození.
Z druhé Scottovi dlaně vyskočil Bruce, Rhoody i Rocket, na jeho ramenech a já se k nim přidala. Pokývla jsem hlavou k Rocketovi, který zařval a se svojí zbraní se rozeběhl vpřed. Nevěděla jsem o co se jedná, ale běžela jsem za nimi. Mezitím můj mozek pobral to okolo. Byli jsme v díře v zemi a jedna strana byla všichni Avengers a druhá Thanos? Tak teď už jsem pomatená. Ale měl obrovskou armádu dost škaredých oblud a já věděla, co je moje poslání. Byly tu i portály...Doctora Strange? My to zvládli! Přivedli jsme je zpátky!
Běžela jsem vedle Scotta, který se na mě zašklebil a já na něj mrkla, poté se zvětšil a srazil jednu z Thanosových lodí k zemi. Z několik portálu chodili hrdinové ze všech koutů světa se svými specifickými zbraněmi. Rozeběhla jsem se proti Thanosově armádě, před nimi jsem se zastavila a nechala ze sebe vysrčet svou energie na plno. Vyprskly ze mě obrovské vysoké plameny a popálili Thanosovi spojence. Usmála jsem se a rozeběhla se proti těm, kteří to přežili, anebo se tomu vyhli. Po jednom jsem skočila a srazila ho k zemi. Vytáhla jsem si svůj luk a ostrým koncem jsem ho propíchla skrz na skrz a běžela dál. Teď když jsem jim čelila tváří v tvář, jsem zjistila, že se jedna o rasu Chitauri. Chtěla jsem jim naběhnout, a proto jsem to vzala do kopce kolem porozpadlých laboratoří, ale když jsem uviděla osobu, která s nimi měla menší problém, rozhodla jsem se pomoct. Jedním okem jsem zamířila ty potvory a poslala proti nim plameny, poté jsem chtěla odběhnout, ale když jsem si pořádně prohlédla osobu, srdce se mi až zastavilo.
Zůstala jsem tam stát a on naproti mě. Sundal si masku a pootevřel rty, že nejspíš něco řekne. Ale mně se oči zavalily slzami a já zůstala přikovaná k zemi.
,,Tati?" Rozbrečela jsem se a překryla si pusu. Byl to on. V celé své kráse. Přesně tak, jak jsem si pamatovala, a když jsem ho viděla naposledy. Nemůže to být sen. Bez slov jsme na sebe dychtivě hleděli a těžce oddechovali. Oba nás zklamali vlastní slova. Než stihl někdo z nás cokoli říct, rozeběhla jsem se k němu a pevně ho obejmula. Nerozplynul se. Zůstal tam a dělal to samé jako já. Vypadal zmateně a přitom mě objímal.
,,Ty žiješ," řekl dojatě a odtáhl se ode mě. Prohlédl si mě a začal zkoumat moji tvář.
Začala jsem se smát a brečet zároveň. Moje mysl už nevěděla, co má dělat. Předchvílí jsem se smiřovala s vlastní smrtí a teď jsem potkala po 5 letech vlastního otce.
,,Tak moc jsi mi chyběl," rozbrečela jsem se na plno a nechala to všechno vypustit. Znovu jsem ho pevně chytla a pěstmi se pevně držela jeho kožené bundy, kterou měl na sobě i minule. Naposledy.
,,Ty mě taky," líbl mě na čelo a já neměla v plánu ho pouštět. Měla jsem to, co jsem chtěla. Mám zpátky rodinu, ale pořád jsem měla takový poloprazdny pocit v hrudi...
Než jsme se zmohli na cokoli jiného. Před námi se zjevila osoba, kterou jsme oba dost dobře znali a kterou by jsme tu vůbec nečekali.
,,Gamoro?" Vykoktal ze sebe táta a oči se mi znovu zablýskly a zamlžily. Ona ho jen pozorovala a on šel pomalu k ní. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Jak?
Táta po ní natáhl rukou a byla z pevné hmoty. Ano, to se poprvé zkoumá. Poté ji něžně pohladil po tváři a ona se zmateně zamračila. Smetla jeho ruku ze své tváře a kopla ho...no, do mužských partií. Sklapla jsem zuby k sobě a bolestí se zazubila, když jsem uviděla tátův bolestný obličej. Bolelo mě to i za něj. Poté ho na to stejné místo kopla ještě jednou, ale tentokrát ne kolenem, ale špičkou její špičaté kozačky. Málem jsem si ukousala nehty, na ten bolestný pohled. Táta upadl bolestí na zem a já k němu přispěchala. Pomohla jsem mu se postavit a ona nás triumfálně sledovala. Přispěchala k ní Nebula a obě, s prázdními výrazy, sledovaly naše utrpení. Tedy tátovo a já soucítila.
__________________________
Nechápu to, ale opravdu je tady další kapitola! Doufám, že jste si ji užili a před sebou máme už jen 3 kapitoly do úplného konce! U minulé kapitoly bylo za pár dní strašně moc přečtení a votes, takže to mě nabudilo na další kapitolu.
Ale mrzí mě, že se budu muset s naší Thalii rozloučit nadobro :cc
