𝙵𝚎𝚎𝚕 𝚒𝚜 𝙵𝚊𝚕𝚕¹ (FF Spider-Man CZ)

=You're my Milky Way=

Začalo se mi mlžit před očima a podlamovat kolena, hlava se mi točila dokola jako na kolotoči. Musela jsem vypadat jako poděs, protože si mě Peter všiml.

,,Nath?" řekl najednou moje jméno jinak, než mě ostatní nazývají, ale v tuhle chvíli jsem se snažil odpovědět pár jednoduchými slovy.

,,Není. Mi. Moc. Dobře." zachroptila jsem a upadla po hlavě ke studené podlaze, naštěstí Peterovy smysly zareagovaly, a jeho paže mě stihli zachytit, abych nespadla na ledovou podlahu. Přimhouřila jsem oči, a snažila zaostřit zrak, nic. Několikrát za sebou jsem zamrkala a snažila se z Peterovi náruče vyhoupnout, avšak jsem se vyškubla, a on mě zase chytil. Bude si tu se mnou házet jako s míčem, nebo mě někam položí?!

Chytl mě za pas a nohy, vyhoupl si mě do náruče, přičemž jsem zamrkala a radši se nehýbala, pevně mě stiskl a železo, ve kterém byl obalen mě studilo na zátýlku, loktech a chodidlech. Jeho mentolový dech jsem cítila na svém temeni hlavy, a snažila jsem se zůstat přítomná. Položil mě opatrně do měkkého křesla, na místo pilota, a jsem se namáhavě opřela o opěradla. Sedl si na podlahu, naproti mně, a hlavu nadzvedl k mojí, takže jsem na něj koukala dolů a on na mě nahoru. Usmála jsem se a propleskla si tvář, abych se probrala, vypadala jsem jak mrtvola která se směje do všech stran. Promnula jsem si oči a nohy vyvěsila z křesla, tak spadla Peterovi přímo do klína. Stáhla jsem se lehce zpět a hleděla mu do tváře. Sklopil zrak a navhlčil rty, prohrábl si vlasy a narovnal se. Copak jsem nějaké zrcadlo na upravování?

Trapné smrtící ticho.

,,Ehh, jsem unavená." zakoktala jsem nevyjádřeně, to trapné ticho mě níčilo, teda spíš to, jak jsme na sebe mrkali a koukali.

,,Tak jdi spát." řekl jako můj táta když je hodně hodin, a já místo toho, abych šla spát jsem si zapla rádio.

,,Nemůžů, teda ráda bych, ale teď tu máme společnost a byla bych za sebemenšího blba, kdybych teď šla spát." objasnila jsem mu, co už v sobě držím dost dlouho, a nohy naskládala pod sebe.

,,Chápu tě, ale vypadáš dost unaveně." řekl ustaraně.

Uchechtla jsem se a sklopila zrak do klína. Do hrobového ticha pronikal jen můj tichý smích.

,,Co je?" zeptal se Peter a pokroutil s hlavou na stranu, jeho vlasy se pohybovali ze strany na stranu a já si nervózně začala hrát s prsty.

,,Už se chováš jak můj táta." zasmála jsem se přitrouble a podívala se zpříma Peterovi do očí, párkrát zamrkal a uvonil ramena, zřejmě to nepochopil, hlupáček.

,,Furt se zajímáš jen o mně."

,,Mám o tebe starost, vždyť vypadáš jako kdyby ti utekly ovce!" řekl Peter a zvedl ruce do vzduchu a začal s nimi mávat všude okolo a mého obličeje.

,,Cože mi uteklo?!" zasmála jsem se a narovnala si tílko, a čekala na Peterovu chytrou odpověď.

,,Ovce." Zasmál se nazpět a odvážně mi nahlédl do tváře, jakoby právě viděl celou moji minulost a budoucnost, trochu zakopl a udělal krok ode mě.

,,Ovoce?" zeptala jsem se ho znovu a vytočeně nakrčila nos, uteklo mi prý ovoce.

,,Ovce, chlupatý zvířata, vlna, nic?" zeptal se mě jako při nějakém vědomostním testu, zmateně jsem pokroutila hlavou pro ne, a sledovala jeho nevěříčný výraz.

,,Nevím co jsou to ovce." zakroužila jsem hlavou znovu smutně a stiskla si svou druhou dlaň.

,,No, ty krávo, ona neví co to jsou ovce."

,,A kráva je co?"

,,Musíš se se mnou vrátit na Zemi." zamyslel se, ale dost přitulně pro mě. Vážně řekl 'se mnou?'
Něco mě pravé zahřálo u srdíčka.

____________________

Asi za měsíc vyjde End Game a to znamená, že dnes jdu do kina na Captain Marvel <333