𝙵𝚎𝚎𝚕 𝚒𝚜 𝙵𝚊𝚕𝚕¹ (FF Spider-Man CZ)

=I'm so sorry=

Pomalu jsem přicházela o vzduch, avšak moji zachránci přišli na scénu. Peter vyslal pavučinu na obě Thanosovi ruce a zatáhl za ně, jako kdyby byl loutka, vyhrabala jsem se z díry a vzdálila se od Thanose. Tony ni pomohl vstát a vrátil se zpět k Thanosovi. Thanos přirazil Petera k zemi a přidržoval ho pod krkem stejně jako mě předtím, vyběhla jsem, stále udýchaná, za Peterem a rozžhavenou rukou šáhla na Thanosovy záda, ve kterých se má horka dlaň obtiskla, jako popálenina. Zasyčel bolestí, Tony odpoutal znovu jeho pozornost a já pomohla Peterovi na nohy. Poděkoval mi a nabídl mi, že mě přidrží. Vlastně jinou možnost jsem neměla, a tahle byla asi nejlepší.

Peter mě chytl za boky, z jeho železného obleku vylezly železné dlouhé nohy a oblek konečně vypadal jako pavouk. Peter se pavučinami udržoval a létal všude možně, abych já měla dohled na Thanose, a aby on nemohl zranit nás.
Vytáhla jsem další šíp z pouzdra na opasku a zapálila konec. Peter přeskočil na rozlomený sloup, který nevypadal moc pevně, ručně jsem po Thanosovi vystřelila hořlavý šíp. On ho, ale chytil. V jeho tváři nebyla značená žádná bolest, jen přeci, drží šíp, který hoří v ruce a nic. Rozpřáhl se a hodil ho přímo po nás. Peter, na poslední chvíli, úskočil na zníčenou římsu, při skoku mě ale upustil a já narazila na ostrý kámen na zemi. Ostrý hrot mě nabodl přímo do žeber a já zůstala ležet na zemi s tím, že se snažím zvednout. Země se zatřásla a já uvízla mezi dvěma kameny, ani mi to nevadilo, teď tu můžu v klidu umřít.

Najednou se celý Titan zatřásl znovu a na mě přileh, naštěstí už jen menší kámen. Koutkem oka jsem pozorovala Thanose, nastavil svou rukavici, která zazářila a z oblohy začali padat kusy...jiného měsíce.
Ano, Thanos nás nemohl přizabít jinak a chytře, prostě rozbombardoval nevinný měsíc a pustil ho přímo na nás. Není zač.
Celý Titan se bortil, když na něj dopadaly kusy měsíce, vlastně, Titan už víc zníčit nejde. Prah ze země se začal všude výřit a já ztratila dosah na mého tátu, který ležel ještě před chvíli na tom místě, neviděla jsem v tom chaosu nic. Jen párkrát někdo vykřikl a nebo se Thanos debilně zasmál, anebo zavrčel na celé kolo. Začala jsem vyšilovat, jak jsem neviděla tátu a ostatní jsem v totálním —
Začala se mě zmocňovat panika, stres a ještě jsem byla zaražená mezi dvěmi velkým kameny a všude je prah a létají tu kusy měsíce, jaký to krásný den pro mou smrt, měla jsem tě ráda-
Ale počkat, vážně jsem teď slyšela volat někoho mé jméno.

A nejen to. Moje jméno volal někdo sladkým hláskem a po vteřínách se ozýval vždycky od jiného místa. Začala jsem všude okolo sebe koukat do bordelu, který se výřil hned vedle mě. Peter se vynořil z mlhy prach a hořících kusů měsíce, který vše ničil ještě více. Oddechla jsem si a snažila na něj zavolat, aby mě mohl vysvobodit ze sevření kamenů, no.

Peter mě ihned zaregistroval a pomocí pavučin a vysokého skoku se bez srážení měsíce dostal. Měl zřejmě velkou sílu, protože úplně v pohodě zvedl jeden kámen a druhý a já byla venku. Natáhl ke mně ruku a vytáhl mě z prohlubiny, která se pode mnou a kameny vytvořila. Zklepala jsem ze svých stehen prach, který se na nich usadil a v tu vteřinu mě Peter chytil pevně za ruku a vyskočil se mnou do vzduchu. Sotva jsem začala vnímat, co se mnou udělal, hned jsem se už vznášela společně s ním mezi kusy hořícího měsíce,meteoritu a měsíčního prachu. Chytla jsem se jeho železného obleku z boku a on mě přidržel pomocí pavučiny, přilepil mě k němu pomocí toho slizu, pavučiny. Dobrá práce Petere, klobouk dolů.

Že já si nevzala ty airotrysky, které mi táta nabízel, kdybych si je vzala, nemusel by mě Peter přilepit pavučinou k jeho hrudi, abych nespadla, já blbá. Peter se vyhýbal, i se mnou, kolem poletující hořlavých metooritů a měsíce. Mezitím, co já jsem držela, jako na lepidle k jeho hrudi pavučinou.