Peter Jason Quill, nebo-li Star-lord, vychovaný Pleniteli, měl jen jedinou dceru. Nathalii Meredith Quillovou, která už od malička jezdí v lodi Milano, kterou Peter ukradl Yonduovi a jeho Plenitelům. Thalie si myslí, že pod vší tou ochranou prožije...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Carol si to sebevědomě našlapovala přímo proti Thanosově armádě. Ženská armáda - ta těch hodných hrdinek, šla přímo za ní a všechny si to našlapovala stejně jako Carol, velitelka. Mezi nimy jsem byla i já. Vedle zrzavé slečny v červeném kabátu. Myslím, že se jmenuje Wanda. Pamatuji si její fotku z displaye pohřešovaných osob. Když jsem začala zkoumat její rudě zbarvené oči, na vteřinu se na mě podívala a poté se ke mně naklonila.
,,Když spojíme síly vyvoláme silnou reakci, která by měla zabít několik těch potvor najednou," oznámila mi jen a obě jsme se zastavily uprostřed cesty. ,,nikdy jsem to nezkoušela, ale co to zkusit?" Zvýšila hlas, abych ji slyšela a já ihned přikývla. Když mě ale chytla za dlaně a pustila svou moc do mého těla, hned jsem změnila svůj názor. Nelíbilo se mi to a moje síla s Wandinou nechtěla spolupracovat. Wanda se jí snažila podvolit a dělala u toho různé obličejové grimesy. Snažila jsem se tu vnitřní bolest uklidnit a Wanda tak nechala v mém těle něco z jejího jádra, aby jsem si na to zvykla. Pustila mé dlaně a pokývla hlavou. Trochu jsem se zamotala, ale rozeběhla jsem se za Wandou, abych ji dohnala. Byl to zvláštní pocit. Jako by se do mého těla někdo vstoupil. Nová osoba a teď už tu bylo opravdu těsno a nebylo tu místo. Doběhla jsem Wandu a asi 5 metrů před setkáním s armádou Thanose, jsme se prudce zastavily a Wanda ke mně natáhla ruce. Sevřela jsem pevně její dlaně a připravila se na nejhorší. Znovu jsem pocítila, jak se moje síla míchá s její a nebylo to nic příjemného. Okolo nás se objevil červeno-modrý obláček, který se rozplynul do armády a vybuchl. Byl to hlučný výbuch, který se umístil hlavně v mých a Wandiných uších. Naše těla byla jádrem toho všeho a bolest neustupovala. Vykřikla jsem a pustila její ruku, abych si zacpala uši, protože se to zřejmě nějak vymklo kontrole a hlučný zvuk se usadil už jen v mé hlavě. Svezla jsem se na zem a Wanda nechápala, co se děje. Necítila ani tu bolest ani neslyšela ten nepříjemný hukot. Klekla si ke mně a položila svou dlaň na mé čelo. Do teď pořádně nevím, co se mnou provedla, ale bylo to jako okamžitě vypnutí a poté rychlý překlikání všech událosí které se mi kdy stali. Poté jsem už nic neslyšela a Wanda se na mě jen utrápeně podívala. Sundala jsem své ruce z mých uší a podívala se kolem sebe. Musela jsem se zorientovat, neměla jsem ponětí, co se právě teď děje. Musela jsem se znovu zapojit do děje.
,,Už je to dobrý? Promiň, nevěděla, že se stane právě tohle," omlouvala se mi, jako by všechny zlé věci, které se kdy staly měla za vinnu ona. Neohrabaně jsem se zvedla a ona mi pomohla. Rozkoukala jsem se kolem sebe a chytla se za hlavu, pořád jsem cítila to spojení...
,,Už je to dobrý," řekla jen nevědomky a podívala se na stvůru, která byla přímo před námy a snažila se nás zníčit. Ihned jsme zaregistrovaly. Wanda ho přirazila k zemi a já ho obmotala smrtícími plameny.
,,Dobrá práce!" pochválila mě a poté jsme se rozeběhly pomoct ostatním, protože nás v tuhle situaci potřebovali.
