=Just talking=

1.8K 108 2
                                    




Už několik hodin jsem neodešla od místa, od kterého se snažím střelit do středu terče. Dobrá, asi 4 hodiny už trénuji, za tu dobu jsem se strefila jen jednou! Ale to je dobrý začátek ne? ,,Thalie, neměla by jsi už jít spát?" otázal se mě táta náš Star- lord, jako nějakého malého dítěte. Protočila jsem panenky, otočila jsem se tělem k tátovi a nasadila co nejvíce nabručenou tvář. Táta se otočil kolem své osy, jakoby chtěl začít tancovat , ale pak si přejel po čele, a snažil se nahodit hodný otcovský úsměv.

Usmála jsem se na tátu a on mi věnoval dlouhý mateřský úsměv. Natáhl ke mně své dlouhé paže a já věděla co po mě chce. Položila jsem luk s šípy na zem a skočila tátovi do náruče. Obmotal kolem mých zad jeho svalnaté ruce a pevně mě tiskl k sobě. Tohle mi dlouho chybělo. Jsem ráda , že mám aspoň někoho tak blízkého. ,,Mám tě ráda, táti." zamumlala jsem mu do hrudě, a více ho stiskla. ,,To já tebe taky, to přeci víš." usmál se a věnoval mi polibek do vlasů. Usmála jsem se pro sebe a odtáhla se od něj. Z podlahy jsem sebrala luk s šípy, věnovala jsem tátovi poslední objetí a úsměv před spaním. Jako to dělají malé holčičky, své matce či otci, potom co jim řeknou pohádku.
,,Dobrou tati." Tiskla jsem si k sobě na hruď luk a odešla jsem ke své posteli.
,,Dobrou noc." Hlesl potichu , ale já ho slyšela dost nahlas, abych se nad tím mohla usmát. Po žebříku jsem slezla do kajuty lodi a ke své skříni položila luk s šípy. Vlasy jsem si pohodila na záda a objala jsem se pažemi, sedla si na mou postel a sledovala jako umělecké dílo luk s šípy. Řekla bych , že na první den to bylo dost dobrý. Mohla jsem dopadnout i hůř, něco bude asi v genech, válečných genech. Přejížděla jsem si dlaněmi po kůži na pažích , jako kdybych se chtěla sama ukolébat ke spánku. Oči mě pálily, ale unavená jsem nebyla. Pár metrů ode mě ležel na posteli Drax a silně odchrupoval, poslechla jsem si jeho rytmické oddychování a jak se mu nadzvedával hrudník nahoru a dolů, náznakem že dýchá. O místo dál byl gauč na kterém spal Rocket a naproti němu spal Groot. Sice se tam spolu moc nevešli, okolo Groota se rozrostli větvičky , ale on i Rocket si roztomile spali. Na další posteli, spala na jedné půlce Gamora a na druhé půlce spala Mantis, obě spaly, každá otočená k jedné straně, Gamořiny vlasy byli rozprostřené po celém polštáři a Mantisiny tykadla se zvedali nahoru a dolů, obě dýchají, a mají poklidný spánek. Poslední postel byla mého táty, spal sám, většinou spí s Gamorou , ale dnes zrovna ne, vedle něho na posteli byl položený malý přehrávač hudby, z něho trčely sluchátka které měl táta na hlavě a směřovali k uším, do kterých prodila hlasitá hudba z přehrávače.

Přešla jsem až úplně k němu, našlapovala jsem po studené podlaze jako myš, abych nevzbudila někoho ze Strážců. Opatrně jsem tátovi sundala sluchátka , které měl na uších, stopla jsem přehrávání hudby a se sluchátka si od něj co nejpotišeji vzala. Jen ze spaní mlask a vydechl vzduch, potichu jsem se uchechtla a odcupitala zpět ke své posteli. Kde jsem si nandala svou černou koženou bundu, kdoví kde se tu vzala. A boty, vzala jsem do ruky luk a šípy, které byly ve stehením pouzdře. Úzké pouzdro s pár šípy jsem si tedy připla ke své noze, a utáhla jej. Luk jsem si přehodila přes jedno rameno, sluchátka jsem si nandala na uši přes hlavu a přehrávač z které šla hudba si strčila do kapsy u kalhot, pohodila jsem jak je mým zvykem vlasy a opatrně vylezla nahoru. Otevřela jsem jediné vrata ven, naštěstí nebyla loď v pohybu. Byla na zemi, Rocket přistál na cizí planetě. Všude se pouhým okem linula lehká mlha a širá tma. Zamrkala jsem , abych se zorientovala a vyrazila z plošiny na pevnou půdu.

__________

𝙵𝚎𝚎𝚕 𝚒𝚜 𝙵𝚊𝚕𝚕¹                     (FF Spider-Man CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat