𝙵𝚎𝚎𝚕 𝚒𝚜 𝙵𝚊𝚕𝚕¹ (FF Spider-Man CZ)

=Day to day=

Svíjela jsem se stále v ukrutných bolestí křeče, ležela jsem na dece, v propocené posteli a snažila jsem se otevřít aspoň jedno víčko oka. Okolo sebe jsem uslyšela znovu hlasy, ale už byly příjemné a známé. Povolila jsem a otevřela oči, táta se mnou přestal škubat a klidně si oddechl, když jsem otevřela své velké oči a upřela  pohled přímo na něj. Ostatní s pohodou odešli a zabývali se dál své práci a u postele zůstal jen můj táta a Gamora. Oba na mě vrhaly očima miliony otázek, posadila jsem se na postel a setřela si kapičky potu z čela. Nabrala jsem do plic nový vzduch a nechala se napadnout otázkami. ,,Zlý sen?" Začala Gamora a klekla si k mé posteli. Přikývla jsem a natáhla nohy po délce postele. ,,Pak nám ho řekneš." Oznámila mi Gamora znovu přísně a s tátou odešli společně bok po boku. Uklidnila jsem se, ale z hlavy jsem nemohla vymazat toho kluka ze snu? Nepamatuji si ho do podrobna, pamatuji si jeho tmavé oči s plno jiskřičkami a rozcuchané vlasy do všech možných stran. Vyhrabala jsem se po dlouhém vzpomínání na celý uskutečněný sen a udělala přesně to co každé ráno je mým zvykem.

.

Mou fatální chybou je, že nezvládnu držet jazyk za zuby. Nikdy. Ani pro teď, když jsem si jasně ujasnila, že budu mlčet. Převyprávěla jsem strážcům celý sen, teda, jen to co jsem si z něj pamatovala. Další fatální chyba pro dnešek. Seděla jsem zkroucená v červeném křesle u kulatého stolu, a pohrávala si z dýkou, kterou jsem někomu zřejmě vzala ze stolu. Ostatní zase řešili mě a mé podezřelé sny, jako každý jiný den. Gamora najednou tleskla oběma rukama a upoutala tak pozornost všech, až na Groota ten dál seděl jako pařez.

,,Dost diskuze. Dohodli jsme se, že se musíš naučit ovládat ty tvé schopnosti," začala přemile Gamora až to dokončila pobouřlivými slovy. ,,s chutí do toho!"

.
.
.

,,Soustřeď se víc." řekla znovu a ukázala proti mně. Nadechla jsem se a natáhla více ruce k objektu. Už mě to nebaví. Pořad jen, udělej tohle a udělej tamto. Připadám si jak otrok, kdy už budu taky volná?

Mám zapálit jakýsi objekt, vzrušující. Ale teď vážně, vůbec mi to nejde, oheň na dlaních vyvolám, ale neumím ho ovládat, děla si co chce, jde kam chce a letí kam chce. Na dlaních se mi znovu objevili zlomyslné plameny a já jsem namířila na dřevěný objekt, ruce postrčila a z nich vyšlehl oheň a letěl dál, vypadalo to i v jednu chvíli dost nadějně, bohužel. Oheň dopadl na zem a Drax ho zadupl, abychom jsem nezapálila celou planetu a neposlali na mě Sběratele. Naštavně jsem kopla do nejblížšího kamene a plácla sebou na zem, podepřela jsem si hlavu a začala si hrát s klackem. Ne, Groot to nebyl.

,,Nesmíš to vzdávat hned na začátku, jsi nedočkavá." řekla obyčejně Gamora a založila si ruce na hrudi. Snažila se s Draxem dohodnout pomoci očního kontaktu, asi jim to moc nejde. ,,Jo tak, to by mě zajímalo po kom to mám." Uchechtla jsem se a Rocket si sjel mého táta, Star-lorda, posměšným pohledem. Táta si odfrkl a přešlápl na zemi. ,,Pojď to zkusit znovu. Nebudeš jezdit s námi na mise, dokud se to nenaučíš perfektně ovládat." Zopakoval asi po 3, táta a ukázal stále na nehořící dřevěný objekt. Vyhoupla jsem se ze země, natáhla ruce a soustředeně jsem zavřela oči. Na prstě se znovu objevil plamen a zvětšil se až do dlaně, spojila jsem ho a namířila na dřevěný objekt. Přikrčila jsem se a plamen pustila dál. Povzdechla jsem si, znovu netrefil svůj cíl.

,,Už to skoro bylo." povzbudil mě Drax a nevinně ukázal na malý dohořívající plamen úplně od objektu. Pokývala jsem sarkasticky hlavou a ukázala jsem vztyčený palec.

.
.
.
.
.
.
.

,,Dnes se musíš snažit jako nikdy předtím, dneska už to na 100% zvládneš." Povzbudila mě Gamora jako na nějakém závodu a Mantis vedle Draxe zatleskala pro začátek, pěkné divadlo, díky, uklonila jsem se se smíchem směrem k Mantis a hned radši zaujala postoj, protože Gamora vypadala nervózně. Zase jsem natáhla ruce a nechala sebou oheň naplnit, obě dlaně najednou vzplaly a já se pro sebe usmála. Postoupila jsem o krok zpět, a polkla. Zamířila jsem na terč a vyslala oheň tím směrem. Oheň ihned přiměl okraj terče vzplanout a já se nadšeně podívala na Gamoru. Táta mě poplácal po rameni a já dala pro ochranu všech, ruce podél těla.

,,Říkal jsem, že to zvládneš." Zašeptal mi táta do ucha, stál si pořád za svým, stačila malá víra, jen malá.

,,Jo, po 2 týdnech učení jsem se trefila aspoň na terč."

,,Mám pocit, že by jsi měla začít s telekinezí. Ta nám bude dost užitečná." Řekla Gamora zaujatě a koukala přitom do země. Otevřela jsem pusu dokořán a sjela si ji pohledem, co si myslí? Že jsem až tak moc vyvinutá?!

,,Cože?" Řekli jsme s tátou nastejně a Gamora se na nás se zvedlým obočím podívala.

_______________________________

1 ooo přečtení <333
Ilyy💘💞

Každým komentářem a hvězdičku ⭐️ mě moc potěšíte ^^

Doufám, že v té škole přežíváte 😅🚸

See you s ∞n <33