Peter Jason Quill, nebo-li Star-lord, vychovaný Pleniteli, měl jen jedinou dceru. Nathalii Meredith Quillovou, která už od malička jezdí v lodi Milano, kterou Peter ukradl Yonduovi a jeho Plenitelům. Thalie si myslí, že pod vší tou ochranou prožije...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Už je to přes týden, co mě má matka nenechala od ní odejít. Už několik dní, co jsem nekontaktovala Strážce. Upřímně, líbí se mi u ní. Po těch 5 letech, má o mě konečně někdo zájem. A ne jen kvůli mé síle, ale kvůli lásce. Bylo to u ní jednoduší a já se na chvíli mohla usadit ve městě. Bydlím u ní a mojí loď jsem už dlouho neviděla. Kdyby si z ní nějaký děcka udělali atrakci, letěli by z atmosféry.
Nedá mi spát, kdo je to na té fotce za kluka. Máma mi to odmítá prozradit, zřejmě nějaké velké tajemství. Jsem moc zvědavá osoba, takže místo spaní - prohledávání okolí. Vím, není to přímo hezké, hlavně ne od dcery, ale matka a dcera by mezi sebou neměly mít tajemství. Tedy, aspoň ne matka... Za ten týden jsem se toho hodně přiučila. Například, neupálit hned člověka za živa. Ubránit se i jiným způsobem než jen zabíjením.
Máma je plná tajemství a já se snažím na všechny přijít, protože mi to nedá spát...
/
Byla jsem sama doma a pročítala si nějakou z jejích knih z poličky, poté jsem uslyšela otevírání dveří a já svou rozloženou práci položila a přicupitala blíž. Navzájem a s úsměvem jsme se pozdravily a já se začala ze slušnosti vyptávat, jaký byl dnes den.
,,Tak jak ses dnes měla?" šla jsem za ní jako ocásek, když si šla pro sklenici vody. Mnula jsem si u toho ruce a doufala jsem, že z ní dnes vydoluju vše, co jsem měla v plánu. Že se mé plány zdaří.
,,Dostala jsem takovou menší nabídku," začala a odložila sklenici, když ji na jeden nádech vypila. Zaujatě jsem ji sledovala a snažila se z jejích nadšených očí, vyčíst cokoli jiného.
,,Jakou?"
,,Je to nabídka pro mě a potřebovali by jsme i tebe..." začala a já se posadila na linku, abych ji nepřekážela, když v kuchyni začala něco hledat. Sklopila jsem hlavu, ať pokračuje dál a ona uhla pohledem ode mě. Což mě vyvedlo lehce z mých předsudků. ,,jsou to lidi, co hledají...ztracené a cenné artefakty," pokračovala a před posledním slovem udělala dlouhou pauzu, jako by si nemohla vzpomenout, jak to jiné slovo nahradit. Zakřenila jsem se a nenápadně ji pozorovala, mezitím co mi neposkytla oční kontakt.
,,Artefakty?" zarazila jsem se a tím jí naznačila, že chci, aby to víc rozvedla. Ona si podvědomě skousla rty a narovnala se.
,,Ano, vzácné a drahé věci, byly by za ně dobré peníze," snažila se to nějak zformulovat a u toho si pohrávala s prsty. Tak už vím po kom mám tento zlozvyk...
Pokývala jsem hlavou, že už teď chápu a přešla do obýváku, na což mě moje matka pronásledovala s velkými otazníky nad hlavou. Přešla jsem až k poličce se vzpomínkami, fotkami, a ukázala na rámeček s tím záhadným chlapcem, na kterém visí mnoho otázek.
,,Kdo je to?" vyprskla jsem a snažila se zatím udržovat klidně a chladně. Máma si založila ruce na prsou a poté si přejela po čele dlaní. Sklopila hlavu, jako by mě ignorovala a vůbec mě neslyšela a já jí nepřetržitě sledovala. ,,Tak kdo to je?!"
Máma zvedla hlavu výš a vzala fotku do svých rukou. Přejala po ní párkrát polštářkem prstu a poté se nad ní skrývaně usmála. Avšak stále mlčela a nechala mě čekat. A to já jsem ten jedinečný člověk, který opravdu nevydrží na nic čekat. Máma se mi prosivě podívala do očí a já svůj přísný pohled nepovolovala. Ona vzdychla a položila rámeček tam, kde přesně předtím byl.
,,Tvůj bratr," řekla po opravdu dlouhé pauze a můj obličej už nevěděl, jak ty všechny emoce vystihnout. Proto jsem povolila přísnost a moje rty se začaly pomalu pootevírat jako truhla s všemi tajemstvími nebo pokladem. Dlouze jsem se zadívala na fotku chlapce a snažila si to všechno pospojovat. Máma asi pochopila, že mám miliony otázek, a že se z toho už nevyprostí, není nic lepšího než to vysvětlit úplně od začátku a podle pravdy...
,,Byla jsem hodně mladá, když jsem potkala Giovanniho. Byla to moje první láska, která přetekla trochu přes čáru. Odešel, když zjistil, že čekám dítě a mně to zlomilo srdce navždy. Po té, co se narodil, jsem měla jen jeho. Nathan, tak se jmenuje..." mluvila vážně a přitom se rozhlížela okolo sebe, mezitím co já stále sledovala toho chlapce na obrázku. Máma se jen nad poslední větou usmála a poté se obejmula pažemi.
,,Když byl o trochu starší, nechala jsem ho na planetě mého otce, kterou vlastnil a dělal ji vladatele. Byla jsem hodně mladá a na život matky jsem nebyla připravená..."
,,To jsi nebyla ani, když jsi měla mě," zašeptala jsem bez emocí a ona se na mě bezmocně se zlomeným srdcem podívala. Uhla jsem před ní pohledem, ale pořád jsem cítila její pohled na mém obličeji. Překousla mou zranitelnou větu a pokračovala dál v příběhu.
,,Můj otec ho vychovával a já jsem do situace občas zasáhla. O pár let později jsem poznala Quilla a tak to bylo znovu... odvezl si tě ode mě a já zůstala sama, otec mě vyhnal, když se dozvěděl o tobě." Říkala a moje oči se neudržely na uzdě. Kdo by tohle mohl udělat vlastním dětem? Oh, jasně. Moje matka.
,,Ne...," vzlykla jsem a obejmula sama sebe, protože jsem to teď opravdu potřebovala. ,,odkopla jsi mě!" rozbrečela jsem se a podívala se na ní. Neměla slov, litovala toho, ale bylo už moc pozdě. Nebo to jen hrála?
,,Když ti bylo 10 let, jemu bylo 15 a přijel za mnou, setkali jsme se a chtěli jsme spolupracovat spolu. Ale po prvních misích mě opustil a odmítal v tom pokračovat, do teď nevím proč." Dořekla a já se nad tím hluboce zamyslela až si to moje mysl složitým způsobem uvědomila a přišla na to.
,,Lžeš," prskla jsem na ni a rázem se zastavil potůček slz. Ona se zarazila a pohlédla na mě. Kroutila hlavou a natahovala se po mě, ale já pokaždé uhla. ,,Chtěla jsi jeho, aby ti pomohl najít ty artefakty pro peníze. A na to samé chceš mě..." zamrkala jsem a uhla před ní pohledem. Ona začala odporovat a snažila mě přemluvit na její stranu.
Mezi námy bylo ticho a já už tu nechtěla být ani minutu. Sebrala jsem si batoh a přehodila si ho přes rameno. Ona mě začala prosit a chytat za ruce, ale já se na ni nechtěla už ani podívat. Poté mě chytla za dlaň a otočila mě směrem k ní. Chytla mě za tváře a obě jsme si, úplně ubrečené, hleděly do očí. Až na to, že ona by měla brečet nad sebou sama.
,,Jsme jedna krev - nemůžeš odejít," vzlykala, ale bylo vidět, jaká už je zkušená herečka. V jejích oči se leskl podvod a falše. Podívala jsem se na ní a vytrhla se z jejího sevření. Ona po mě stále natahovala své ruce a prosila mě. ,,tolik jsem tě toho naučila!"
Zarazila jsem se v odchodu a otočila se na ní. Co nejvíc falešněji jsem se na ni usmála a ona ztuhla.
,,Naučila jsi mě to jen proto, abych ti byla potom dobrá," sykla jsem a práskla za sebou dveřmi a rychle se rozutekla pryč než mě začne pronásledovat...
