Peter Jason Quill, nebo-li Star-lord, vychovaný Pleniteli, měl jen jedinou dceru. Nathalii Meredith Quillovou, která už od malička jezdí v lodi Milano, kterou Peter ukradl Yonduovi a jeho Plenitelům. Thalie si myslí, že pod vší tou ochranou prožije...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Rodinné drama
Tak by se to mělo nazvat. Nejen to. Zjistíte, že o vás má vaše matka zájem jen kvůli penězům. Máte staršího bratra, který ji prokoukl už dávno a já byla tak slepá.
Ležela jsem na podlaze v mé lodi. Nebylo tu žádné pohodlné místo, kde se uvelebit a ta lesklá podlaha mě lákala a doslova po mě volala: ,,Můžeš být můj hadr!"
Musela jsem nějakým způsobem vyhledat mého, již zmíněného, bratra, který se po vesmíru kdekoli potuloval. Hned mě napadla planeta, na které byl vychován a která mu teď, po právu, patří. Jmenuje se Wegg. Opravdu zvláštní jméno pro jakousi královskou planetu, ale co se dalo čekat. Divnější věci už nepotkám.
Zadala jsem do displaye souřadnice a loď je přijmula. Natočila jsem ji správným směrem a poté zapnula auto-pilota. Posadila jsem se do křesla a prohlížela si jeho fotku, kterou jsem mámě vzala. Jestli o nás nemá zájem, nemá ani právo nás vidět. A já nechci už nikdy v životě vidět jí. Byl to ten hřejivý pocit, který rychle vystřídal krutý mrazivý. Moje srdce to zmrazilo, až se začalo ulomovat na malé střípky, které se tam hluboko zařízly a poté začaly roztávat.
Láska je přítelkyně smutku.
/
Planeta Wegg byla zbarvená do žlutých odstínů a měla několik vodorovných i svislých prstenců vesmírného prachu. Vyhledala jsem vstupní bod, kterým jsem projela. Na celé planetě se rozléhalo obrovské město a já nechala loď na přistávací plošině na jedné z vysokých budov. Než jsem vystoupila, upravila jsem se, abych nevypadala jako zlodějka, a abych nevyděsila veličenstvo nebo jak se to tu používá. Hned, co jsem opustila svou loď, na mě vyběhli ozbrojení muži v brnění s pistolemi a já nevěděla zda se bránit nebo se jim omluvit za narušení.
,,Hledám dědice této planety," promluvila jsem se zdviženými dlaněmi, když to vypadalo, že opravdu vystřelí. Oni sklopili své zbraně a ke mně přešel ten s nejvyšším postavením.
,,Kdo se ptá?" zeptal se mrzutě a sjel si mě od paty až k hlavě.
,,Jeho sestra."
/
Muž ve zbroji mě dovedl dovnitř budovy, která byla velmi moderně zařízená. Stále si mě projížděl pohledem a mě to začalo znervózňovat. Dovedl mě do jedné z obrovských komnat a zavřel za mnou dveře. Odešel a já tu zůstala sama se svým svědomím. Místnost byla veliká. Jak do výšky, tak do šířky. Nějakou tu dobu jsem se po okolí porozhlédla, ale když jsem tu byla už asi 5 minut, začalo to být divné a tak jsem zkusila vzít za kliku, ale dveře byly zavřené. Zaklela jsem si pro sebe a nenápadně kopla do dveří. Náhle potom jsem za mnou uslyšela odkašlaní a já se rychle otočila. Stál tam mladší muž s nezvykle zbarvenýmu vlasy a přitažlivými oči.
