𝙵𝚎𝚎𝚕 𝚒𝚜 𝙵𝚊𝚕𝚕¹ (FF Spider-Man CZ)

=Spider-boy=

Musela jsem tento incident nějak rozbourat, zívla jsem si až mi musel Peter vidět, já nevím jak hluboko, a vysmýkla se z jeho pohledu. Prohrábla jsem si vlasy a uvelebila se v křesle.

Peter se zvedl až to jeho železné brnění zacinkalo o sebe a on se posadil na místo, jako před tím, na místo spolujezdce. Pohled jsem stočila na display, který ale stále ukazoval pár kilometrů do cíle a tak panovalo trapné ticho.

,,Můžu mít ještě jednu otázku?" zeptal se zdvořile Peter a nohy s tělem znovu nasměřoval mým směrem, otočila jsem na něj hlavu a uvelebila se v křesle.

,,Jasně, můžeš jich mít kolik chceš." Jednoduše jsem mu odpověděla pro souhlas, jeho hnědé oči se ještě víc rozzářily a on si navhlčil rty pro přípravu té slavné otázky.

,,Jak jsme spolu bojovali v té lodi, z dlaní ti vyšlehly plameny, t-to jsi udělala jak?" vykřikl hystericky jak malá holka a přimhouřil oči. To je ta nejvíce směšná otázka světelného roku, fajn.

,,No, myslíš tohle?" zeptala jsem se ho a ukazováčkem jsem ukázala na svoji dlaň, z které šli plameny ohně. Otevřel pusu a sledoval mou ruku. Já si s ní pohrávala a pootočila jsem s ní snad všemi směry.

,,Jak to umíš?" zeptal se znovu potichu s úžasem, a byl stále fascinován mou hořící dlaní.

,,Já ani nevím. Možná jsem to zdědila po tom bláznivém dědkovi, i když to je nemožné, možná po tátovi, uh, to taky nejde, nevím, kde se to vzalo." řekla jsem mu prostě a otočila ruku a plamen ohně zmizel, luskla jsem naopak prsty mezi kterými se objevil plamínek ohně.

,,Tvůj táta to umí taky?!" vykřikl a natáhl se blíž ke mně, doufám jen kvůli tomu, aby více viděl na hořící plamen.

,,Uměl," opravila jsem Petera.
,,neviděla jsem ho s hořící dlaní, ale měl schopnost tvořit například, planety. Ale to ani nestihl protože, když to zjistil po pár dnech o to přišel, zabil svého tátu a tak přišel o schopnosti, a tak bych měla i já, ale ..."

,,Chápu." pokývl hlavou trochu vyděšeně z těch všech vražd Peter a snažil se opatrně dotknout plamene, vždy jsem ale rukou uhla. Luskla jsem znovu prsty a oheň se rozplynul jakoby ho někdo polkl vodou a on se hned uhasil.

,,A co umíš ty? Střílel jsi po mě pavučiny, co jsi?" natočila jsem k němu své tělo a ukázala na jeho ruce.

,,Na Zemi, sloužím jako ochránce města. Nebo, tak něco," zamyslel se a já si odkašlala, protože se pár vteřin nehýbal. ,,Spíš, aby babča přešla přes silnici, a aby kočka nespadla z vysokého stromu." zabručel a podíval se před sebe.

,,A co ty tvoje schopnosti, kdy si k nim přišel?" stála jsem si pořád za svou otázkou a pozvedla na něj koutky úst pro povzbuzení.

,,Kousl mě pavouk, nevěděl jsem, že po tom získám pavoučí schopnosti, jako lézt po stěnách i stropech bez pomoci, nespadnu. Pavučiny si, ale musím vyrábět." odpověděl mi na otázku a přitom mi ukázal svůj zásobník pavučin na zápěstí. Nastavil ruku a vystřelil pavučinu za mě, sklonila jsem se, aby mě nezasáhl a sledovala lepící hmotu, kterou vystřelil do rohu.

,,Nevěděla jsem, že je někdo s pavoučími schopnostmi." řekla jsem úžasle a prsty přejela po zásobníku pavučiny na zápěstí. Věnoval mi úsměv a nechal mě si ošahávat jeho přístrojky na pavučiny.

,,Přemýšlela si někdy o tom, že by jsi jela na Zemi a tam zůstala?" vypadlo z něj najednou, stáhl rty do úzké linie a přejížděl mě pohledem.

,,Popravdě...ne, nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. Jen když jsem se jednou táty zeptala jestli by mě někdy vzal na Zemi, řekl že ne, protože mu tam umřela máma." řekla jsem po pravdě a stočila zrak přímo na jeho.

,,Každý už někdy někoho ztratil..." řekl smutně, ale nedal a pokračoval dál. ,,bylo by super, kdyby jsi, uhm, byla na Zemi, třeba v Avengers na konci města." představoval si to všechno moc jednoduše a rozplýval se nad tím a já s ním. ,,Naučili by tě vše co potřebuješ k životu na Zemi, mohla by jsi být Avenger, máš schopnosti a společně by jsme mohli zachraňovat město." hlesl potichu nad tou představou a znovu mě začal hypnotizovat.

,,Představa je to opravu nádherná, ale, teď máme jiné věci na práci." řekla jsem s posláním a nadzvedla hlavu výš, naopak on ji sklopil. ,,Ale, až porazíme Thanose, můžu nad tím zapřemýšlet." řekla jsem mu a skousla si dolní ret, když ke mně pozvedl ty jeho krásné třpytivé oči.

,,Jasně. Až ho porazíme..."

Jestli ho porazíme, pojedu s tebou.