"Felicity máš pár minut na to, aby jsi vstala z postele, nebo přijdeš pozdě!" zakřičela na mě teta. Jen jsem si povzdychla a přetáhla si přes hlavu peřinu. Do pokoje mi svítilo ranní slunce na což jsem nebyla zvyklá. Uslyšela jsem jak se otevřeli dveře a kroky. Najednou ze mě někdo peřinu prudce strhl a já něco zamumlala. "Vím, že je to tvůj první na nové škole, ale víš na čem jsme se domluvili-"
"Nejsem na to připravená, teto Hayley," koukla jsem se na ní tím nejlepším pohledem a doufala, že mě nechá ještě doma.
"Chápu, že se ti tam nechce, broučku. Je polovina školního roku..Ale ber to takhle.. V New Yorku by byla zima a sníh.. Tady je nádherně teplo. Ani nepoznáš, že byli Vánoce." usmála se. Snažila se mi to ulehčit a já ji za to byla vděčná. Ale představa, že se budu muset seznamovat s novými spolužáky mi nahánělo strach. "Víš ty co? Půjdu ti udělat tvoji nejoblíbenější snídani." políbila mě do vlasů a odešla. Ještě chvíli jsem prostě jen tak ležela pozorovala strop mého nového pokoje a potom jsem vstala. Došla jsem ke skříni, kde jsem měla už napůl vybalené věci.
Zvyknout si na to šílené teplo v Kalifornii pro mě bylo utrpení. Měla jsem pocit, že nemám ani tolik oblečení, které se na takové teplo hodí. Rozhlídla jsem se po skříni a nakonec si vybrala džínové kraťase a bílou halenku. Koukla jsem se na svůj odraz v zrcadle. Kdo byla ta holka na kterou jsem se koukala?
"City! Pojď se najíst, ať můžeme vyrazit!"
"Už jdu!" křikla jsem nazpátek. Vzala jsem si baťoh a vydala se do kuchyně. Když mi umřela máma, jediná osoba s kterou jsem v New Yorku žila musela jsem se přestěhovat k tetě Hayley. Žila sama v malém, útulném domě v klidné ulici. Měla přítele Thomase, ale ještě nebyli v tom stádiu, kdy uvažovali o společném bydlení. Když jsem došla do kuchyně, položila jsem baťoh na zem a posadila se ke stolu. Před sebou jsem měla už nachystané palačinky. Musela jsem se úsmat, když jsem viděla, že jsem ve tvaru srdíček.
"Jako když jsi byla malá." pohladila mě teta po vlasech a sedla si naproti mě s šálkem čaje. "Tak jak se těšíš na svůj první den?" podívala jsem se na ní, jestli svou otázku myslí vážně. Ale podle jejího úsměvu jsem usoudila, že ano.
"Nevím," pokrčila jsem rameny. "Ty by ses těšila?" teta si povzdyhla a položila hrnek před sebe.
"Poslouchej mě, City," začala. "Vím, že je to pro tebe těžké.. Ještě ses nesmířila, že tady tvá máma není. To já taky ne. Ale ona nechtěla, aby si přestala žít svůj život. Máš šanci ho začít odznova-"
"Já vím," přikývla jsem. Odsunula jsem talíř, dál od sebe. "Měli bychom vyrazit," řekla jsem a teta přikývla. Zvedla se a vzala z kuchyňské linky klíčky od auta. Cesta do školy autem trvala zhruba patnáct minut. Když jsme dojeli, teta se na mě podívala.
"Jsi si jistá, že domů trefíš? Mohla bych z práce odejít dřív-"
"Je to v pohodě, teto," skočila jsem jí do řeči. "Zvládnu to." usmála jsem se, abych jí to dokázala.
"Dobře," přikývla a přitáhla si mě do objetí. "Kdyby něco, zavolej."
"Budu v pohodě," otevřela jsem dveře auta a vystoupila. Slabý vánek si hrál s mými vlasy, když jsem se vydala ke škole. Nějaká parta kluků si mě všimla a sledovala můj krok. Chtěla jsem, co nejdřív najít třídu a schovat se tam. Vešla jsem do budovy a rozhlídla se. Všude byli skříňky a tucet studentů. Vytáhla jsem z baťohu papír, který jsem dostala, když jsem tady byla s tetou podepsat papíry. Našla jsem si číslo své skříňky a vydala se ji najít. Bylo to, ale obtížné, protože studenti mi zavazeli ve výhledu.
"Vypadáš ztraceně," ozvalo se za mnou a já se otočila. Dívala jsem se na dívku s tmavými vlasy a s úsměvem na tváři. "Jsem Olivia." natáhla ke mě ruku.
"City," představila jsem se. "Jo- nemůžu najít skříňku." zamávala jsem papírem a Olivia přikývla. Vzala mi papír z ruky a podívala se na něho.
"Pojď," vydala se chodbou a já ji následovala. Po pár metrech se zastavila před nějakým líbajícím párem. "Mohli byste si sliny vyměňovat jinde? Někdo se chce dostat do skříňky." ti dva se od sebe odtáhli a já se dívala snad na toho nejhezčího kluka, kterého jsem viděla. Na sobě měl bílé triko a džíny. Podíval se na Olivii a potom jeho pohled spadl na mě. Cítila jsem jak si mě prohlíží. Usmál se a ukázal tím dokonalé ďolíčky.
"Samozřejmě," přikývl a objal svou společnici kolem pasu. "Naše chyba." bez dalšího slova se vydali pryč. Dívala jsem se za nimi a nemohla dostat jeho úsměv z hlavy.
"Ach ne," povzdychla si Olivia vedle mě. "Ne, ne, ne," kroutila hlavou a stoupla si tak, aby mi zabránila ve výhledu na toho kluka. "Od něho se drž dál, rozumíš? Věř mi.. s ním nic mít nechceš."
"Kdo to byl?" vydechla jsem.
"To byl Jayden Hall." řekla. "Ten největší grázl na téhle škole."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
