Distance

-20-

Obrátila jsem svou pozornost zpět na svého otce. Stále je sledoval se zamračeným výrazem. "Děje se něco?" zeptala jsem se a on od nich konečně odtrhl zrak. 

"Ne nic se neděje," pokusil se usmát, ale byl to úsměv plný přetvářky. Ať už se dělo cokoliv, měla jsem pocit, že zná Hallovi. "Co kdybychom šli někam jinam?" 

"Vždyť jsi říkal, že tady to měla máma ráda," připomněla jsem. "Co se stalo? Znáš je?" kývla jsem hlavou na Alexe a jeho bratry, kteří se zrovna usazovali o pár stolů dál. Táta zakroutil hlavou a zaplatil za vodu, kterou nám stihli donést.

"Prostě odcházíme, Felicity," oznámil a zvedl se. Nechtěla jsem se s ním hádat, prototože už teď vypadal celkem naštvaně, takže jsem jen přikývla. Odsunula jsem se od stolu a postavila se. Otec se vydal rychlou chůzi pryč z restaurace a já šla za ním.

"Felicity," hlas hnědovlasého kluka mě zastavil. "Jaká náhoda, že tě tu potkáváme." zastavila jsem se a pomalu se otočila se na usmívajícího Alexe. "Tvůj otec?" kývl hlavou směrem ke dveřím, kde zmizel táta. Jen jsem přikývla a vyhábala se pohledu na Jaydena. "Jayden se nám svěřil s tím, že se tvůj otec najednou objevil v tvém životě. Jaké to je?" 

I přesto, že jsem nechtěla, podívala jsem se na Jaydena. Myslela jsem, že to co mu řeknu, zůstane jen mezi námi. Ale očividně měl potřebu se s tím svěřit svým bratrům. 

"Felicity!" zavolal táta ode dveří. "Pojď!" 

"Měla by jsi poslechnout," ušklíbl se Ethan. "Jinak se může naštvat." nechápala jsem, proč se tak chovají. Věděli snad něco co já ne? Jen jsem nechápavě zakroutila hlavou a vydala se pryč z restaurace. Táta už stál u svého auta. 

"Nastup, Felicity," poručil a já poslechla. Když jsem se připoutala, rychle vyjel z parkoviště. "Chci aby ses od těch kluků držela dál, rozumíš?" nedíval se na mě, ale i přesto jsem věděla, že se mračí.

"O co jde? Ty je znáš nebo-"

"To je jedno," odsekl. "Hlavně mě poslechni, rozumíš? Nějakou chvíli se zdržím v Kalifornii a chci aby ses od nich držela dál. Jsou nebezpeční." 

"Jak nebezpeční?" zamračila jsem se. Už mě štvalo, že jsem nedostávala odpovědi na mé otázky. 

"Prostě mi to slib, Felicity!" vykřikl a praštil do volantu. Vylekaně jsem nadskočila a odsunula se co nejvíc ke dveřím. Daleko od něho. "Prostě to slib." zopakoval klidněji.

"Slibuju," zamumlala jsem. "O čem si se mnou předtím chtěl mluvit? Jakou pravdu jsi mi chtěl říct?" 

"To je teď jedno," odpověděl. "Omlouvám se, ale musíme dnešek zrušit. Promluvíme si někdy jindy.. Teď musím něco zařídit, takže tě zavezu domů." 

"Opravdu?" vydechla jsem a on se na mě překvapeně podíval. "Takhle si představuješ oběd se svou dcerou? Páni.. vyhráváš cenu za nejlepšího otce."

"Nikdy jsem neřekl, že budu nejlepší otec, Felicity. Chci být jen otec, co tě ochrání, rozumíš?" pozbytek cesty jsem s ním už nepromluvila. Když zastavil před naším domem, bez rozloučení jsem vystoupila. Vběhla jsem do domu a běžela rovnou do svého pokoje. Zabouchla jsem za sebou dveřmi a skočila na svou postel. 

"Felicity? Broučku?" zaťukala teta na dveře. "Chceš si o tom promluvit?" 

"Ne!" zakřičela jsem. "Chci aby zase zmizel a nechal mě na pokoji! Nebyl tu sedmnáct let! A teď se tu objeví a bude mi říkat co smím a nesmím?" 

"Ach City," teta si povzdychla a otevřela dveře. Podívala jsem se na ní a ona se posadila vedle mě. Pohladila mě po vlasech. 

"Věděla jsi, že byl s mámou v kontaktě? Celé moje dětství?" zašeptala jsem. "Proč mi to nikdy neřekla, když jsem se na něho zeptala?"

"Tvoje máma asi věděla, proč to dělá, srdíčko," povzdychla si. "Jednou se mi o tom zmínila a já se jí zeptala, proč ti to neřekne.. Odpověděla mi, že je to složité a kdyby si znala pravdu o tom, kdo ve skutečnosti tvůj otec je, může tě to ohrozit." 

"Ale kdo ve skutečnosti je, teto Hayley?" zeptala jsem se. Teta Hayley se smutně usmála a pokračila rameny. Najednou se ozval zvonek. Překvapeně jsem zamrkala a teta se zvedla. Přešla k oknu a podívala se ven. Potom se na mě otočila a široce se usmála. "Kdo to je?" 

"Ten roztomilý kluk s motorkou, který se ti líbí." odpověděla a já se zamračila.

"Jayden se mi rozhodně nelíbí," zavrčela jsem a teta se rozesmála. 

"Jo.. to určitě. A pokud nepůjdeš hned teď otevřít, půjdu tam sama. A věř mi.. Klidně mu ukážu tvoje fotky z dětství." 

"Teto Hayley!" vykřikla jsem zděšeně a rychle vylítla z postele. "Opovaž se mu něco ukazovat!" varovala jsem jí a vydala se ke dveřím.