Distance

-26-

Probudila jsem se o půlnoci a v hlavě se mi přehrávala slova, které mi řekl můj děda. Nemohla jsem uvěřit co on a můj otec dělají. Když mi to řekl, požádala jsem ho aby odešel. Patřila jsem do rodiny, která prodává zbraně a kdoví co ještě. A teď jsou tady, abych se zapojila do rodinného podniku. Chtěla jsem se zvednout z postele a jít si do kuchyně pro pití, když v tom někdo zaťukal na oknu. Leknutím jsem nadskočila a vyděšeně se podívala k oknu. Měla jsem zatažené závěsy, takže jsem neviděla ven. Zhluboka jsem se nadechla a došla k oknu. Odhrnula jsem závěsy a vydechla úlevou.

"Ahoj," jeho hlas byl tichý a já doufala, že se mi to jen nezdá. "Nevzbudil jsem tě?" 

"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Jsi zpátky?" 

"Teď ano," přikývl Jayden. "Musíme si promluvit, City. Nechci ti lhát.. A pochybuju, že ty znáš pravdu." 

"Můžeme se jít projít.. Nebo jsi tu na motorce?" Jayden přikývl. "Tak někam pojedeme.. teta spí a když budu potichu, tak se ani nevzbudí. Počkej minutu.. jen se převleču." Jayden znovu přikývl a já zavřela okno, abych se mohla rychle převléknout do džín a trika. Přes hlavu jsem si přetáhla mikinu a potichu vyklouzla ven vchodovými dveřmi. Jayden na mě už čekal u motorky. měla jsem chuť se rozběhnout do jeho náruče, ale ovládla jsem se. Podal mi helmu a já si jí nasadila na hlavu.

Potom jsem si sedla za něho a objala ho okolo pasu. "Kam mám jet?" zeptal se Jayden.

"Někam daleko.." zamumlala jsem. Jayden odpověděl něco, čemu jsem nerozuměla a rozjel se. Za chvíli jsme byli na pláži nedaleko skleníku kam mě vzal, když tenkrát pršelo. Pomohl mi dolů z motorky a já mu podala helmu. Nechal je na motorce a potom si se mnou propletl prsty. 

Když jsme byli ve skleníku, zhluboka jsem se nadechla. Nemohla jsem uvěřit tomu, že tady je. Měla jsem tolik otázek- proč najednou odjel a kde byl? "Co tady děláš?" vydechla jsem. "Prvně mi řekneš, že musíš odejít, ale teď jsi zase tady. O co tady jde, Jaydene?" 

"Všechno ti to vysvětlím, dobře?" zašeptal a došel blízko ke mě. Jemně mě pohladil po tváři. "Ale ještě předtím musím něco udělat." sklonil se a přitiskl rty na ty mé. Překvapeně jsem vydechla do polibku, ale hned jsem se zase vzpamatovala. Vjela jsem rukou do jeho vlasů a přitáhla si ho blíž k sobě. Cítila jsem jeho ruce na svých bocích. Udělala jsem krok dozadu a narazila do skleněné zdi. "Tohle bych rozhodně neměl dělat," vydechl udýchaně, když se odtáhl. Na tváři měl, ale šibalský úsměv. "Kdyby to věděl Alex, zabil by mě." zmohla jsem se jen na nervozní úsměv. "Víš líbal bych tě stále dokola, ale myslím, že chceš vysvětlení, že?" 

"Chci," přikývla jsem a odstrčila ho od sebe. "Vlastně jsem se od tebe neměla nechat políbit! Jsem na tebe naštvaná, Jaydene!" 

"Líbilo se ti to," dodal s úsměvem a já si povzdychla. Založila jsem si ruce na hrudi a podívala se na něho. "Chceš se posadit?" ukázal na lavičku, ale zakroutila jsem hlavou. Chtěla jsem to slyšet, co nejdřív, abych se mohla rozhodnout, jestli na něho být naštvaná nebo ne.

"Prostě mluv," pobídla jsem ho znovu. "Chci to mít za sebou. Dneska jsem se už dozvěděla tolik věcí, že tvoje pravda mě nezabije." 

"To radši neříkej," zamumlal Jayden. "Protože když ti to řeknu, může to pro tebe být nebezpečné.. Jsi si jistá, že to chceš slyšet?" 

"Chci." přikývla jsem.

"Dobře," povzdychl si. "Ptala ses, jestli známe tvého otce. Ano známe.. Známe celou tvou rodinu, protože-" Jayden se odmlčel a vypadalo to, že hledá správná slova. "Jde o to, že naše rodiny se nemají v lásce, City. Moje rodina není normální... Sakra nevím jak ti to vysvětlit." 

"Já vím, co dělá moje rodina, Jaydene," zamumlala jsem a on se na mě překvapeně podíval. "Můj děda je ve městě a dnes mi všechno řekl.. Ale co s tím má společného tvoje rodina?" 

"Řekněme, že máme podobný obchod.. A ještě pár věcí.. Prostě pro mě není bezpečné být v tvé blízkosti, když je tvůj otec a teď už i tvůj děda ve městě.. A to stejné platí pro tebe." 

"Jako Romeo a Julie," zamumlala jsem potichu.

"Cože?" nadzvedl Jayden jedno obočí.

"Ale nic," odpověděla jsem. "Potřebuju toho vědět víc, Jaydene." udělala jsem k němu krok. Potřebovala jsem cítit jeho teplo, protože to jediné mě dovedlo uklidnit. "Kdo jsou ti muži, co mi vstoupili do života? Kdo jsou doopravdy?" 

"Tvá rodina, Felicity." zašeptal potichu. "rodina, kterou moje rodina chce zničit."