-9-

7.7K 315 22
                                    

Dojeli jsme k motelu, kolem kterého byl les. Nevěděla jsem v kde přesně jsme, ale byla jsem ráda, že jsem se na chvíli zbavila pláží v Kalifornii. "Je to tu pěkné, že?" šťouchla do mě Olivia a já přikývla.

"Jo.. úžasný," odpověděla jsem a vzala si svou tašku. Podle pokynů byli pokoje po dvou, takže jsem byla s Olivii. Našli jsme si volný pokoj a vešli dovnitř. Dvě postele a velká skříň, v roho místnosti se necházela televize. Došla jsem opravdu k odpornému závěsu a zvedla ho do výšky. Přitom jsem se otočila k Olivii.

"Všechno nemůže být perfektní," zasmála se a hodila tašku na svou postel. "Takže.. Co říkáš na to, že tu bude i krasavec Alex?" mrkla na mě.

"Neříkej mu tak," zasmála jsem se. "Livie můžu se tě na něco zeptat?" kousla jsem se do rtu a Oliva přikývla. "Nenáhání ti Hallovi někdy strach.. Chci říct.. Jsou záhadní, že? Mám z nich takový zvláštní pocit-" 

"Vím o čem mluvíš?" přikývla a přešla k oknu, které vedle ven. Došla jsem k ní a stejně jako ona se podívala ven. Spatřily jsme Ethana a Alexe, kteří o něčem mluvili a přitom pořád rozhazovali rukama. Hádám, že to nebyl přátelský pokec. "Co myslíš, že řeší?" zeptala se a já jen pokrčila rameny. Najednou se Alex podíval naším směrem. "Sakra!"vykřikla Olivia a obě jsme se schovaly mimo dosah okna. "Myslíš, že nás viděl?" zeptala se potichu.

"Proč šeptáš? Nemůžou nás slyšet," zašeptala jsem nazpátek a znovu vykoukla ven. Ani jeden už tam nebyl. "Zvláštní," zamumlala jsem. Najednou někdo zaklepal na naše dveře a já se podívala na Olivii, která pokrčila rameny. Otevřela jsem dveře a dívala se do Alexova obličeje. Myslela jsem, že se nás přišel zeptat, proč je pozorujeme, ale on se jen usmál. Páni.. Jak někdo může mít takový úsměv?

"Mám vám říct, že za deset minut máte být v té velké budově, kde se nachází jídelna." řekl a přejel mě pohledem. Nervozně jsem se kousla do rtu, protože jeho pohled byl až moc zkoumavý. "Dobře.. Nechám vás tady." otočil se a vydal se k té budově, kterou mi ukázal. Olivia se objevila vedle mě a pozorovala jeho vzdalující postavu.

"Opravdu by stál za hřích," zašeptala a já se na ní pobaveně podívala.

"Myslím, že ti tady teče slina," ukázala jsem na koutek jejích úst a ona na mě vyplázla jazyk. Došla jsem ke své tašku a otevřela jí. Nevěděla jsem, co máme na program, ale možná by bylo vhodné se převléknout. Oblékla jsem si černé triko a džínové kraťase jsem si nechala. Kolem pasu jsem si omotala kostkovanou košily, kterou si později obleču, když mi bude zima. Zastrčila jsem si triko do kraťasů a udělala si vysoký culík. Potom byl už čas jít do jídelny. S Olivii jsme se posadili k prázdnému stolu, ale zachvíli se k nám přidala Rose s Jacobem.

"Jsme rádi, že vás jelo tolik," začal Thomas. "Chtěli jsme, aby jste si dnes odpočinuli, ale nemáme zase tolik času tak začneme s první hrou. Každý si vytáhne jeden papírek na které je jedna ze tří barev. Já, Alex a náš asistent George, jsme kapitáni. Podle barev se k nám přidáte." podívala jsem se na Olivii, která jen zářila štěstím. Věděla jsem, že by šla ke každému z kapitánů. Já jsem doufala, že si vylosuju Thomase. George začal všechny obcházet s pytlíkem ve kterém byli papírky. Náš stůl byl poslední. Sáhla jsem do pytlíku a vytáhla papírek. Když jsem se na něho podívala, zjistila jsem, že je modrý.

"Gratulu," tleskl Alex. "Modrý tým je můj." znovu jsem se podívala na papírek a potom na Alexe, ke kterému se už trousili studenti. Jak se sem vlastně dostal? Bylo mu pouze devatenáct. "Jeden chybí." spočítal to a já věděla, že to jsem já. Zvedla jsem se a vydala se ke skupince. Alex to nekomentoval. Rozhlídla jsem se, abych našla Olivii a zjistila jsem, že u George. Ethna stál vedle Thomase, který přikyvoval tomu, co mu Ethan říkal.

"Tak co budeme dělat, Alexi?" zeptala se nějaká holka, která se na něho dívala jako na svatý obrázek. 

"Hra spočívá v tom, že si najdeme místo v lese. Tam si postavíme základnu a dostaneme vlajku, kterou dáme dovnitř. Náš úkol je získat vlajky ostatních týmů, ale nenechat je, aby vzali tu naši. Jinak končíme." vysvětlil pravidla. "Chápeme?" znovu se podíval na mě a já přikývla. "Dobře tak jdeme." vydal se k lesu a ta holka se držela stále u něho. 

"Když vyšel, všechny holky to zasáhla," ozvalo se vedle mě a já se překvapeně otočila. "Jsem TJ." podal mi zrzavý kluk ruku. 

"Vždyť tam měli Jaydena a Ethana ne?" nadzvedla jsem jedno obočí a TJ se zasmála. 

"Dobrý postřeh," přikývl. "Ale Alex asi uměl odkopnout holky líp než ti dva." pokrčil rameny a já se znechuceně ušklíbla. Ti kluci měli všechno. A všechny jak jsem teď zjistila. 

"Tady je to fajn," zastavil se Alex. "Kdo bude hlídat vlajku?" všechny nás přejel pohledem, ale nikdo se neozval. Jeho oči se zabodli do mě. "Co ty, Felicity?" 

"Já?" vydechla jsem. "Nevím jestli je to dobrý nápad.. Neuhlídala jsem ani svého křečka a to potom přejelo auto, takže-" Alex se uchechtl a pobaveně zakroutil hlavou.

"Hlídat vlajku bude lehčí.. A kdyby něco.. Já budu hlídat tebe." řekl a mě se zdálo, že jeho slova mají skrytý význam. Ale to se mi přece muselo zdát.. nebo ne?

 nebo ne?

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
DistanceKde žijí příběhy. Začni objevovat