Distance

-22-

Jayden

"Už jsi doma?" Alex se objevil na schodišti v teplácích a triku. Asi posiloval, protože byl zpocený. "Prosím řekni mi, že jsi nebyl u ní.." ignoroval jsem ho a pokračoval do kuchyně. Hodil jsem klíčky od motorky na kuchyňskou linku a vytáhl se skřínce láhev vodky. Odšrouboval jsem víčko a napil se. "Říkal jsem ti ať se od ní držíš dál, Jaydene. Kdyby se dozvěděl táta, že se bavíš s dcerou Greysona Blacka a s vnučkou Daniela Blacka.." 

"Je mi to jedno," odsekl jsem. "A ona se mnou už nepromluví, dobře? Řekl jsem jí, že odjíždím.. Stačí když teď na pár týdnů vypadnu.. Třeba za tátou." 

"Nemůžeš přestat chodit do školy," namítl Alex. "Tohle by máma nechtěla! Vždycky chtěla, abychom studovali, Jaydene." 

"Tak co po mě sakra chceš?" vykřikl jsem a prudce položil láhev na stůl. "Jak se od ní mám teda držet dál?" 

"Prostě jí v té škole ignoruj," poradil Alex a já se suše zasmál. 

"Věděl jsi vůbec, že je jako máma," zašeptala jsem potichu. "Stejně čistá, zábavná.. nádherná.. Nedokážu se od ní držet dál, Alexi, pokud bude blízko." 

"Cítíš k ní něco?" zeptal se potichu a mě se zdálo, že v jeho slovech slyším něco zvláštního. Podíval jsem se mu do očí a viděl v nich kapku bolesti. Mohl bych lhát. Mohl bych říct, že ne aby mi dal pokoj, ale chtěl jsem být upřímný.

"Ano." přikývl jsem. "Cítím k ní něco, co jsem ještě v životě necítil, Alexi." 

"Víš, že když se to dozví táta-" 

"Vím," přikývl jsem. "Proto musím odjet.. Abych jí udržel v bezpečí." 

Felicity

Další den jsem ve škole byla jako tělo bez duše. Chodila jsem po chodbách a snažila se najít Jaydena. Ale nebyl tu. Odjela a mě tu nechal s hlavou plnou otázek. A co hůř- ze zlomeným srdcem. Olivie se semnou snažila mluvit, ale nedokázala jsem jí říct, co cítím. Ale po poslední hodině to už asi nevydržela.¨

"Co se děje, City? Stalo se o víkendu něco?" zadívala se mi do očí a já věděla, že o mě má doopravdy starost. 

"Je pryč, Olivio," vydechla jsem. "Jayden je pryč a já nevím, kde je.." 

"A to tě mrzí?" zamračila se. "Stalo se mezi vámi něco?" uhnula jsem pohledem a zhluboka se nadechla, když jsem si vzpomněla na jeho rty. "Panebože stalo.." zašeptala a já přikývla. "Kam odjel?" 

"Já nevím," pokrčila jsem rameny. "Prostě.. odjel a mě tady nechal." 

"Proč zrovna on, City?" zeptala se potichu.

"Něco na něm je," zašeptala jsem. "Když ho vidím, moje srdce exploduje a každá část mě, chce být s ním." 

"Co kdy jsi šla ke mě?" navrhla mi Olivia. "Můžeme si o tom ještě promluvit." chtěla jsem souhlasit, ale když jsem vyšla ze školy, můj pohled spadl na černý range rover. Můj táta se opíral o auto a pár studentů se na něho zvědavě koukalo. "Kdo to je?" 

"To je můj otec," vysvětlila jsem. "Ano než se zeptáš, objevil se tady z ničeho nic a asi mě chce vychovávat." pokrčila jsem rameny. "A to že je tady znamená, že dneska nemůžu. Promiň." v rychlosti jsem jí objala. "Večer ti zavolám." slíbila jsem a Olivie jen přikývla. Potom jsem se vydala k autu. "Co tady děláš?" 

"Myslel jsem, že bychom zajeli na jídlo," navrhl. "Tvoje teta je v práci, takže by jsi stejně byla doma sama." otevřel mi dveře auta a já se posadila dovnitř. Hodila jsem baťoh na zadní sedadlo a když táta vyjel z parkoviště a projížděl okolo Olivie, zamávala jsem jí. "Tvoje kamarádka?"

"Jo," přikývla jsem. "Teď mi taky řekneš, ať se s ní nebavím?" nadzvedla jsem jedno obočí a táta si povzdychl. 

"Slibuju, že dneska ti všechno vysvětlím, Felicity." promluvil a jeho hlas zněl unaveně. Všimla jsem si velkým, tmavých kruhů pod jeho očima. "A od těch kluků? Držela ses dál?" 

"Ano," zamumlala jsem. "Teda ten nejmladší se mnou chodí do třídy, ale nijak jsem s ním nemluvila. Slibuju." 

"Hodná holka," usmál se. "Tak kam by jsi chtěla na jídlo?"