Nikdo se zatím k našemu stanovišti nedostal, takže jsem v klidu chodila sem a tam kolem vlajky. Najednou, ale z křoví vyběhl nějaký kluk. Poznala jsem, že se jedná o Ethana. Zastavil se a jeho pohled spadl na vlajku a potom na mě. Rozběhl se pro vlajku, ale byla jsem rychlejší. Přeskočila jsem velký kámen a vrhla jsem se pro vlajku dřív. Když jí budu mít v ruce, nemůže mi jí jen tak vzít ne?
"Dej mi tu vlajku, Felicity. Buď hodná holka," ušklíbl se na mě, ale já jen zakroutila hlavou. "Tak si jí vezmu sám." vrhl se ke mě, ale měla jsem rychlejší reflexy. Rozběhla jsem se pryč. Kličkovala jsem mezi stromy, ale Ethan byl opravdu rychlý. Dokud mě nechytne, nemusím mu vlajku odevzdat- takhle to aspoň bylo v pravidlech. "Mě neutečeš!" volal za mnou. Snažila jsem se do toho dát co nejvíc, ale už mi docházely síly. Najednou před Ethana někdo skočil a ten se musil zastavit. Otočila jsem se a spatřila Alexe.
"Felicity vrať se na stanoviště." řekl a nepřestával se dívat na Ethana. "Zabavím ho.. Máme skoro jejich vlajku.. takže pokud nám ji teď nevezme, můžeme vyhrát." přikývla jsem a začala pomalu couvat. Ti dva se stáli pozorovali a já ve vzduchu cítila nějaké napětí, které jsem nedokázala vysvětlit. Když jsem byla dost daleko, otočila jsem se a rozběhla se k našemu stanovišti. Vrátila jsem vlajku na své místo. Najednou se ozvala píšťalka. Nevěděla jsem, co to znamená, ale Olivia, která ke mě přiběhla mi to hned vysvětlila.
"Gratuluju," usmála se. "Vyhráli jste. Nějak se vám povedlo vzít vlajky oboum družstvům. Vezmi si vlajku a jdeme. Ostatní na nás už čekají." došli jsme ke skupince lidí a já se snažila najít Alexe, ale nikde jsem ho neviděla. Chyběl i Ethan.
"Vidíš jak ti to šlo," poplácal mě Thomas po zádech. "Teta by na tebe byla pyšná."
"Jen jsem hlídala vlajku," připomněla jsem. "Vlastně jsme o ní skoro přišli, kdyby Alex nezastavil Ethana-"
"To není pravda-" ozvalo se nečekaně za mnou až jsem sebou cukla. Otočila jsem se a dívala se na Alexe, který se usmíval. "City utíká vážně rychle- Doběhla až ke mě a já zastavil Ethana."
"Jo," přikývl pyšně Thomas a objal mě okolo ramen. "Je opravdu rychlá."
Po večeři jsme měli chvilku volno. Olivia byla zrovna ve sprše, když někdo zaklepal na dveře. Zvedla jsem se z postele a šla otevřít. "Ethane?" zamumlala jsem překvapeně. "Potřebuješ něco?"
"Chtěl jsem ti jen pogratulovat," vysvětlil a usmál se. Nebyl to úsměv, který mají jeho bratři. Tenhle byl- nevím jak to říct- milejší? U jeho bratrů jsem se zatím setkala jen s pobaveným úšklebkem, za to Ethan se usmíval upřímně. "Nevěděl jsem, že budeš tak rychlá."
"V New Yorku jsem běhala za školu," vysvětlila jsem. "Máma mě tam zapsala už když jsem byla malá. Vždycky mi říka "vždycky je dobré běhat, Felicity. Kdyby tě honilo nějaké zlo."" zamyšleně jsem se kousla do rtu. "Vlastně jsem to nikdy nepochopila. Ale taková už máma prostě byla.."
"Před zlem," zamumlal spíš pro sebe a nakonec se ještě víc usmál. "No.. Jsem rád, že ti připadám jako zlo."
"Tak to není," zasmála jsem se a opřela se o rám dveří. "Jen mě popadl takový ten instinkt, který mi říkal ať běžím do bezpečí."
"A tak je to dobře," přikývl. "Nikdy nevíš, kdy se ti to bude hodit. Něco mě napadlo-" začal a zajel si rukou do vlasů. "Nechtěla by jsi někam zajít? Až budeme zpět doma? Třeba v pátek večer?"
"Zveš mě na rande?" vydechla jsem překvapeně a Ethan přikývl. "Já- jo klidně," přikývla jsem nakonec. "Mohlo by to být fajn." usmála jsem se. Voda v koupelně přestala téct, takže Olivia tady bude každou chvíli.
"Už asi půjdu," o krok odstoupil. "Sladké sny, Felicity." popřál mi a vydal se ke svému pokoji. Když se dveře koupelny otevřeli, stále jsem se dívala ven.
"Co tam děláš?" zeptala se Olivia a sušila si vlasy ručníkem. "Je tam něco zajímavého?"
"Ethan Hall mě pozval na rande," otočila jsem se k ní a zavřela dveře. "A než se zeptáš-ne nezdálo se mi to."
ČTEŠ
Distance
RomanceFalicity Smithová měla obyčejný život. Dokud jí do něho nevstoupili bratři Hallovi.