"Jaký byl oběd s tátou?" zeptala se teta u večeře. Jen jsem pokrčila rameny a dál se šťourala vydličkou v zelenině. "Zlato je všechno v pořádku? Od doby, co jsem doma jsi strašně zamlklá.. Udělal- udělal ti Greyson něco?"
"Cože?" zvedla jsem hlavu. "Ne.. samozřejmě, že ne. Jen jsem unavená." vysvětlila jsem. Teta přikývla a usmála se na mě.
"Opravdu ti nevadí, že s Thomasem jdeme do kina? Klidně zůstaneme tady a pustíme si něco společně."
"To je v pořádku, teto," usmála jsem se. "Stejně mám plno úkolů, takže se do nich po jídle pustím." Teta přikývla a začala sklízet ze stolu. Pomohla jsem jí a potom jsem šla do svého pokoje. Slyšela jsem jak se teta ve své ložnici připravuje. Za půl hodiny se objevila v mých dveří.
"Tak já jedu.. Kdyby něco, volej dobře. Možná to v kině neuslyším, ale budu ten telefon kontrolovat." políbila mě do vlasů a já přikývla. Když jsem slyšela, že bouchli vchodové dveře, vzala jsem si triko na spaní a vydala se do koupelny. Svlékla jsem se a vlezla si do sprchy. Nechala jsem na sebe téct horkou vodu. Najednou jsem uslyšela zvonek. Překvapeně jsem vypnula vodu a poslouchala, jestli se mi to třeba nezdálo. Ale zvonek se ozval znovu. Že by si teda něco zapomněla a neměla klíče? Vyšla jsem ze sprchy a omotala kolem sebe ručník. Vydala jsem se otevřít.
"Co tady děláš?" vyhrkla jsem a přitiskla si ručník ještě víc k tělu. Alex se snažil dívat jen do mého obličeje, ale jeho pohled sklouzl níž.
"Potřebuju s tebou mluvit." vysvětlil a odkašlal si. "Můžu dál?" udstoupila jsem stranou a Alex vešel do domu.
"Jen se skočím obléknout.. Můžeš počkat v obyváku." Alex přikývl a já spěchala k sobě do pokoje, kde jsem na sebe hodila spodní prádlo, tepláky a obyčejné triko. Vrátila jsem se k Alexovi, které si zrovna prohlížel fotky.
"Tvoje máma byla fakt nádherná," řekl, když si prohlížel jednu fotku na které byla ona a teta Heyley, ještě na střední.
"Byla," přikývla jsem. "Proč jsi přišel, Alexi?"
"Poslal mě, Jayden," vysvětlil a já překvapeně vydechla. "Chce abych ti řekl, že ho to mrzí. A potom řekl, že toho co se stalo nelituje- nevím o čem přesně mluvil, ale ty to prý pochopíš."
"Kde je?" vydechla jsem. "Alexi potřebuju vědět, kde je." udělala jsem k němu krok a on si povdychl. Položil fotku na svoje místo a zadíval se mi do očí. Snažila jsem se najít nějaký detail, který měl společný s Jaydenem, ale nic jsem nenašla. "Alexi?"
"Ano?" nadzvedl jedno obočí.
"Jak poznáš, když jsi do někoho zamilovaný?" Alex překvapeně zamrkal a já už myslela, že neodpoví.
"Všude kam jdeš-" odkašlal si. "A nejsi s tou osobou... je to jako by jsi byl na nesprávném místě." jeho hlas zněl tak tiše a v jeho očích bylo něco nového. "Felicity-" zašeptal a natáhl ruku k mé tváři. Cítila jsem jeho prsty jak mě opatrně hladí. Najednou se ozval zvonek a Alex svou ruku stáhl.
"Kdo to může být?" zamračila jsem se a vydala se otevřít. Ale když jsem otevřela dveře, nikdo tam nebyl. Jen na zemi ležela nějaká krabice. Nechápavě jsem se rozhlídla, ale nikoho jsem neviděla. Vzala jsem krabici do náruče a vrátila se s ní do obyváku.
"Co to je?" zeptal se Alex a já pokrčila rameny. Položila jsem krabici na stůl. Pomalu jsem krabici otevřela. Uvnitř ležela pouze obálka a nějaký náhrdelník. Vzala jsem do ruky náhrdelník a prohlídla si ho. Byl zlatý a v kolečku bylo písmeno F. "Od koho to je?" Alex stál stále za mnou.
"Nevím," zamumlala jsem. "Asi by jsi měl jít." otočila jsem a náhrdelník stále svírala v ruce.
"Felicity-"
"Je pozdě, Alexi," namítla jsem. "A já chci být sama.. Až budeš mluvit s Jaydenem, řekni mu, že ho pozdravuju. Jsem ráda, že ses stavil." Alex chtěl ještě něco namítnou, ale nakonec přikývl. Prošel kolem mě a já ho šla vyprovodit ke dveřím.
"Dávej na sebe pozor, Felicity." zašeptal než vyšel z domu. Sledovala jsem jak nastupuje do svého auta a odjíždí. Potom jsem se vrátila do obyváku a vytáhla obálku. S roztřesenýma rukam a jsem opatrně vytáhla papír a rozložila ho. Zhluboka jsem se nadechla a dala se do čtení.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
