Ze začátku jsem myslela, že to bude obyčejný víkend. Do té doby než se ozval zvonek a teta nenakoukla do mého pokoje. "City máš tu návštěvu." mrkla na mě a já se nechápavě zvedla od rozečtené knížky. Vyšla jsem z pokoje a zamířila ke vchodovým dveřím.
"Ethane?" zeptala jsem se překvapeně. "Co tady děláš?" bylo už skoro osm večer. "A jak vlastně víš kde bydlím?" Ethan se podíval za mě a já se otočila. Teta stále u svých dveří do ložnice a pozorovala nás. Hodila jsem po ní pohledem a ona rychle vklouzla dovnitř a zabouchla. Znovu jsem se obrátila k Ethanovi.
"No tak kde začít- Máš tolik otázek," zasmál se. "Tak třeba- říkal jsem si, že tady skoro nikoho neznáš a dnes se koná super večírek, tak mě napadlo, jestli nechceš jít. A jak vím kde bydlíš?" pokrčil rameny a záhadně se usmál.
"Zveš mě na večírek?" zeptala jsem se, abych to správně pochopila. "Teď?"
"Jo," přikývl. "Bude to legrace."
"Nevím jestli mě teta pustí," řekla jsem. "Je celkem přísná."
"Klidně běž!" ozvala se teta za zavřenými dveřmi ložnice. V hlavě jsem jí za to proklínala. Dveře se otevřeli a teta vyšla ven. "Ale musíš mě seznámit. Nerada bych svou neteř pustila s neznámým klukem, který se objeví u mých dveří."
"Jistě," zasmál se Ethan a natáhl k ní ruku. "Ethan Hall." přestavil se a nasadil k tomu úsměv, který dostane i mou tetu.
"Hayley Smithová." teta mu úsměv oplatila a potom se podívala na mě. "Tak se utíkej převléknout, City. Je to jedinečná šance poznat své spolužáky." chtěla jsem něco namítnou, ale věděla jsem, že je to marné. Podle jejího výraz jsem věděla, že je ráda, že vypadnu z domu a začnu žít život puberťáka. S povzdechem jsem odešla zpět do svého pokoje. Otevřela jsem skříň a přemýšlela, co si oblíknout. Nechtěla jsem, aby na mě Ethan nějak dlouho čekal, tak jsem sáhnula po první věci, co mi padla pod ruku.
Rychle jsem se převlékla a podívala se na svůj odraz v zrcadle. Přemýšlela jsem, jestli si mám něco provést s vlasy. Nakonec jsem si je dala do vysokého culíku. Potom jsem se vrátila za těma dvěma, kteří se zatím přesunuli do obyváku a o něčem mluvili.
"Už jsem," vyrušila jsem je a Ethan se postavil. Otočil se k tetě.
"Moc rád jsem vás poznal, slečno Smithová." teta se na něho usmála. Potom nás doprovodila až ke dveřím a sledovala nás dokud jsme nenasedli do jeho auta.
"Jak dlouho máš ten řidičák?" zeptala jsem se nejistě, když nastartoval.
"Rok?" tipnul si a já se jen modlila, aby byl dobrý řidič. "Pustíš prosím rádio?" zeptal se a já přikývla. Natáhla jsem se a stisknula tlačítko. Autem se rozezněla hudba a já se usmála, když jsem poznala známý text. "Mám tu písničku rád."
"Jo já taky," zamumlala jsem a začala kývat hlavou v rytmu hudby.
"Tak co, kdyby si mi o sobě něco řekla?" Ethan po mě hodil pohledem a potom se dál věnoval řízení.
"A co by jsi chtěl vědět?" nadzvedla jsem jedno obočí.
"Třeba odkud jsi.. Co dělají tvý rodiče a tak." vysvětlil a já si povzdychla. A bylo to tady. Vyprávění o mé rodině.
"Přijela jsem z New Yorku, ale to už jsi slyšel ve škole," připomněla jsem a Ethan přikývl. "Žiju jen s tetou, protože moje mamka umřela. Nikoho jiného kromě tety už nemám."
"A co tvůj otec?" zeptal se zvědavě Ethan.
"Nevím," pokrčila jsem rameny. "Nikdy jsem ho nepotkala. A máma o něm nikdy nemluvila." Ethan chápavě přikývl a já si všimla, že o něčem přemýšlí. V autě nastalo trapné ticho, které vyrušovala tichá hudba. Ethan po pár minutách zastavil před nějakým obrovským domem ke kterému určitě patřil i bazén.
"Jsme tady," otočil se ke mě. "Neboj se. Bude to zábava." vystoupil z auta a já udělal to stejné. I tady venku jsem mohla slyšet, že hudba vevnitř je opravdu hlasitá. Šla jsem za Ethanem, který zdravil každého koho potkal. Došla jsem ke vchovým dveřím a přečetla jsem si jmenovku nad zvonkem. Hallovi.
Opravdu mě pozval na svůj vlastní večírek? Najednou jsem si uvědomila, že nevidím Ethana. Musel se mi ztratit, když jsem se zaměřila na to jméno. "Super." povzdychla jsem si. Byla jsem sama na večírku plný lidí, které jsem neznala. Vešla jsem do domu a hned litovala toho, že jsem sem vůbec jela. Kamkoliv jsem se podívala, někdo byl. Party holek, kluků, líbající páry, hádající se páry. Rozhlídla jsem se, jestli nespatřím Ethana, ale nebyl tu.
Vydala jsem se ke schodišti a přemýšlela nad tím, jestli tu někde objevím prázdné místo. Vyzkoušela jsem první dveře na které jsem narazila a měla jsem štěstí. Pokoj byl temný, ale zdál se prázdný. Rychle jsem vzklouzla dovnitř a opřela se o dveře.
"Co děláš u mě v pokoji?" ozvalo se z rohu místnosti a z temných stínu vyšla něčí postava. Měla jsem pocit, že se mi zastavilo srdce a opravdu jsem měla co dělat, abych nevykřikla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
