Distance

-16-

Probudila jsem se s otřesnou bolestí hlavy. Nevěděla jsem, jestli jsou kluci vzhůru. Pokud tedy už byli doma. Pomalu jsem vylezla z postele a vyšla na chodbu. Potřebovala jsem prášek na bolest hlavy a doufala, že ho najdu v koupelně. Ale když jsem se koukla do skříněk, žádné léky jsem neviděla. 

"Jsou v kuchyni," ozvalo se za mnou a já se otočila. Jayden stál za mnou a na sobě měl jen tapláky. Snažil se nedívat na moje nahé nohy. "Máš moje triko." podotkl. Podívala jsem se dolů a přikývla.

"Promiň.." zamumlala jsem. "Hned ti ho vrátím. Jen se převleču a-" 

"Nespěchá to," skočil mi do řeči. "A teď pojď se mnou.. dám ti ten prášek, protože vypadáš, že každou chvilku umřeš." ušklíbl se a já nic nenamítala, protože měl pravdu. Vydala jsem se za ním dolů a prohlížela si dům víc, než když jsem tady byla na párty. Znovu jsem se zamyslela nad tím, kde je jejich otec. Jak je tady mohl nechat samotné? 

Vyskočila jsem na kuchyňskou linku a pozorovala Jaydena jak mi do sklenice napouští vodu. Potom došel ke mě a sklenici s práškem mi podal. "Děkuju." zamumlala jsem a Jayden jen přikývl. Zapila jsem prášek a sklenici položila vedle sebe. Potom jsem si ho prohlídla. Až teď jsem si všimla velké náplasti, kterou měl nalepenou na svém boku pod žebry. "Další rvačka?" 

"Moc se ptáš," vydechl a uhnul pohledem. "Není dobré mít tolik otázek, Felicity." 

"Neměla bych tolik otázek, kdyby jsi nebyl tak záhadný." odsekla jsem. "Stejně jako Ethan a Alex. Vím, že něco tajíte.." 

"Nic o tom nevíš," obrátil se ke mě a v očích měl něco, co mi nahánělo strach. "Nevíš nic o mě, o Ethanovi a ani o Alexovi, takže se nepleť do naší rodiny." 

"Zase se chováš jako kretén, Jaydene?" ušklíbla jsem se a seskočila z kuchyňské linky. "Neboj- jen se převleču a padám z tohodle domu!" vydala jsem se ke schodišti a slyšela za sebou kroky. Následoval mě až k jeho pokoji. "Potřebuješ ještě něco?" obrátila jsem se k němu, když jsem si vzala svoje oblečení.

"Zapomněla jsi snad, že toto je můj pokoj?" ušklíbl se a natáhl se na svou postel. "Ale klidně se převlékni předemnou. Rozhodně mi to vadit nebude." mrkl. Jen jsem naštvaně zakroutila hlavou a odešla do koupelny. Zamknula jsem dveře a rychle se převlékla. Když jsem se vrátila k němu do pokoje, hodila jsem po něm jeho trikem a on se smíchem uhnul. Vzala jsem si kabelku a zkontrolovala, jestli mi někdo nevolal. Potom jsem zamířila pryč. Chtěla jsem zmizet z tohodle domu, co nejrychleji.

"Chceš svézt?" Alex vyšel z kuchyně a já překvapeně zamrkala. Jak se dostal dolů? "Musím stejně do města, takže to mám po cestě." 

"Jo," přikývla jsem. "Děkuju." Alex jen pokrčil rameny a otevřel dveře, abych mohla proklouznout ven. Zamířila jsem k jeho autu, které odemkl a já vlezla dovnitř. Vyjel z příjezdové cesty a já zvedla hlavu k oknu, Jaydenova pokoje. Stál tam a sledoval nás. 

"Musíš se od něho držet dál, Felicity." ozval se Alex a já se na něho nechápavě podívala. "Vidím jak se na něho koukáš.. Ale drž se od něho dál, rozumíš?" 

"Já nevím o čem to mluvíš," odpověděla jsem. "Jayden mi je ukradený." 

"Opravdu?" nadzvedl jedno obočí. "Proč tomu nechci věřit?" ušklíbl se a já se zamračila. Přestalo mě bavit, jak si tihle kluci myslí, že jsem holka s kterou můžou dělat co chtějí.

"To opravdu nevím," odsekla jsem a natáhla se, abych pustila rádio. Doufala jsem, že tahle konverzace je u konce. A taky naštěstí byla. Alex už po zbytek cesty nepromluvil ani slovo. Když zastavil před mým domem, spatřila jsem černý Range Rover, který stál na naší příjezdové cestě.

"Máte návštěvu?" zeptal se Alex a já zakroutila hlavou.

"Asi přijeli k sousedům," řekla jsem a otevřela dveře auta. "Ještě jednou děkuju za odvoz." 

"Felicity přemýšlej prosím nad tím, co jsem říkal, dobře?" houkl, ale to už jsem zabouchla dveře a vydala se ke dveřím. V kabelce jsem našla klíče a odemkla. Ale když jsem uviděla cizí pár bot, zarazila jsem. 

"Teto Hayley?" zavolala jsem.

"Jsme v obyváku, Felicity!" houkl na zpátek a já odložila věci na botník. Sundala jsem si bundu a pověsila jí na věšák. Potom jsem se vydala do obyváku, ale ve dveřích jsem se zarazila. Teta Hayley seděla u Thomase a nervozně se na mě usmála. Můj pohled spadl na muže v drahém obleku, který seděl v křesle a popíjel kávu. 

"Teto Hayley, kdo je to?" zeptala jsem se tichým hlasem a přešla k ní. Teta si povzdychla a podívala se na mě.

"Felicity.. Toto je Greyson Black. Tvůj otec."