Večer jsem zůstala sama doma, protože Thomas vzal tetu na večeři. Ta se tak snad tisíckrát ujistila, jestli mi to nevadí. Byla jsem už převlečená ve věcech na spaní- kalhotky a jediné triko, které jsem měla po tátovi. Když máma umřela, našla jsem ho v jejich věcech a od té doby ho nosím. Zrovna jsem si šla čistit zuby, když někdo zazvonil. Možná si teta zapomněla klíče, pomyslela jsem a zamířila ke dveřím. Ale když jsem je otevřela, měla jsem chuť je dotyčné osobě zabouchnout přímo před nosem. A to jsem taky udělala, ale Jayden tam strčil nohu.
"Hej," zamumlal a já věděla, že ho to aspoň trochu bolelo. "Chci se jen zeptat, jestli jsi v pořádku. Slyšel jsem, že jsi dala Arthurovi pěstí.." znovu jsem otevřela dveře a podívala se na něho. Měsíční světlo si hrálo s jeho obličejem a na rtech měl svůj úsměv. Zajímalo by mě jak vypadá, když se usmívá upřímně. "Připomeň mi ať tě nikdy nenaštvu."
"Už jsi mě naštval, pamatuješ?" založila jsem si ruce na hrudi.
"Pamatuju," přikývl. "Ale mě si nezmlátila.. a já se ptám proč?" udělal krok do domu a tím pádem i ke mě. Potichu jsem vyjekla, protože mě překvapil. Jaydenovi to samozřejmě neušlo a ještě víc se usmál.
"Proč jsi tady?" zeptala jsem se. "Přišel jsi hrát další divadýlko?" Jaydenovi poprvé zmizel úsměv ze rtů na dýl než pár sekund. Couvl abych měla prostor. Věděla jsem, že chtěl něco říct. Chtěla jsem na něho začít křičet, aby mi to řekl, ale bylo pozdě. Zase kolem sebe postavil tu zeď.
"Jsem rád, že jsi v pořádku. Asi bych už měl zase jít." zamumlal a znovu se usmál. Ale tentokrát v jeho úsměvu něco bolestivého. Kdo byl ten kluk a co vlastně chtěl? "Zítra se ve škole bohužel neuvidíme, jedu s Alexem mimo město. Takže si užij rande s Ethanem." otočil se a vydal se po cestě ke své motorce.
"Jaydene?" křikla jsem bez přemýšlení. Pomalu se otočil. "Děkuju. Děkuju, že jsi přišel, aby ses zeptal jestli jsem v pořádku."
Hned jak jsem ráno přišla do školy, mě začala Olivia bombardovat otázkami, co si vezmu na sebe. Já ale myslela úplně na něco jiného. Nemyslela jsem na to jak je Ethan báječný a na naše rande. Myslela jsem jen na jeho bratra, který mi pořádně zamotal hlavu. "Hej," šťouchla do mě. "Posloucháš mě?"
"Promiň, co jsi říkala?" zamumlala jsem.
"Že ti zase můžu něco půjčit," navrhla s úsměvem. "Mám toho fakt hodně. To co jsem měla na výletěla byla jenom troška."
"To je v pohodě," úsměv jsem jí oplatila. "Mám dost svého oblečení. Jestli chceš, můžeš po škole jet ke mě a pomoct mi něco vybrat." Olivia nadšeně přikývla a takhle pokračoval zbytek dne. Nakonec jsme se dostaly ke mě a ona se mi začala hrabat ve skříni. Najednou si všimla fotky na mém nočním stolku.
"Tvoje máma?" zeptala se a podívala se na mě. Přikývla jsem. "Je opravdu hezká."
"Jo.. byla hezká," souhlasila jsem. "Škoda, že nevypadám jako ona." poznamenala jsem. Narozdíl odemě máma byla hnědovláska s čokoládovýma očima. "Asi jsem po tátovi." pokrčila jsem rameny. Olivia odložila oblečení bokem a posadila se vedle mě.
"Nemrzí tě někdy, že svého tátu neznáš?" zamyslela jsem se nad její otázkou. Mrzelo mě to? Jistě.. Někdy jsem si přála, abych tátu poznala. Abych věděla, jestli jsem opravdu podobná jemu. Ale nenávidím, že opustil mou mámu. Že opustil nás.
"Nevím," zamumlala jsem nakonec. Nechtěla jsem se o tom dál bavit, takže jsem se podívala s úsměvem na Olivii. "Tak co? Už jsi mi něco vybrala?" Olivie přikývla a ukázala outfit, který mi na dnešek připravila. Bílé tílko, béžové sukně a džínová bunda.
"Myslela jsem, že to bude horší," zasmála jsem se. "Podej mi to." Olivie mi podala oblečení a já se převlékla. Potom mi pomohla s líčením. "Mám si udělat něco s vlasy?"
"Ne," zakroutila hlaovu. "Nech si je rozpuštěné." přikývla jsem a jen si je pročesala hřebenem. Najednou se ozval zvonek a já se podívala na hodiny.
"To je on," zamumlala jsem a najednou jsem cítila strach. Ethan byl první kluk s kterým jsem šla na rande po opravdu dlouhé době. Podívala jsem se na Olivii. "Jak vypadám?"
"Vypadáš vážně dobře," zasmála se a postrčila mě ke dveřím. "A teď mu běž otevřít, aby si nemyslel, že sis to rozmyslela." poslechla jsem jí a vydala se otevřít. Posbírala si své věci a šla za mnou. Když jsem otevřela, Ethan stál na prahu dveří s rukama v kapsách. Na sobě měl bermudy a triko.
"Felicity," široce se usmál. "Sluší ti to." přejel mě pohledem a já potichu poděkovala. "Ahoj Olivio."
"Ahoj," usmála se na něho. "Tak já půjdu. City.. potom se mi ozvi.. však víš kvůli tomu úkolu." rychle mě objala a vydala se ke svému autu. Ethan jí se smíchem pozoroval.
"Úkolu?" nadzvedl jedno obočí.Jen jsem pokrčila rameny a obula si svoje nízké bílé tenisky. Vzala jsem si kabelku s věcmi a zamknula dveře. Ethan mě doprovodil ke svému autu a otevřel dveře spolujezdce. Vklouzla jsem dovnitř a počkala až Ethan nastoupí.
"Kam vlastně jedeme?" obrátila jsem se k němu. Otočil se ke mě a usmál se tak až ukázal svoje bílé zuby.
"Nech ce překvapit."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
