"Teto dneska na večeři nebudu doma," oznámila jsem, když jsem došla ze školy. Teta zrovna seděla v kuchyni a něco psala do počítače. Zvedla hlavu a sundala si brýle, které používala jen když pracovala na počítači.
"A kde budeš?" zeptala se.
"Ethan mě pozval na večeři," vysvětlila jsem.
"Ethan Hall?" ozvalo se za mnou a já se překvapeně otočila. Můj otec stál za mnou se zamračeným výrazem a ve svém drahém obleku. "Neříkal jsem ti, aby ses od nich držela dál, Felicity?"
"O co tady jde, Greysone? Ty ho znáš?" ozvala se teta a položila brýle na stůl. Stoupla si a došla ke mě. Objala mě okolo ramen a já byla ráda za to, že jí mám u sebe. Můj otec mi opravdu naháněl strach. Čekala jsem na to, co mé tetě odpoví, protože mi bylo jasné, že jí neřekne pravdu.
"Potkal jsem ho když jsme byli s Felicity na večeři," vysvětlil a věnoval mi pohled. "Prostě se mi nelíbí, Hayley."
"Ale tvé dceři asi ano," odpověděla teta. "A pokud s ním chce na večeři ať jde. Je mladá a musí si užívat. A pokud si nezapoměl mám jí ve své péči, takže její výchovu nech na mě." cítila jsem napětí mezi mým otcem a tetou Hayley. Proto jsem chtěla co nejrychleji zmizet ke mě do pokoje.
"Jestli mě omluvíte, půjdu si udělat úkoly." zašeptala jsem. Teta přikývla a já se rychle protáhla kolem táty. Když jsem za sebou zavřela dveře, zhluboka jsem se nadechla. Položila jsem tašku na zem a posadila se na postel. V ruce jsem držela mobil a měla chuť zavolat Jaydenovi. Chtěla jsem slyšet jeho hlas. Ale věděla jsem, že to udělat nemůžu, protože jsem mu to slíbila. Hodila jsem mobil vedle sebe. Najednou se otevřeli dveře a vnich se objevil táta.
"Můžu s tebou mluvit Felicity?" zeptal se a já jen přikývla. Vešel do pokoje a zavřel za sebou. Potom si založil ruce na hrudi a zahleděl se na mě. "Vím, že tvůj děda s tebou už mluvil-"
"Jo," přikývla jsem. "řekl mi toho opravdu hodně. Škoda, že ses nezmínil jako první. Ví to teta Hayley?"
"Ne ta to nevím," zakroutil s povzdechem hlavou. "A ani se to nedozví.. Kdyby to věděla, může jí to ohrozit, Felicity. Teď tady ale nejsem kvůli tomu, co ses dozvěděla. Hallovi jsou nebezpeční."
"Stejně jako moje rodina, nemám pravdu?" nadzvedla jsem jedno obočí a zvedla se z postele. "Je mi sedmnáct let, takže pokud mi chceš mluvit do toho s kým se můžu a nemůžu vídat, dám ti radu.. Už tě stejně neposlechnu. A jestli mě teď omluvíš.. ráda bych se připravila."
"Jestli se to dozví tvůj děda-"
"Pokud mu to neřekneš, tak se to nedozví," řekla jsem a nasadila úsměv. Natáhla jsem se, abych otevřela dveře. "A teď mě prosím omluv." Věděla jsem, že chtěl ještě něco namítnout, ale nakonec si jen povzdychl a odešel. Zavřela jsem za ním rychle dveře a projistotu zamknula. Potom jsem se přemístila ke své skříni a vytáhla bílou sukni a černý krajkový crop top. Přesto jsem si rozhodla obléknout béžový svetr. Oblečení jsem položila na postel a rozpustila si vlasy, abych si je mohla rozčesat. Potom jsem se lehce namalovala a konečně se oblékla. Vytáhla jsem si malou kabelku do které jsem si dala klíčky, mobil a peněženku.
Vyšla jsem ze svého pokoje a obula si hnědé kotníkové boty na podpatku. Táta už byl dávno pryč a teta se s Thomasem dívala na televizi.
"Tak já už půjdu," ozvala jsem se ode dveří. Teta si mě prohlídla.
"Vypadáš tak dospěle, City," vydechla. "nemám pravdu, Thomasi?"
"Máš," přikývl a políbil jí do vlasů. "Kdyby si cokoliv potřebovala- abych pro tebe přijel- stačí zavolat, Felicity."
"Dobře," přikývla jsem. "Do jedenácti budu doma.." slíbila jsem a otočila se k odchodu. Vydala jsem se k Ethanovi a ignorovala pocit strachu, který mě na moment ovládl.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
