Distance

-2-

Došli jsme do třídy a já byla ráda, že Olivia má stejný rozvrh jako já. Posadila se do své lavice a já nervozně přešlápla z nohy na nohu. Olivia si toho všimla a usmála se. "Můžeš se posadit vedle mě. To místo je prázdné." 

"Díky," vydechla jsem a posadila se. Baťoh jsem položila na zem a rozhlídla se. Všichni se na mě dívali. "Nesnáším to." 

"Neboj se.. Zítra si ani nevzpomenou, že jsi nová." věnovala mi další z jejich úsměvů. Kousla jsem se do rtů a zhluboka jsem se nadechla.

"Ten kluk- Jayden- jak jsi to myslela?" podívala jsem se na ní a ona si povzdychla. 

"Víš.. Jayden Hall má ve škole svou pověst. Není to kluk, který hledá vztah, jestli chápeš." když jsem přikývla pokračovala. "Mnohokrát byl i vyloučen za rvačky.. "

"Aha," vydechla jsem. Nestihla jsem se zeptat na nic jiného, protože zazvonilo na hodinu. Do třídy došel Thomas. Byl to tetin nápad, začít chodit do školy, kde učí on. Prý na mě dohlídne a pomůže mi, kdybych to potřebovala. Přejel třídu pohledem a když mě spatřil usmál se. 

"To je Thomas Clifford," zašeptala mi Olivia do ucha. "Je to vážně krasavec." 

"Já vím," přikývla jsem. 

"Určitě jste si všimli, že tu máme novou tvář- City nechceš se představit?" zeptal se a všechny pohledy se znovu stočili ke mě. Najednou se otevřeli dveře a dovnitř vešel kluk se slunečními brýlemi. "Pane Halle," povzdychl si Thomas. "Zase pozdě." 

"Omlouvám se," hodil po Thomasovi úsměvem, který jsem už dnes viděla. "Přišel jsem o něco?" 

"Vaše nová spolužačka se jde zrovna seznámit. Tak se laskavě posaďte." kluk přikývl a prošel kolem mě. Když procházel kolem mé lavice,sundal si brýle a zadíval se mi do očí. Cítila jsem jak se mi začínají potit dlaně. Thomas mi naznačil abych se postavila, takže jsem ho poslechla.

"Takže- mé jméno je Felicity Smithová. Přistěhovala jsem se z New Yorku a to je asi vše, co by vás mohlo zajímat." snažila jsem se o to, aby můj hlas zněl klidně.

"A proč ses odstěhovala?" ozvalo se za mnou a já se otočila. Spatřila jsem toho kluka. 

"To tě nemusí zajímat, Ethane." promluvil Thomas. "Děkujeme, City. Můžeš se posadit a já doufám, že City příjmete mezi vás." rychle jsem se posadila. Thomas začal vykládat o druhé světové válce a já si psala zápisky. Stála jsem, ale na sobě cítila něčí pohled. Otočila jsem se a Ethan mě pozoroval. Nechápavě jsem zamrkala a otočila se zpět k tabuli. Když hodina skončila, vydala jsem se s Olivii na tělocvik. 

"Ethan Hall? Je nějak příbuzný tam s tím?" zeptala jsem se. Olivia přikývla.

"Bratči Hallovi," vysvětlila. "Mají ještě jednoho. Ten už do školy nechodí.. Vyšel minulý rok. Jmenuje se Alex. Ikdyž se Ethan může zdát milejší, než Jayden- nevěř tomu. Oba jsou stejní. Někdy se mi zdá, že mají nějaké rodinné tajemství. Minulé léto zmizeli všichni tři skoro na tři měsíce a nikdo o nich nic nevěděl." byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsem nedávala pozor na cestu a do někoho narazila.

"Znovu se potkáváme," zvednu hlavu a spatřím Jaydena, tentokrát bez té holky. "Osud nám asi přeje." nevím co na to říct, tak se jen hloupě usměju. Olivia mě naštěstí zachrání.

"Pojď, City. Musíme jít, nebo se nestihneme převléct." zatahá mě za ruku a já už chci odejít, ale Jayden mi zastoupí cestu.

"City?" zeptal se a nadzvedne jedno obočí. "To je zkratka?"

"Jo," přikývla jsem. "Jinak je to Felicity." vysvětlila jsem.

"Pěkný," usmál se. "No.. tak já vás nebudu zdržovat. Uvidíme se později, Felicity." vydá se na opačnou stranu než my a já si uvědomím, že na mě Olivia zírá.

"Co?" otočím se k ní a ona jen se smíchem pokrčí rameny. Společně se vydáme do šaten, kde se převlékneme. Tělocvična je stejná jako na mé minulé škole. I lidé jsou stejní. Kluci hrají basketbal, mezitím co my holky hrajeme volejbal. 

"Neumím to," zašeptal směrem k Olivii. "Ve sportu jsem fakt hrozná." 

"Tak hrozný to být nemůže," zasměje se. O pár minut později na mě letí balon a já se ho znažím odpálit na druhou stranu, ale místo toho balon letí přímo na kluky. Chci je varovat, ale už je pozdě. Balon trefí nějakého kluka. 

"Panebože, moc se ti omlouvám," doběhnu k němu a on se otočí. 

"To nic," Ethan se usměje. "Aspoň vím, že ti nemám dávat balon, protože s ním jsi opravdu nebezpečná. Byla to fakt rána." 

"Ještě jednou promiň," omluvím se. "Měla bych se vrátit-" ukážu za sebe na holky a Ethan přikývne.

"Uvidíme se na další hodině." mrkne na mě a já cítím jak mě polívá horko.