Distance

-6-

Natáhla jsem se po vypínači a rozsvítila světlo. Alex se zamračil a založil si ruce na hrudi. "Takže? Co děláš u mě v pokoji?" zeptal se znovu a já měla konečně možnost si ho pořádně prohlédnout. Ostré licní kosti, vysoký, světle hnědé vlasy. Alex si odkašlal a já si uvědomila, že se na něco ptal.

"Tvůj bratr mě sem vzal a já ho potom ztratila. A já popravdě nemám ani večírky ráda, takže jsem si myslela, že se nachvíli schovám." vysvětlila jsem.

"Tak proč jsi jela na večírek, když je nemáš ráda?" nadzvedl jedno obočí.

"Kvůli mé tetě," povzdychla jsem si. "Když se Ethan objevil u našich dveří, moje teta vypadala tak nadšeně. Víš ona si přeje, abych žila normální život, takže podle ní je večírek to nejlepší, co mě může potkat-" nevěděla jsem, proč mu to všechno vykládám. Ani jsem ho neznala. Čekala jsem, že něco řekne, ale jen se na mě díval. Začalo mě to opravdu znervozňovat, takže jsem si začala hrát s krajem mých kraťasů. "Asi bych měla zase jít," ukázala jsem ke dveřím. "Je mi líto, že jsem tě vyrušila." 

"V pohodě," pokrčil rameny. "Jsem si jist, že se zase uvidíme." poprvé za tu dobu se na mě usmál a já si všimla jak pěkný úsměv má. Jen jsem přikývla a rychle vypadla z jeho pokoje. No a co teď? Mám se nějak dostat domů nebo se s někým seznámit? Najednou se otevřeli protější dveře a z nich vyšla vysmátá černovláska. Hned za ní se objevil Jayden. Když mě uviděl, překvapeně zamrkal. 

"Uvidíme se později, Jayi," prudce ho políbila a potom prošla kolem mě dolů. Chtěla jsem tak odejít, ale Jayden mě zastavil.

"Nečekal jsem, že tě tady uvidím." otočila jsem se k němu čelem a pokrčila rameny. 

"Ani já jsem to nečekala," odpověděla jsem. "Ale když se tvůj bratr objevil u mých dveří, mé tetě to přišlo jako geniální nápad." 

"Jasně že se tam objevil," zašeptal si spíš sám pro sebe a já se nechápavě zamračila. Potom se na mě podíval a byl to zas ten známý Jayden, kterého jsem poprvé spatřila minulý týden. "Nevypadáš, ale že by ses bavila." 

"Protože se nebavím," zakoulela jsem očima. "Jsem tady zhruba patnáct minut a už si přeju, abych byla doma." 

"Můžeš jít ke mě a můžeme si popovídat." nabídl se a nasadil svůj obvyklý úšklebek. Vzpomněla jsem si na tu holku a co tam asi před chvíli dělali a chtěla to odmítnou, ale potom jsem si řekla, že je to lepší než se vrátit dolů mezi ty lidi.  Takže jsem přikývla a vešla do jeho pokoje. Můj pohled hned spadl na rozházenou postel a ušklíbla se. "Nojo," pokrčil omluvně rameny a já se rozhlídla po zbytku jeho pokoje. Tmavě modré zdi, velká postel, skříň, psací stůl a hodně fotek přidělaných na stěně. 

"Fotíš?" obrátila jsem se k němu a on přikývl. "Kde jsou vlastně vaši? Když tu pořádáte takový mejdan?" 

"Moje máma umřela, když mi bylo šest. A táta je často kvůli práci pryč. Takže se o nás hlavně stará Alex." vysvětlil.

"To ohledně tvé mámi mi je líto," zašeptala jsem. "Vím jaké to je." sklopila jsem pohled na své tenisky.

"Jo," pokrčil rameny. "Už je to dávno." došla jsem ke stěně, kde bylo nejvíc fotek a začala si je prohlížet. Většinou to byla příroda, ale na některých se objevili staří lidé nebo děti. 

"Jsou vážně dobré," řekla jsem a podívala se přes rameno na Jaydena, který mě celou dobu pozoroval. "Vím, že jsem říkala, že na motorku nikdy nesednu.. Ale mohla bych poprosit o odvoz? Nevím jak se odtud dostat pěšký domů a nechci hledat tvého bratra." Jayden se ušklíbl.

"Věděl jsem, že tě na té motorce jednou svezu." potom se natáhl pro svou koženou bundu a oblékl si ji. Ze stolu si vzal klíče od motorky a otevřel dveře svého pokoje. Prošla jsem kolem něho ven a vydala se dolů. Slyšela jsem jeho kroky těsně za mnou. 

"Tady jsi," Ethan se mi postavil do cesty a v ruce držel kelímek. "Hledal jsem tě. Jaydene," kývl na svého bratra a potom se obrátil ke mě. "Co si dáš k pití?" 

"Já-"

"Vlastně jsem jí právě vezl domů," vysvětlil Jayden a já ucítila jeho ruku na svém rameni. "Očividne se tu necítí moc dobře."

"Opravdu?" Ethan se na mě podíval. 

"Není mi moc dobře," vysvětlila jsem rychle. "Moc se omlouvám. Jsme ráda, že jsi mě pozval a třeba se uvidíme někdy na jiném večírku." 

"A nemám tě odvézt já?" zeptal se. Podívala jsem se na obsah jeho kelímku a poznala, že to nebude žádný nealkoholický nápoj. Radši bych teda jela autem, ale ne s klukem, který pil. "Neboj se.. Neměl jsem toho tolik." řekl, když si všiml, že se dívám na jeho kelímek.

"Nebudeme riskovat, Ethane," promluvili Jayden a teď se jeho ruka posunula na moje bedra. "Radši jí odvezu já." Ethan chtěl ještě něco namítnout, ale nakonec jen zvedl ruce.

"Dobře," přikývl. "Uvidíme se v pondělí ve škole, City." mrkl na mě a pokračoval k ostatním lidem. Když jsem se dostala na čerstvý vzduch, zhluboka jsem se nadechla. Jayden došel ke své motorce a podal mi jednu helmu. Nechápavě jsem se na ní podívala.

"To si musíš dát na hlavu, City," povzdychl si a rozepnul složité pásky. Potom mi helmu nasadil na hlavu a pásky zase zapnul. "Sluší ti." mrknul na mě a já znovu zakoulela očima. Sám si nasadil helmu a nasedl na motorku. Kousla jsem se do rtu a přehoupla jednu nohu přes motorku. Když jem seděla, nevěděla jsem co s rukama. "Musíš mě obejmout." 

"Cože?" vyjekla jsem.

"Musíš mě obejmout kolem pasu, jinak z té motorky spadneš, Felicity." vysvětlil. 

"Aha," zamumlala jsem a poslechla ho. Omotola jsem ruce kolem jeho pasu a tím jsem k němu byla ještě blíž. "Jeď prosím opatrně." Jayden přikývl a nastartoval.