-38-

5.9K 284 3
                                    

Byla jsem se Sashou u Jaydena v pokoji a ona mi pomáhala připravit na tu akci. "Nejsem si jistá, jestli obleču tvoje šaty-" 

"Máme stejnou velikost," odpověděla. "už jsem to zjišťovala. Prý zítra odjíždíš." 

"Jo," přikývla jsem. "bude to tak lepší. Pro všechny." 

"Co se stalo mezi tebou a Ethanem?" zeptala se. "Udělal ti něco? Vím, že nejseš jen tak obyčejná holka, Felicity. Jinak by jsi Georgovi nelhala o svém jméně. Kdo doopravdy jsi?" přestala mi kulmovat vlasy a zadívala se na můj odraz v zrcadle.

"Před měsícem jsem byla nikdo," pokrčila jsem rameny. "a teď? Vlastně nevím kdo jsem. Vím jen to, že dole jsou dva kluci, co by nedopustili, aby se mi něco stalo. A já tomu jednomu ubližuju, protože-" odmčela jsem se, protože jsem ani nevěděla co říct.

"Musíš příjmout, že ho miluješ. A já vím, že to uděláš. Příjmeš tu pravdu, Felicity." najednou mě pohladila po rameni a já se na ní překvapeně podívala. "Možná si myslíš, že s tebou mám nějaký problém- Ale tak to není. Byla jsem jako ty.. Byla jsem zamilovaná do obou a věděla jsem, že je to špatně." 

"Miluju Jaydena," odpověděla jsem. "ale-" zhluboka jsem se nadechla. "nějaká moje část a já nevím jak moc velká, cítí něco k Alexovi." Sasha mi chtěla odpovědět, ale někdo zaklepal na dveře.

"Dále!" zavolala. Dveře se otevřeli a v nich se objevil Ethan. "Ethane!" Sasha se ušklíbla. "Potřebuješ něco?" 

"Můžu si nachvíli promluvit s Katie?" slyšela jsem ironii v jeho hlase a věděla, že tohle nebude přátelský rozhovor. Podívala jsem se na Sashu a prosila jí pohledem, aby mě s ním nenechávala. "Prosím Sasho." Sasha jen přikývla a sklonila se, aby vypojila kulmu.

"Budu hned za dveřmi." zašeptala a já přikývla. Když odešla, stoupla jsem si od stolu ze zrcadlem.

"Potřebuješ něco?" snažila jsem se, aby v mém hlase nezněla ani kapka strachu, který jsem z něho měla. 

"Chtěl jsem se jen seznámit s dívkou, kterou zachránil můj bratr," zvedl Ethan ruce. "nic víc v tom nehledej." když ke mě udělal krok, rychle jsem couvla. Ethan se usmál, protože jsem mu ukázala, že z něho mám strach. "Máš ze mě strach?" 

"Ne," zamumlala jsem. Ale bylo to k ničemu. Věděl to a věděla jsem to i já. "co po mě chceš Ethane? Já si nevybrala, že můj děda je kdoví co." 

"Ach Felicity," ironie v jeho hlase byla čím dál tím větší. "na mě tohle divadýlko hrát nemusíš. Možná si o tom doteď nevěděla, ale ten náhrdelník, co máš na krku říká, že teď to víš. Jak můžeme vědět, že tohle není nějaký tvůj plán?" 

"Plán?" vydechla jsem. "Žádný plán nemám! Chci jen, aby můj život byl zase normální! Chci zpět svou mámu.. to je všechno, co chci Ethane!" po tváři mi začali stékat slzy a já je rychlým pohybem setřela. 

"Jaydenovi jsem řekl, že pokud do zítřka odjedeš nechám si pro sebe tvoje pravé jméno. Pokud tady budeš ještě zítra večer, můj otec se dozví kdo jsi a věř mi, že nebude nadšený." s posledním slovem se otočil a odešel z pokoje. 

"Jsi v pohodě?" zeptala se Sasha, která se vrátila. Jen jsem přikývla a posadila se. 

"Dodělej mi ty vlasy, abychom mohli na ten stupidní večírek a tenhle den konečně skončil." 


Vešla jsem do místnosti plné lidí. Z jedné strany jsem měla Alexe a z druhé Jaydena. "Neboj se. Nikdo neví kdo jsi, takže se ti nic nestane." zašeptal Jayden a pohladil mě po zádech.

"Někdo to ví," zamumlala jsem a podívala se na druhou stranu místnosti, kde stál Ethan a o něčem si povídal s jeho otcem. Když si všiml, že ho sleduju, věnoval mi jeden ze svých děsivých úsměvů.

"Ten nic neřekl. Slíbil to." odpověděl Alex. "Půjdu zjistit o čem spolu mluví. Jaydene postarej se o našeho hosta." 

"S radostí," usmál se Jayden a nabídl mi rámě. S úsměvem jsem ho přijala a odešla s ním k baru. "Co to bude?" jen jsem pokrčila rameny a nechala to na něm.

"Kdo vlastně tenhle večírek pořádá?" zeptala jsem se.

"Digori Angel," zašeptal mi do ucha. "patří k mafii. Skoro všichni kdo jsou tady-" 

"Patří k mafii," doplnila jsem ho potichu a on přikývl. "to je snad zlý sen-" 

"Felicity?" ozval se za mnou známý hlas. "Co tady děláš?" pomalu jsem se otočila a dívala se do obličeje svého otce. Dobře- až teď je to zlý sen.


Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
DistanceKde žijí příběhy. Začni objevovat