Distance

-39-

"Běž pryč od mého syna, Greysone!" hlas George Halla jsem poznala okamžitě. A věděla jsem, že teď nastane velký problém. 

"Až se bude držet dál od mé dcery, budu se držet dál od něho." táta mě vzal za paži a přitáhl k sobě. Spatřila jsem jak George s Alexem v patách míří k nám. Jayden se natáhl, aby mě přitáhl zpět k sobě, ale nenápadně jsem zakroutila hlavou. 

"Dcery?" George se zmateně podíval na Alexe na mě. "O čem to tady mluví." táta sesílil stisk a já sykla bolestí. 

"Okamžitě jí pusťte," zasyčel Jayden. Všimla jsem si, že i Alex se víc napřímil. Cítila jsem jak mě Jayden bere za ruku, takže jsem jí stiskl. Když otec povolil svoje sevření, Jayden si mě přitáhl k sobě a schoval za svoje tělo.

"Jaydene-" jeho otec mluvil tichým hlasem, aby nás neslyšel nikdo jiný. Ale stejně to bylo jedno, protože se na nás dívali už všichni. "možná ti nedochází kdo ta holka je-" 

"Vím to," skočil mu do řeči. "a je mi to jedno, rozumíš? Nenechám vás, aby jste jí něco udělali. Teď s Felicity odejdeme a vy nás nebudete sledovat-" 

"Pojďme si o tom promluvit v klidu," navhrl Alex. "vyřešíme to." 

"Alexi sám víš, že v klidu to nepůjde," odpověděl mu Jayden a sledoval střídavě svého a mého otce. "kdyby tady nebyli zakázané zbraně ti dva by se už pozabíjeli." 

"Kde je Ethan?" zeptala jsem se potichu, protože mě to trochu nervozňovalo. 

"Nevím a je mi to jedno. Felicity běž si pro kabát." pobídl mě Jayden a já přikývla. Rychle jsem se otočila a spěchala k recepci. 

"Kam si myslíš, že jdeš?" Ethan mi zastoupil cestu. Chtěla jsem se otočit a rychle se vrátit, ale všimla jsem si zbraně v jeho ruce. "Teď půjdeš hezky se mnou. A nedělej žádné hlouposti." chytil mě za paži a vedl mě pryč. 

"Co se mnou chceš udělat?" zeptala jsem se a už se nesnažila o to znít klidně.

"Teď tě odvedu na jedno odlehlé místo a počkáme na mé drahé bratry. Neboj se.. až budeme dostatečně daleko, dostanou zprávu."

"Jayden tě zabije za to, že nedodržuješ slib," zamumlala jsem. "měli jsme přeci dohodu." 

"Opravdu si myslíš, že jsem tak hloupý?" zasmál se. Vyšli jsme ven z domu a zamířili k autu. "Nikdy by jsi neodešla bez jednoho z mých bratrů. Miluješ je!" když odemkl auto, hodil mě na sedadlo spolujezdce. Chtěla jsem otevřít a útéct, ale věděla jsem, že to nemá cenu. Dohonil by mě hnedka a možná by mě zastřelil. 

"Ethane prosím! Ty takový nejsi!" 

"Nevíš jaký jsem," odpověděl. "A už se to možná nedozvíš, protože tohle je tvůj poslední noc." nevím jak dlouho jsme jeli, ale konečně jsme zastavili. Podívala jsem se ven a spatřila nějakou starou budovu. "Vystup! Hned!" nařídil a já ho poslechla. Obešel auto a vzal mě hrubě za paži. Vedl mě dovnitř té budovy a mě se vyzula jedna lodička. Takže jsem tam teď kulhala jen v jedné botě. 

Otevřel mohutné dveře a vhodil mě dovnitř. Klopýtla jsem a spadla na zem. Rozsvítil a já zjistila, že jsme v nějakém opuštěném skladišti. 

"Tak-" usmál se a namířil na mě zbraň. "teď budeme jen čekat." 

Seděla jsem na studené zemi, opřené o studenou zeď. Klepala jsem se zimou a sledovala pochodujícího Ethane. "Už by tu měli být." zamumlal. "Dal jsem jim jasné pokyny-" přesně v momentě, kdy to dořekl před skladištěm zastavilo auto. Rychle jsem se postavila, ale namířil na mě zbraň. "Zůstaň na místě!" 

Dveře se otevřeli a v nich se objevil Jayden a Alex. Jaydenovi oči zkoumali místnost a když mě uviděl, nenávistě se podíval na svého bratra. 

"Jestli jsi jí něco udělal-" 

"V klidu bratříčku," zakoulel Ethan očima. "ani jsem se jí nedotkl. Se zábavou čekám na vás!" zasmál se. Dřív než jsem si to stihla uvědomit mě popadl za paži a přitáhl k sobě. Chtěla jsem se mu vymanit, ale najednou jsem ucítila jak přiložil zbraň k mému spánku. "Být tebou, uklidním se." zašeptal.

"Pusť jí!" nařídil Alex, který se s Jaydem pomalu vydal k nám. "Ethane tohle nejsi ty-" 

"Že to nejsem já? To vás tahle mrcha změnila! Oba jste se do ní zamilovali a teď se chováte jak její poslušní psi! Ale teď vám něco řeknu- dnes z toho skladiště jeden z nás neodejde. A je jen na ní, kdo to bude. Takže Felicity- kterého z mých bratrů mám zastřelit?" 

"Cože?" vydechla jsem překvapeně.

"Slyšíš správně. Můžeš se zachránit, ale musíš mi říct jedno jméno. Takže kdo?" znovu jsem se podívala na Jaydena a Alexe a zhluboka se nadechla.Nevěděla jsem jak jsem se mohla dostat do téhle situace. Ale stále jsem před dvěma kluky, které jsem milovala. A jejich bratr mi u hlavy držel zbraň. Po tváři mi stékaly slzy a potichu jsem vzlykala.

"Čas běží, zlatíčko," zašeptal mi do ucha a hlaveň pistole mi přitiskl víc ke spánku.

"Já nemůžu-" vzlykla jsem. "Radši mě zabij. Zabij mě!" můj zoufalý výkřik se rozlehl skladištěm.

"Jak si přeješ." 

Blížíme se k závěru první knihy! 😎