"Nechápu jak mě s ním můžeš někam pustit," řekla jsem tetě u snídaně. "Vždyť- ani ho pořádně neznáme. Co když mě unese a prodá na trhu s lidským masem?" teta si povzdychla.
"Je to složité, Felicity," začala a podívala se na Thomase, který opravoval úkoly. Hledala u něho pomoc, ale ta nepřišla. Chtěl abychom si to vyříkali jen mezi sebou a já mu za to byla vděčná. "Greyson je tvůj otec a já to vím. Když chodil s tvou matkou párkrát jsem ho potkala.. Nemůžu mu bránit v tom, aby tě poznal."
"V kolik tady bude?" pozvdychla jsem si poraženecky. Věděla jsem, že nemá cenu se hádat. Už bylo rozhodnuto.
"Prý spolu půjdete na oběd do nějaké drahé restaurace," odpověděla. "Máš se obléknout slušně."
"Jasně, ještě bude rozhodovat, co si oblíknu," odfrkla jsem. Teta chtělě něco říct, ale Thomas byl rychlejší.
"Felicity má pravdu, Hayley," zastal se mě. "Jak jí můžeš nutit do schůzky s člověkem, kterého nezná? Jasně možná to je její otec.. Ale nezapomeň, že je to chlap, co opustil tvou sestru, když byla těhotná. Měl spoustu času navázat s Felicity vztah, ale to neudělal.. Podle mě svou šanci už ztratil-"
"Vy jste se proti mě snad spykli," zavrčela teta. "Myslíte, že je to pro mě jednoduché?" nazdvedla jedno obočí. "Co mám ale dělat? Je to její otec a má právo s ní mluvit! To že si s ní jednou promluví neznamená, že si jí odveze.. Kdyby to jen zkusil.. Bojovala bych.. Bojovala bych protože Felicity je můj celý svět!" začala jsem se cítit špatně, že jsem na tetu byla tak hnusná. Zvedla jsem se od stolu a došla k ní. Pevně jsem jí objala.
"Promiň," zašeptala jsem. "Nemyslela jsem to tak."
Dívala jsem se na svůj odraz v bílých šatek. Najednou můj pohled sklouzl na moje rty. Prsty jsem po nich přejela a vzpomněla si na včerejší polibek. Jayden se mi neozval a já přemýšlela, jestli se mu mám ozvat sama. Nakonec jsem to zatrhla.
"City? Už je tady!" zavolala teta z haly. Vzala jsem si červené psaníčko a vyšla ze svého pokoje. Teta zrovna otevírala dveře ve kterých stál můj otec. Stejně jako včera na sobě měl svůj drahý oblek.
"Felicity," když mě uviděl široce se usmál. "Moc ti to sluší."
"Děkuju," odpověděla jsem. Podívala jsem se na tetu, která na mě s úsměvem přikývla. Došla jsem k ní a nechala se obejmout. "Mám tě ráda, teto Hayley."
"A já mám ráda tebe," zašeptala a políbila mě do vlasů. Potom jsem vyšla ven z domu a zamířila k černému Range Roveru. Táta mi otevřel dveře a já vklouzla do měkkých sedaček. Zabouchl dveře a obešel auto, aby si sedl za volant. Nastartoval a rozjel se pryč.
"Kam jedeme?" zeptala jsem se a podívala se ven z okýnka.
"Chci tě vzít do jedné úžasné restaurace," vysvětlil. "Jsem si jistý, že se ti tam bude líbit. Jednou jsem tam byl s tvou matkou, která si to tam hned zamilovala." překvapeně jsem se něho podívala. Máma říkala, že spolu nebyli moc dlouho, ale jak se zdá, možná mi neřekla všechno. "Chceš se na něho zeptat?"
"Počkám až budeme v restauraci," zašeptala jsme. Táta přikývl a já zvýšila hlasitost rádia. Cesta trvala zhruba půl hodiny než jsme konečně dojeli před restauraci o kterém jsem nikdy neslyšela. Už zvenku vypadala hodně nobl, takže jsem chápala, proč jsem se měla obléknout slušně. Vystoupila jsem z auta a uhladila si šaty. Společně jsme se vydali dovnitř.
"Mám rezervovaný stůl na jméno Black," oznámil táta muži, který stál u dveří. Ten se podíval do svých papírů a přikývl.
"Johne, zaveď pana Blacka ke stolu devět!" zavolal na mladého chlapce, který mohl být jen o pár let starší než já. Kluk-John přikývl a věnoval mi úsměv. Potom nás odvedl k našemu stolu. Odsunul mi židli, abych se mohla posadit.
"Děkuju," oplatila jsem mu úsměv a posadila se. Když odešel, podívala jsem se na tátu. "Takže- "
"Takže- Hádám, že máš spoustu otázek."
"Hádáš správně," přikývla jsem. "Vlastně nevím, kde začít. V hlavě mám naprostý zmatek. Co tady děláš? Proč ses tady objevil zrovna teď? Proč jsi tady nebyl, když máma umírala?"
"Felicity," povzdychl si. "Je to složité, dobře? Chci jen aby si věděla, že jsem se o tebe staral. Posílal jsem tvé matce peníze a ona mi posílala tvé fotky.. Podívej-" odmlčel se, aby vytáhl peněženku. Něco z ní vytáhl a podal mi to. Dívala jsem se na malou holčičku, která byla celá od čokoládové zmrzliny. Zhluboka jsem se nadechla. "Věděl jsem o všem, co jsi dělala.."
"Byl jsi s mámou v kontaktu?" vydechla jsem. Táta přikývl. "Říkala mi, že nevíš kde jsi. Lhala mi.."
"Není to její chyba," bránil ji. "Nebylo bezpečné, aby si věděla, kde jsem, Felicity. Ani teď není bezpečné, abych byl s tebou. Ale už jsi velká a zasloužíš si vědět pravdu."
"Pravdu?" nechápavě jsem svraštila obočí. "Nechápu o čem to mluvíš." čekala jsem na jeho odpověď, ale najednou se zahleděl na něco za mnou. Otočila jsem se a spatřila jak do restaurace vešli tři osoby. Překvapeně jsem zamrkala, když jsem v nich poznala bratry Hallovi.
Ještě dnes výjdou odpovědi na vaše otázky
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
