Distance

-12-

Další den jsem už procházela školní chodbou. Šla jsem si do skříňky pro učebnice matematiky, když v tom jsem si všimla Jaydena, který říkal něco nějaké holce. Vypadala tak na prvačku. Zajímalo mě, jestli s ní už něco měl nebo se na to teprve chystá. Musel vycítit můj pohled, protože zvedl hlavu a podíval se na mě. Pohladil tu holku po paži a něco jí řekl. Ta přikývla a Jayden se vydal ke mě.

"Smithová," pozdravil. "Jaký byl výlet?" vydal se po mém boku k mé skřínce a já si nemohla nevšimnout těch pohledů, které na nás házeli ostatní studenti. Jistě si mysleli, že časem se spolu vyspíme. Protože Jayden spí snad s každou. 

"Přežila jsem ho," odpověděla jsem. "Nová oběť," kývla jsem hlavou směrem k holce ke které se přidaly její spolužačky a ona jim začala všechno vyprávět.  "Máš s ní v plánu něco víc, než jen spát?" Jayden se zarazil a překvapeně zamrkal. Potom ale nasadil svůj obvyklý úšklebek.

"Však mě znáš," pokrčil rameny a já se zamračila. "Co je?" 

"Měla jsem pocit, že znám třeba jiného Jaydena, než všichni ostatní tady," vysvětlila jsem. "Ale asi jsem se pletla, že?" založila jsem si ruce na hrudi a zastavila se. Podívala jsem se na něho a přemýšlela, co si zrovna myslí. Nedával na sobě své pocity znát, stejně jako jeho bratři. 

"Omlouvám se, pokud jsis myslela, že jsem jiný," odpověděl nakonec. "Ale já nejsem ten dobrý, rozumíš? S každou holkou z téhle školy jsem aspoň jednou spal.. A pokud ne, tak teprve budu.. Takový prostě jsem, Felicity." udělal ke mě krok a natiskl mě na skříňku. Položil ruku na můj bok.

"Nedotýkej se mě," zasyčela jsem a shodila jeho ruku z mého boku. Přesto jsem se nemohla zbavit toho mravenčení na těle, kde se mě dotkl. Nechtěla jsem si připustit, že mě ten kluk přitahuje. 

"Veř mi, Smithová," naklonil se těsně ke mě, takže jeho rty byli u mého ucha. "Ještě budeš prosit, abych se tě dotýkal." přemístila jsem ruce na jeho hruď a odstrčila ho od sebe. Nechápala jsem, jak se tak rychle mohl změnit. Kam zmizel ten kluk, co mě odvezl na své motorce domů? A potom mi to došlo.. stačil jediný pohled na všechny ostatní okolo nás a věděla jsem, že to dělá kvůli nim. Užíval si tu pozornost toho, že si ti lidi myslí, že každou dívku dostane. Právě teď mě využíval, aby to všem dokázal.

"Nic s tebou mít nebudu," pomalu jsem zakroutila hlavou. "A jen kdyby jsi to nevěděl- s tvým bratrem jdu zítra na rande. A věř mi.. užijeme si to." přes jeho obličej přelétl nějaký neznámý pohled, který ale hned zamaskoval. Couvl odemě jako bych ho zasáhla, takže jsem se zase mohla zhluboka nadechnout. Doufala jsem, že si nevšiml jak rychle moje srdce bije. Bez dalšího slova jsem se kolem něho protáhla a pokračovala rychle v cestě ke skřínce. Když jsem měla svou učebnice, vydala jsem se do třídy. Kdyby tady dneska Olivia byla tak by se nic z toho nestalo, ale ona musela k doktorovi.

"Co myslíš? Jak dlouho potrvá než dá nějakému Hallovi?" uslyšela jsem, když jsem procházela okolo kluků z lakrosového týmu. Zarazila jsem se a podívala se na ně.

"Bro mám pocit, že tě slyšela," zasmál se vysoký blonďák a plácl svého kamaráda po zádech. 

"Aspoň se jí můžu zeptat," odpověděl pobaveně ten kluk. "Tak co, žabičko? Jak dlouho to potrvá? Nebo jsi už nějakýmu dala?" viděla jsem rudě. A možná jsem sevřela ruku v pěst a nechala jí vyletěl. Zasáhla jsem jeho nos a jediné co jsem vnímala byl jeho bolestný výkřik a krev, která se mu tekla po ruce, kterou si položil na nos. Jeho kamarád se k němu sklonil.

"Hej jsi v pohodě?" zeptal se.

"Ty malá-" nedozvěla jsem se jak hezky mě chtěl nazvat, protože zmkl uprostřed věty. Díval se někam za mnou, takže jsem se otočila.

"Děje se tady něco?" Ethan se postavil vedle mě. Když mu ani jeden z kluků neodpověděl, obrátil se ke mě. "City?" 

"Musím jít," vyhrkla jsem. Byla jsem zděšená z toho, co jsem udělala. Ale cítila jsem i něco jiného. Vzrušení. Než jsem vešla do třídy, zarazila jsem se. Matematika byla poslední hodina, takže jsem neuvažovala dlouho. Hodila jsem učebnici matematiky do baťohu a vydala se k východu.