Distance

-14-

Když Ethan zastavil před domem, kde parkovalo velké množství aut, nechápavě jsem se na něho podívala. Doufala jsem, že si tady jen potřebuje něco vyzvednou, ale když vytstoupil a otevřel dveře, věděla jsem, že mě doopravdy vzal na párty. Tentokrát ale nebyla jeho. "Co tady děláme?" 

"Myslel jsem, že by se ti tady líbilo," pokrčil rameny. "Jasmine dělá ty nejlepší mejdany.. tedy až po mě." zasmál se a já se zamračila. Opravdu mě vzal na naše rande na mejdan? Ten kluk se mi snad jenom zdál. Přehodil ruku přes moje rameny a vedl mě k domu, kde duněla hudba. Všichni se na nás obrátili a začali zdravit Ethana. Já jakobych tady ani nebyla. "Donesu nám něco k pití. Co si dáš?" 

"Colu," odpověděla jsem a Ethan přikývl. Pusil mě a vydal se do kuchyně. Já zůstala stát uprostřed místnosti mezi lidma, které jsem ani skoro neznala. Některé jsem poznala ze školní chodby, ale to bylo tak všechno. Na jednou ke mě došel nějaký kluk.

"Copak tu tak pěkná holka dělá sama?" zeptal se a já si ho prohlídla. Nepřipomínal mi nikoho, koho jsem viděla ve škole. Možná ani nechodil na stejnou střední. Než jsem mu stihla odpovědět, Ethan se vrátil a podal mi kelímek.

"Není sama," odpověděl a díval se na něho chladným pohledem. Potom mě objal okolo pasu a přitáhl k sobě. Zašala jsem se cítit jako jeho majetek. Neznámý kluk zvedl ruce na svou obranu a začal couvat. Když byl pryč, napila jsem se a hned se zašklebila.

"Dal jsem ti do tohu rum," vysvětlil. "Neboj.. Víc coly málo rumu." najednou se napřímil a díval se na něho za mnou. Otočila jsem se a spatřila partu kluků, která mířila do sklepa. "Počkáš tady chvilku? Hned se vrátím." 

"Jo.. jasně," zamumlala jsem. Ethan se vydal za tou partou a zachvíli zmizel stejně jako oni za dveřmi do sklepa. Rozhlídla jsem se a snažila se najít nějakou známou tvář. Najednou jsem se široce usmála. "Olivio!" křikla jsem a ona se otočila. Když mě spatřila, zatvářila se dost překvapeně, ale hned se začala usmívat. Doběhla ke mě a já věděla, že i přesto, že tu je chvilku vypila toho hodně. Vrávoravě mě objala.

"Co tady děláš? Nemáš být na rande?" zeptala se. Povzdychla jsem si.

"Tohle je moje rande," máchla jsem rukou. "Ethan mě vzal na tuhle párty, ale zmizel do sklepa s nějakýma klukama."  

"Kretén," řekla. "Rose tu je taky! Pojď za náma! Pořádně si to užijeme." a měla pravdu. Ethana jsem zbytek večera skoro neviděla. Ani se mě nesnažil najít. Seznámila se s novými lidmi a pila jsem. Hodně pila.  Z reproduktorů začala hrát známá písnička a já nadšeně zatleskala. 

"Musím tancovat!" křikla jsem nadšeně Olivii do ucha a ona přikývla. Rozhlídla jsem se, ale obyvák byl plný lidí. Uviděla jsem stolek na kterém se válelo pár kelímků. "Tam!" ukázala jsem prstem ke stolu a Olivie se rozesmála, když sledovala jak se vrávoravě vydávám ke stolu. Skopla jsem kelímky na zem a přidržela se ramene nějakého kluka, abych vylezla na stůl. Všichni se na mě začali dívat. Začala jsem se kroutit do rytmu hudby a všichni mě povzbuzovali. Najednou jsem začala pociťovat horko. Odtáhla jsem si látku trika z hrudi a zalapala po dechu. "Je tu nějaké horko.." zamumlala jsem. Nenapadlo mě nic lepšího než si tílko přetáhnout přes hlavu. Hodila jsem ho po nějakém klukovi a ten ho se smíchem chytil.

Ale stejně to nepomohlo. Hlava se mi točila jako nikdy dřív. Věděla jsem, že pokud si nesednu, určitě omdlím. Chtěla jsem slézt dolů, ale viděla jsem rozmazeně. Najednou mi podjela noha a já už čekala na trvdý dopad, ale přepadla jsem někomu přes rameno. "Páni-" vydechla jsem, když jsem viděla jeho zadek. Nesl mě pryč a já se nebránila. Pokud má takový zadek, jak asi vypadá zepředu? Procházeli jsme okolo Olivie a ta na mě zvedla palce. Nechápala jsem, co tím myslí, ale bylo mi to jedno. 

Neznámý se semnou vydal po schodech nahoru a otevřel dveře nějakého pokoje, který byl prázdný. Položil mě na postel a já si ho konečně mohla prohlídnout. "Zdáš se mi?" zašeptala jsem.

"Kde je Ethan, City?" zeptal se mě Jayden, ale já si prohlížela jeho tvář. Měl natržený ret a mě zajímalo, co se mu stalo.

"Co se ti stalo?" zašeptala jsem.

"To je jedno," odpověděl. "Kde je můj bratr, Felicity?" sklonil se ke mě a já se usmála. Nechápavě zamrkal a já omotala ruce kolem jeho krku. Jayden který to nečekal, spadl na mé tělo. "Panebože, Felicity," zamumlal a snažil se zvednout, ale nepustila jsem se ho. "Pusť mě." nazněl naštvaně. Spíš unaveně.

"Až mi řekneš, co se stalo." zašeptala jsem. Jayden se ušklíbl.

"Jen jsem se porval. Všichni mi přeci říkají rváč Jayden. To jsi nevěděla?" zamračila jsem se a Jayden měl co dělat, aby se nerozesmál. "Co je?" 

"Mně se to jméno nelíbí." 

"Ne? A jak by si mi říkala ty?" usmál se. Tentokrát to byl úplně jiný úsměv než jsem u něho zvykla. Byl opravdový.

"Můj Jayden."