Stála jsem před školou a čekala na tetu. Samozřejmě měla spoždění a telefon mi nebrala. Mohla bych se vrátit do školy a najít Thomase, ale mám pocit, že ještě učí. Olivia už tak odjela, takže jsem se jí nemohla zeptat na cestu. Rozhlídla jsem se po parkovišti, jestli tady teta třeba někde neparkuje. Ale její auto jsem neviděla. Zaujal mě, ale černý sportovní vůz audi. Nebo spíš kluk, co se o to auto opíral. Měl na očích sluneční brýle a něco dělal na telefonu. Najednou zvedl hlavu a podíval se mým směrem. Rychle jsem se odvrtátila a kousla se do rtu. Najednou předemnou zastavilo tetino auto a já rychle nastoupila.
"Moc se ti omlouvám, City," řekla mezitím co vyjížděla z parkoviště. "Na poslední chvíli došla jedna zákaznice a já ji nemohla odmítnout."
"V pohodě," odpověděla jsem a snažila se ještě najít toho kluka, ale byla jsem už moc daleko. Zabořila jsem se do sedačky auta.
"Jak bylo ve škole?" zeptala se teta a usmála se na mě.
"Dobrý," zamumlala jsem. "Seznámila jsem s jednou holkou. Jmenuje se Olivia a vypadá opravdu mile."
"To je super," věděla jsem, že teta je z toho nadšená. Chtěla pro mě jen to, abych se zase vrátila ke svému životu. "Tak jí někdy můžeš pozvat na večeři. Moc ráda se s ní seznámím." jen jsem přikývla. Když jsme konečně dojeli domů, teta zaparkovala na příjezdové cestě. "Thomas dneska dojde na večeři. Dáme si čínu, co ty na to?"
"Klidně," odpověděla jsem a vydala se do svého pokoje. Položila jsem baťoh na zem a ze skříňě vytáhla legíny a vytahané triko. Rychle jsem se převlékla a šla se zeptat tety, jestli chce s něčím pomoct.
"Ne." zakroutila hlavou. "Nebo vlastně- mohla by si zajít do obchodu? Chybí mi nějaká zelenina."
"Jasně proč ne," pokrčila jsem rameny. Obchod bylo jediné místo, které jsem věděla, kde se přesně nachází. "Hned budu zpátky." vzala jsem si tašku a peníze. Vyšla jsem z domu a zamířila ulicí k obchodu. Bylo to tak deset minut chůze. Obchod vlastil starší pár, kteří znali snad všechny z ulice. Když jsem vešla dovnitř paní Millerova se na mě široce usmála.
"Felicity," řekla. "Jak se má teta?"
"Má se dobře, paní Millerova," oplatím jí úsměv. "Jen mě poslala pro nějakou zeleninu na večeři." vyberu si, co potřebuji a zaplatím. Slíbím paní Millerové, že zase brzo příjdu a vyjdu z obchodu. Prvně si toho ani nevšimnu, ale potom uslyším ty hlasy. Otočím se tím směrem a spatřím tři kluky, kteří se hádají u černého auta. Dva z nich poznám a hned mi dojde, že toho třetího jsem dnes viděla na parkovišti. Že bych měla takové štěstí a viděla všechny tři bratry pohromadě? Všichni tři na očích měli sluneční brýle a Jayden se opíral o motorku. Chtěla jsem zmizet dřív než si mě všimnou, ale bylo pozdě. Hlasy utichli a všichni se podívali mým směrem.
Jejich bratr se jich na něco potichu zeptal a Ethan odpověděl. Nevěděla jsem, co bych měla udělat a tak jsem zvedla ruku a nejistě na ně mávla. Všimla jsem si jak si Jayden uchechtl.
"Felicity," zvolal Jayden. "Máme na sebe opravdu štěstí, že?" nejistě k nim dojdu. "Ethana znáš.. a tohle je Alex."
"Ahoj," řeklu potichu a podívám se na něho. Jen kývne na pozdrav a obrátí se k Jaydenovi.
"My s Ethanem pojedeme. Víš co jsme si domluvili, Jayi." Jayden přikývl a Alex nastoupil do auta.
"Měj se, City." mrkl na mě Ethan a vlezl do auta. Alex nastaroval a než jsem se stačila nadechnout auto bylo pryč. Došlo mi, že stojím pořád vedle Jaydena.
"Chceš svézt?" zeptal se.
"Ne," zakroutila jsem hlavou a nejistě se podívala na motorku. "Nemám to daleko."
"Kdybych tě svezl, bylo by to rychlejší." pokračoval, ale znocu jsem jen zakroutila hlavou.
"Nedověřuju tomuhle," ukázala jsem na motorku a Jayden se uchechtl.
"Jak myslíš," pokrčil rameny a sundal si brýle. Schoval je do baťohu a nasadil si helmu. Nasedl na motorku. "Věřím, že se zase znovu setkáme." jen jsem přikývla a Jayden nastartoval. Projel kolem mě a je vydechla všechen vzduch z plic. Nevěděla jsem, kdo jsou ti kluci zač, ale věděla jsem, že Olivia má pravdu. Nic s nimi nechci mít.
Všichni bratři Hallovi jsou na scéně? Co na ně říkáte? Kdo se vám zamlouvá zatím nejvíc?
ČTEŠ
Distance
RomanceFalicity Smithová měla obyčejný život. Dokud jí do něho nevstoupili bratři Hallovi.