Distance

-30-

Už z Alexova pohledu jste mohli poznat, že je pořádně naštvaný. A když říkám pořádně, myslím opravdu ale opravdu hodně. Rozrazil vchodové dveře a Ethan se nahoře utišil. Měla jsem štěstí, že je tak hloupý a myslel si, že jsem pořád v pokoji. Uslyšela jsem kroky a Ethan se objevil na schodech.

"Alexi?" vydechl překvapeně. Potom se nervozně podívala ke dveřím Alexova pokoje. "Co tady děláš tak brzy?" 

"Myslím, že hledáš ji," promluvil Alex tichým, nebezpečným hlasem a ustoupil, takže na mě Ethan konečně viděl. "Víš, co je zajímavé? Viděl jsem jí jak utíká z mého pokoje oknem. Můžeš mi to nějak vyřešit?" 

"Všechno ti to vysvětlím, Alexi-" 

"Chtěl si ji ublížit?" skočil mu Alex do řeči. Uhnula jsem pohledem, když jsem na sobě cítila Ethanovi oči. "Tak chtěl!" vykřikl až jsem sebou ucukla.

"Proč se o ní tak zajímáš?!" Ethan začal ztrácet nervy. "Je to vnučka Dominica de Marca! Toho muže, který zavraždil našeho dědu, copak jsi zapomněl!?" 

"Ale ona je nevinná!" Alex na mě ukázala a já si přála zmizet. Přála jsem si být u tety a na všechno zapomenout. 

"To si jen myslíš! Je stejná jako všichni! Ale ty i Jayden jste zaslepení city!" Ethan seběhl schody a postavil se tváří tvář Alexovi, který byl ale skoro o hlavu vyšší než on. "Jen si to přiznej, Alexi, něco k ní cítíš." 

"Tak to není," zakroutil hlavou Alex. "Máme svůj kodex, Ethane! Neubližovat nevinným lidem!" 

"Kdy už pochopíš, že ona není nevinná?" Ethan se na mě podíval v momentě, kdy jsem zvedla hlavu. "Nevidíš ten řetízek, co ji visí okolo krku. Je to jejich symbol! Symbol, že je z ní zabiják! Prokázal bych službu skoro všem, kdo její rodinu nenávidí, kdybych jí zabil." odfrkl. Najednou se všechno stalo strašně rychle. Alex se vrhnul na Ethane a ten spadl na schody. Ethan se, ale rychle vzpamatoval a začal se bránit. Můj pohled padl na mou kabelku, kde jsem měla mobil. Měla bych zavolat policii? Ale jak jim vysvětlím, celou tuhle záležitost. 

Auto. Alex nechal nastartované auto. Naposledy jsem se podívala na dva kluky, kteří se prali kvůli mě a vyběhla jsem z domu. Ignorovala jsem bolest v kotníku, protože jsem chtěla být co nejrychleji pryč. 

Konečně jsem viděla Alexovo auto, ale nebylo opuštěné. Ve vnitř někdo seděl a vypadal nervozně. Neviděla jsem mu do tváře, protože byla až moc velká tma. Najednou se podíval mým směrem a já si oddychla. Dveře auta se rychle otevřeli a Jayden ke mě doběhl. Chytil mě do náruče dřív než se mi stačila podlomit kolena.

"Držím tě," zašeptal. "Mám tě." zopakoval. 

"Jaydene," špitla jsem. Po tváři mi začali stékat slzy, protože jsem je už neudržela. "Alex a Ethan-"

"Hned tam půjdu," přikývl. "Jen tě položím do auta.." Vzal mě do náruče a odnesl k autu. Otevřel zadní dveře a opatrně mě položil dovnitř. "Teď to auto zamknu, aby ses cítila v bezpečí, dobře? Slibuju, že brzy budu zpátky." zastrčil mi pramen vlasů za ucho a já přikývla. Zavřel a já uslyšela cvaknutí zámku. Potom se vydal ke svému domu. Nevím kolik času uběhlo, ale když se konečně auto odemknulo, cítila jsem úlevu. Dveře řidiče se otevřeli a Alex si sedl za volant. Když nastartoval, zamračila jsem se.

"Kde je Jayden?" vydechla jsem a posadila se. Nikde jsem ho neviděla. Alex se bez odpovědi rozjel. "Alexi, kde je Jayden?" zopakovala jsem svou otázku. 

"Musíš vypadnout z města, Felicity. Ethan tě chce dostat. A nepřestane dokud tě nebude mít." 

"Odjet?" zamračila jsem se. "Odjet kam? O čem to mluvíš? Kde je Jayden?" 

"Jayden s tebou jet nemůžu," odpověděl. "Pojedu s tebou já, abyc tě ochránil.. Ale neboj, ještě se s tebou rozloučí. Teď se stará o Ethana." 

"A co mám asi říct tetě?" vydechla jsem. "Nemůžu odjet, Alexi!" 

"Neboj se.." Alex se na mě podíval skrz zrcátko. "Tvé tetě to vysvětlíme. Teď jedeme k tobě, aby ses sbalila. Hned potom vypadneme z Kalifornie."