Distance

-40-

Slyším jak mačká spoušť a čekám až mě zasáhne kůlka. Zavřu oči, abych to měla rychle za sebou, ale nic se neděje. Najednou uslyším tichá smích a překvapeně otevřu oči. "Nevaroval tě náhodou táta, aby sis hlídal za každou cenu svou zbraň?" zeptal se Alex.

"Ještě u Angelů jsem ti vyndal zásobník," pokračoval Jayden. "a teď pusť Felicity, Ethane. Jsme dva proti jednomu a narozdíl od tebe tu zbraň nabitou máme." 

"A co bude teď?" zavrčel Ethan. "Já se nevzdám! A otec taky ne, když ví, že je to Danielova vnučka!" 

"Odjede," odpověděl mu Alex. "podle dohody odjede na místo, kde o ní nikdo nebude vědět. Ani její otec, takže jí nebude moct kontaktovat. Zdá se jména jejich jména, Ethane." Jayden jen přikývl a sledoval svého bratra. Ethanův stisk zesílil a já se kousla do rtu, abych nevykřikla. 

"Který z vás pojede s ní?" zeptal se Ethan s úšklebkem. 

"Ani jeden," teď to byl Jayden kdo odpověděl. "ani jeden s ní nepojede, Ethane." setkala jsem se z jeho pohledem a hledala v něm něco, co by mi vypovídalo o tom, že teď lže. Ale nic jsem nenašla.

"Dobře tedy," Ethan mě pustil a Jayden ke mě doběhl. Chytil mě do náruče a já se zhluboka nadechla. "nechám jí na pokoji, pokud je pravda to co jste teď řekli. Jestli odjete a nebude mít nic společného s jménem jejího otce a dědy nechám jí být." 

"Jaydene běž připravit auto. Počkám tady s Felicity." nařídil Jaydenovi Alex. Jayden se na mě ustaraně podíval.

"Budu v pořádku." zašeptala jsem. Přikývl a políbil mě do vlasů. Potom se rychle vydal pryč ze skladiště. Alex ke mě došel a já se podívala po Ethanovi. Ale nikde jsem ho neviděla. Nechápavě jsem se zamračila, ale víc jsem to neřešila. "O čem jste to mluvili? Kam mě posíláte?" 

"Jayden ti všechno vysvětlí," povzdychl si Alex. "neboj se tvá teta o tom bude vědět a pojede s tebou. Greyson ani tvůj děda tě nenajdou." vnímala jsem jeho pohled, který byl plný lásky. Vrhla jsem se mu kolem krku a objala ho. 

"Mám tě ráda, Alexi-" zašeptala jsem. "Ale Jaydena-" 

"Miluješ," doplnil a já přikývla. Odtáhla jsem se a Alex se na mě podíval. "je to v pořádku, Felicity. Jsem rád, že jsem tě mohl poznat." 

"Já taky," usmála jsem se. "mám pocit, že na tebe nikdy nezapomenu, Alexi Halle." 

"Věř mi Felicity Smithová- i kdybych na tebe chtěl zapomenout nepovede se mi to." uchechtl se. Ve dveřích skladiště se objevil Jayden.

"Auto je připraveno." oznámil a Alex přikývl. Naposledy jsem k němu přistoupila a omotala ruce kolem jeho krku. Vdechla jsem jeho vůni a usmála se. Nevěděla jsem, jestli je to naposledy co ho vidím nebo jestli se ještě někdy setkáme, ale nechtěla jsem riskovat. Potom jsem se vydala rychle za Jaydenem, který mě vzal za ruku a vedl do auta. 

Když mě posadil natáhl se, aby mi zapnul pás. "Zvládnu to sama, Jaydene." zastavila jsem ho. Podíval se na mě a já v jeho očích uviděla slzy. 

"Ani nevíš jakej jsem o tebe měl strach," zašeptal. "nedokážeš si ani představit o čem jsem uvažoval, když jsem sem jel. Chtěl jsem Ethana zabít, Felicity. Chtěl jsem zabít svého bratra." 

"Hej," vydechla jsem a položila ruku na jeho tvář. Donutila jsem ho, aby se mi zadíval do očí. "jsem v pohodě.. Prostě pojedeme, dobře?" Jayden přikývl a zavřel. Než vlezl do auta, připoutala jsem se. "Kam jedeme?" zeptala jsem se, když vyjel. 

"Musím tě dostat k letadlu," začal Jayden. "to tě dostane pryč, kde na tebe bude už čekat tvoje teta." 

"Mě?" zamračila jsem. "A co ty?" 

"To co jsem řekl ve skladišti jsem myslel vážně." Jayden se na mě na krátkou sekundu podíval. "Nechám tě jít." 

"Nechci aby si mě nechal jít," zakroutila jsem hlavou. "Jaydene tohle mi nesmíš udělat." 

"Tohle je přesně to co musím udělat, Felicity," namítl. "možná to teď nechápeš, ale časem to pochopíš. Pochopíš, že to dělám kvůli tomu, abych tě ochránil." 

"Tohle je špatně," zamumlala jsem. "řekl jsi, že se mě nevzdáš tak lehce. Slíbil jsi, že budeš bojovat!" cítila jsem jak se mi do očí derou slzy. "Nemůžeš mě jen tak opusit." 

"Já musím!" praštil do volantu. "Myslíš, že je to pro mě jednoduché? Nejradši bych odletěl s tebou, ale tím zvýším riziko, že tě najdou.. a to nemůžu dopustit." podívala jsem se ven z okýnka, aby mě neviděl brečet. Když zastavil, spatřila jsem venku soukromé letadlo. Jayden vystoupil a já sledovala jak z kufru bere tašku. Pomalu jsem vystoupila, ale nedokázala jsem se na něho podívat. 

"Felicity," povzdychl si a došel ke mě. Položil tašku na zem a uchopil můj obličej do dlaní. Donutil mě, abych se mu podívala do očí. "jestli je tohle naposledy, co mě vidíš.. co by jsi řekla?" 

"Že na tebe počkám," odpověděla jsem. "je mi jedno jak dlouho to bude trvat. Ať budu kdekoliv budu na tebe čekat." 

"Ne," Jayden smutně zakroutil hlavou a palcem mi setřel slzy. "to ti nedovolím. Musíš žít svůj život. Sama jsi říkala, že chceš zpět svůj život bez starostí.. teď máš možnost." 

"Ty o tom, ale nerozhoduješ!" zapíchla jsem mu prst do hrudi.  "Nemůžeš o tom rozhodovat.." 

"Já bych ti poděkoval-" pokračoval jakobych nic neřekla. "Za všechno." 

"Prosím.." vzlykla jsem znovu. "nedělej to. Já- já nikam nepůjdu. Potřebuju tě." 

"A taky bych ti řekl jak moc tě miluju... a vždycky budu Felicity Smithová." zašeptal.

"Prosím. Já tě miluju.." Jaydne se smutně usmál a sklonil se. Cítila jsem jak přitiskl rty na ty mé. Bylo mi jedno, že ten polibek je slaný od mých slz. Jen jsem si přála, aby mě nepouštěl. 

"Pane Halle. Letadlo je připravené." z ničeho nic se tam objevil nějaký muž. 

"Slečna už je taky připravená," přikývl Jayden a já začala koutit hlavou. "tady je její taška Bruci. Ty a Elliot mi ručíte, že se s ní nic nestane." 

"Můžete s námi počítat," přikývl Bruce a vzal si od Jaydena mou tašku. Jayden se znovu otočil na mě.

"Miluju tě." vydechl. 

"Nezvládnu to-" vyhrkla jsem. "Bez tebe to nezvládnu.." 

"Zvládneš," přikývl. "Já vím, že ano. Jsi jiná než ostatní, Felicity." 

"Jaydene-" 

"Elliote-" Jayden o krok ustoupil a já se nechápavě otočila. Najednou jsem se ocitla v náruči nějakého svalnatého muže. Začala jsem kopat a dokonce jsem ho i kousla. Nevím jak moc jsem křičela, ale myslím, že hodně. Když mě odnesl do letadla a posadil na sedačku, vyskočila jsem na nohy a běžela ke dveřím letadla. Ale ty už byli zamknuté. Začala jsem bouchat do okýnka a podívala se ven. Jayden tam stál a po tváři mu stékala slza. A já nevěděla, jestli ho ještě někdy uvidím.

Tak a jsme u konce první knihy. Nemusíte se bát, protože takhle kniha bude mít pokračovaní a bude akčnější než toto (snad) Jsem ráda, pokud jste dočetli až sem.Budu ráda za váš názor na naše hlavní postavy a celý příběh. Informace ohledně druhého dílu přidám snad co nejdřív.☝😊