Distance

-34-

Ležela jsem v posteli, když v tom mi začal zvonit mobil. Rychle jsem se pro něho natáhla a vydechla úlevou, když jsem spatřila Oliviino jméno. Přijmula jsem hovor a přiložila si mobil k uchu. 

"City, můžeš mi říct, co se to děje? Tvoje teta si myslí, že jsme jeli kempovat a já jsem strach bez sebe, protože absolutně nevím kde-" 

"Jsem v pohodě, Liv," skočila jsem jí do řeči. "nemůžu ti říct, kde jsem, ale jsem v bezpečí." 

"Je tady něco o čem bych měla vědět?" zeptala se a já se posadila. "Ublížil ti někdo?" 

"Ne," zakroutila jsem hlavou. "věř mi.. kdybych ti mohla říct, co se děje, tak to udělám, ale je to moc nebezpečné. A je důležité, aby si moje teta myslela, že jsem s tebou." 

"Dobře," zamumlala. Podle hlasu jsem poznala, že je zmatená. Neměla jsem jí to za zlé.. Já bych byla taky celkem zmatená, kdyby se mi to stalo. "můžeš ale odpřísáhnout, že jsi v pořádku?" 

"Můžu," usmála jsem se. "jsem v naprostém pořádku. Až se vrátím zkusím ti to vysvětlit." 

"A kdy se vrátíš?" 

"Nevím," povzdychla jsem si. "to je věc, kterou netuším, Liv." 

"Mimochodem," vyhrkla. "viděla jsem dneska Ethana. Nevím, co se mu stalo, ale je dost pomlácený. Asi strkal ruce tam kam neměl." 

"Pomlácený?" vydechla jsem. 

"Jo," odpověděla. "ale pořád je to fešák. Teď dokonce ještě větší, protože mu to přidalo trochu drsného stylu." zvedla jsem hlavu, protože někdo zaklepal na dveře. Dveře se otevřeli a v nich se objevil Alex. 

"Livie budu muset končit," řekla jsem. "mám tě ráda." 

"Já tebe taky." když jsem zavěsila, položila jsem mobil vedle sebe. Alex vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře.

"Pokud si mi přišel říct, ať příště nezvedám tvůj mobil tak se omlouvám," začala jsem jako první. "ale chtěla jsem slyšet Jaydena." 

"Nejsem z toho dvakrát nadšený, ale tohle jsem ti nepřišel říct," posadil se na židli naproti mě a zadíval se mi do obličeje. "jsem tady i kvůli tomu, jak si teď mluvila s Olivii." 

"Chceš mi říct, že to je taky špatně?" nadzvedla jsem jedno obočí. "Je to pro mě snad taky nebezpečné?" 

"Ano," přikývl. "Pro tebe a dokonce i pro Olivii. Má rodina a hádám, že teď i tvoje rodina budou sledovat tvoje blízké. Pokud se dozví, že někdo z nich s tebou udržuje kontakt.." 

"Můžou jí ublížit?" vyhrkla jsem vyděšeně. 

"Neboj se.. Jayden na ní dohlédne." odpověděl Alex.  "Jen jí už prosím nevolej, dobře? Vím, že ti může připadat, že tě tady držím. Ale jen se tě snažím ochránit, Felicity." Alex se mi zadíval do očí a já v nich uviděla starost. "Kdyby se ti něco stalo- nikdy bych si to neodpustil."  natáhnul se, aby mě mohl vzít za ruku. "Felicity já-" 

"Alexi můžeme jet?" Sasha vlítla do pokoje bez zaklepání. Alex mě rychle pustil a postavil se. "Omlouvám se, jestli jsem vás vyrušila." 

"V pohodě," odpověděl Alex. "jo, můžeme jet." 

"Kam jedete?" zeptala jsem se.

"Do města nakoupit pár věcí," odpověděl. "bude brzo zpátky, Felicity. Nedělej žádné hloupousti." otočil se a bez dalšího slova opustil pokoj. Prošel kolem Sashi, která to celé pozorovala. 

"Měj se, City." ušklíbla se a odešla. Nevěděla jsem, co se to s mým životem děje. Co mi Alex chtěl říct, než sem Sasha vtrhla? Bylo to něco.. o nás dvou? Rozhodla jsem se, že si projdu tenhle dům. Je tak obrovský, že má určitě spoustu zajímavých pokojů. Zvedla jsem se z postele a vydala se na prozkoumačku. 

Horní patro byli jen ložnice s koupelnami. Nic zajímavého. Proto jsem se vydala dolů, kde jsem znala jen kuchyni, jídelnu a obývací pokoj. Byli tu ale další dveře, které vedle kdoví kam. První místnost byla tam, kam se Alex zamknul, když telefonoval s Jaydenem. Jednalo se o pracovnu s obrovskou knihovnou. 

Dále tu byla místnost s kulečníkovím stolem a barem. Poslední dveře vedli do sklepa. Natáhla jsem se po vypínači a rozsvítila světlo. Pomalu jsme se vydala po schodech dolů a přemýšlela nad tím, co mě tam čeká. Kdyby tahle rodina byla normální jako ostatní rodiny, čekala bych nepořádek. Věděla jsem, ale že tohle tady čekat nemůžu. A měla jsem pravdu.

"Panebože," vydechla jsem, když jsem spatřila různé zbraně. Tím nemyslím jen pistole, ale byli tu i nože a další věci, které jsem ani neznala. Udělala jsem krok dozadu a zakopla o schod. Rychle jsem se otočila a vyběhla nahoru. Zavřela jsem za sebou dveře a zhluboka dýchala. Byla jsem v domě plné zbraní. 

S klukem jehož rodina mě chce zabít a s holkou, která nevypadá, že by mě měla v lásce. "Musím pryč.." rozběhla jsem se nahoru, abych si mohla vzít tašku. Hodila jsem do baťohu mobil a vyrazila pryč.